Don Quijote

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Pátý obraz

V Quijotově domě. K brance přijíždí velký kočár a v něm sedí DON QUIJOTE, přestrojená ANTONIE, PÉREZ a NICOLAS. NICOLAS na kozlíku vedle kočího hraje na kytaru. Za kočárem přijíždí SANCHO na oslu. Jako poslední kluše Rozinanta, přivázaná k Sanchovu sedlu. KLÍČNICE vyběhne z kuchyně.

KLÍČNICE: Vítejte, pane Alonso! Ani nevíte, jak jsme rádi, že jste se vrátil pod rodnou střechu. Vítejte nám!

DON QUIJOTE: Buď pozdravena, dobrá duše!

ANTONIE, PÉREZ a NICOLAS pomáhají DONU QUIJOTOVI vystoupit. DON QUIJOTE pokulhává. Kočár odjíždí. SANCHO s oslem a Rozinantou míří ke konírně.

Milostivá princezno, dovolte, abych vám představil naši dobrou klíčnici.

ANTONINE: Velice mě těší.

DON QUIJOTE (je představuje): Jsem přesvědčen, že si oblíbíte jedna druhou na první pohled.

NICOLAS: Jak jsem toužila po tomto shledání! (Objímá KLÍČNICI.)

DON QUIJOTE: Prosím vzácné hosty, aby se obtěžovali do mého domu.

ANTONIE, PÉREZ a NICOLAS se uklánějí a vcházejí do domu.

Kde je Antonie?

KLÍČNICE: Doma, milostpane. Zrovinka přijímá tu princeznu – nevím, jak se jmenuje, a toho fousáče.

DON QUIJOTE (usedne na lavičku): To není žádný fousáč, ale vysoce vážený muž. Tragédie jeho bratra, guinejského krále, zavražděného rukou Pandofilanda Šilhavého, mě hluboce dojala.

KLÍČNICE: Že zapíchli nějakého Guinejce? Bůh s ním, pane. Vy ho přece nevzkřísíte. Zabila jsem na vaši počest dvě nejlepší, nejtučnější slepice. Uvařím vám bujón. To vám víc prospěje než celý guinejský monarcha.

ANTONIE (vyběhne z domu v domácích šatech): Drahý strýčku! Jsem tak ráda, že ses vrátil.

DON QUIJOTE: Buď zdráva, Antonie. Postarala ses jaksepatří o princeznu a její dueňu?

ANTONIE: Jak by ne, strýčku? Dueňa už vyhrává v mém pokoji. Neslyšíte?

SANCHO (vyjde z kůlny): Bůh jí odpusť všechny hříchy. Ale kdyby jí ten zakletý Maur chtěl ukrást kytaru, byl bych moc rád. Jen se něco šustne, už hraje. V jednom kuse brnká!

DON QUIJOTE: Kdo by neměl rád hudbu? Kde je hudba domovem, tam vládne jen dobro.

SANCHO: I pečení holubi se přejedí, když je baštíte od rána do večera. Nadarmo se neříká: všeho moc škodí, i toho nejlepšího. Já když slyším tuhle hudbu, nejradši bych někam zmizel. Stejně vás chci o něco poprosit, pane. Rád bych navštívil svou Terezu.

KLÍČNICE: Jen běž. Nikdo tě nezdržuje.

DON QUIJOTE: Jdi, Sancho a brzy se vrať.

KLÍČNICE (šeptem): Odprejskni a víc ať tě tu nevidím. Rozuměls?

SANCHO: Ale můj pán přece…

KLÍČNICE (šeptem): Nevracej se, jestli nechceš přijít o všecky fousy. Znáš mě!

SANCHO: Kdo by vás neznal… Dostal jsem se do pěkné kaše! (Odejde.)

DON QUIJOTE: Pojďme dovnitř, Antonie. (Odchází s ANTONIÍ do domu.)

KLÍČNICE zamíří do kuchyně. V pokoji ANTONIE pomáhá DONU QUIJOTOVI svléci brnění a usadí ho do křesla. Ze dveří vedlejšího pokoje vyjde PÉREZ v civilu.

PÉREZ: Vítejte, drahý kmotře. Dozvěděli jsme se tady s mistrem Nicolasem, že se vracíte domů a spěcháme, abychom vám vyjádřili svou úctu.

DON QUIJOTE: Rád vás vidím, drahý licenciáte.…