Psí srdce

(IX)

Druhý den ráno však doktor Bormental Barykovovi nezasolil, jak sliboval, neboť Polygraf Polygrafovič zmizel beze stopy. Bormental zuřil, nadával si, jaký je osel, že neschoval klíč od dveří, křičel, že se stala neodpustitelná chyba, a svůj výlev ukončil přáním, aby Barykova přejel autobus. Filipp Filippovič seděl v pracovně s prsty hluboko zabořenými do vlasů a stále jen opakoval:

“Umím si představit, co se bude dít venku... Umím si to představit... Od Sevilly po Granadu... můj bože!”

“Taky by mohl být na domovním výboru,” běsnil Bormental a pořád někam odbíhal.

Na domovním výboru se pohádal s předsedou Švonderem tak, že ten sedl a napsal okamžitě udání k lidovému soudu Chamovnického obvodu a kňučel při tom, že tady není od toho, aby hlídal chovance profesora Preobraženského, a to tím spíše, že se z tohoto chovance Polygrafa vyklubal pěkný lump, neboť si právě včera vzal z družstevní pokladny prý za účelem zakoupení učebnic sedm rublů.

Fjodor prohledal za tři ruble celý dům, odshora dolů. Po Barykovovi ani stopa.

Jen jedno vyšlo najevo — že Polygraf utekl za svítání a na sobě měl kabát, šálu a svou bekovku. Na cestu si vzal láhev jeřabinky z profesorova baru, rukavice doktora Bormentala a všechny své dokumenty. Darja Petrovna a Zina se netajily bláznivou a radostnou nadějí, že se Barykov nikdy nevrátí. Od Darji Petrovny si den předtím půjčil tři ruble padesát.

“To vám patří!” hulákal Filipp Filippovič a zatínal pěsti. Celý den drnčely telefony a nepřestaly ani druhý den. Bormental a Preobraženskij pracovali jako vlci, přijali nepředstavitelné množství pacientů, ale třetího dne už nebylo možno otálet — nedalo se nic dělat, museli zmizení hlásit a policie byla nucena zahájit pátrání po Barykovovi v moskevských špeluňkách.

Jen vyslovili slovo “policie", narušil velebné ticho Obuchovské uličky hřmot nákladního auta a všechna okna v domě se rozdrnčela. Potom se ozvalo rázné zazvonění a na prahu se objevil Polygraf Polygrafovič. Vešel dovnitř naprosto suverénně, beze slova strhl čepici z hlavy, kabát si pověsil na věšák a představil se jim v novém oblečení. Měl na sobě obnošenou koženou bundu, která mu nepadla, stejně ošoupané kožené kalhoty a vysoké boty anglické výroby se šněrováním až po kolena. Celou předsíň v mžiku zamořil nepředstavitelný kočičí pach. Preobraženskij i Bormental jako na povel zkřížili ruce na prsou v očekávání prvních Barykovových informací. Ten si přihladil tvrdé vlasy, odkašlal si, rozhlédl se a všem bylo jasné, že bude chtít zakrýt rozpaky zase nějakou drzostí.

“Filippe Filippoviči,” spustil konečně, “nastoupil jsem do zaměstnání.”

Oběma lékařům se vydral z hrdel neurčitý skřek a oba najednou sebou škubli. Preobraženskij se vzpamatoval první, napřáhl ruku a řekl:

“Chci vidět potvrzení.”

Bylo napsané na stroji: “Držitel tohoto dokumentu soudruh Polygraf Polygrafovič Barykov je řádným vedoucím pododdělení pro očistu města Moskvy od toulavých zvířat (např. koček) při Moskevských komunálních službách.”

“Ta…