Michail Bulgakov

Michail Afanasjevič Bulgakov byl ruský prozaik a dramatik, jeden z nejvýraznějších literátů 20. století.

Michail Bulgakov se narodil roku 1891 v rodině profesora teologie na Kyjevské duchovní akademii. V roce 1913 se oženil s Taťánou Lappovou. Po absolvování gymnázia v Kyjevě se zapsal na lékařskou fakultu Kyjevské univerzity, avšak studium v roce 1915 přerušil a přihlásil se jako dobrovolník do vojenského lazaretu. Lékařský diplom byl Bulgakovovi vystaven v roce 1916. Roční lékařskou praxi vykonával ve Smolenské gubernii, poté se vrátil do Kyjeva. V únoru 1918 byl demobilizován a krátce na to opět povolán do Bílé armády a jako lékař převelen na Kavkaz a do Vladivostoku, kde onemocněl břišním tyfem. Bulgakov poté (v roce 1920) medicíny zanechal a rozhodl se plně věnovat literatuře.

Do literatury vstoupil jako autor povídek a novinových fejetonů, zpočátku působil jako novinář-fejetonista. Větší část svého tvůrčího života však věnoval divadlu. Spisovatelem z povolání byl Bulgakov od roku 1923. Než přesídlil do Moskvy, žil nějaký čas na Kavkaze, pobýval v Tbilisi, Batumi a Vladikavkazu.

Dílo tohoto talentovaného spisovatele se však koncem dvacátých let setkalo s negativní reakcí kritiky a cenzury. Jeho prozaická díla nesměla být vydávána, dramata byla stažena z repertoárů divadel. Za těchto okolností se Bulgakov obrátil v dopisech na Maxima Gorkého a J. V. Stalina s žádostí, aby mu byl povolen odjezd do zahraničí, nebo aby dostal možnost pracovat v divadle. Po proslulém telefonním rozhovoru Bulgakova se Stalinem, dostal spisovatel možnost pracovat v Moskevském uměleckém divadle MCHAT. V letech 1930-36 zde působil jako dramaturg, scenárista i asistent režie.

Michail Afanasjevič Bulgakov zemřel roku 1940 v Moskvě na vrozené onemocnění ledvin.

Pro Bulgakovu tvorbu, která představuje výrazný podnět ruskému slovesnému umění 20. století, je příznačný poutavý děj s ostrým konfliktem, mistrný dialog, humorně satirické vidění života a filozofická obsažnost výpovědi o stavu světa.

Na svém nejznámějším románu Mistr a Markétka pracoval Bulgakov v letech 1929-40, vydán byl však až z jeho pozůstalosti. Filozofické románové podobenství rozvíjí paralelně biblický příběh o Pilátu Pontském a příběh Mistra a Markétky, faustovské téma tvůrčího ducha zneuznaného totalitním systémem.