Don Quijote

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Třetí obraz

Letní večer. Zájezdní krčma Palomequa-Leváka. Studně, vzadu vrata, kůlna s děravou střechou, dva přístěnky. Z oken jednoho se ozývá smích a cinkot číší. Večeří tam veselá společnost. MARITORNES věší prádlo a prozpěvuje si.

MEZKAŘ: Hola, krasotinko!

MARITORNES: Ach, že se nestydíte, takhle lekat lidi! Dobrý den přeju.

MEZKAŘ: Zdravím tě, Maritornes! Už jsem tě dlouho neviděl. Stýskalo se mi. Ale na mou čest, jsi ještě hezčí než dřív.

MARITORNES: Nechte těch žertů, pane!

MEZKAŘ: Já přece nežertuju, drahá. Maritornes. Pojď blíž, něco ti pošeptám.

MARITORNES: Nestydo!

MEZKAŘ: Podívejme. Jakpak víš, že to je něco neslušného?

MARITORNES: Víme, co se šeptá do ouška. (Prozpěvuje si.)

MEZKAŘ: Poslyš… Hodlám u vás přenocovat. Až všichni usnou, přijď ke mně…

MARITORNES: Co si myslíte? Za nic na světě! A kdepak tě hospodář uloží?

MEZKAŘ: Požádám ho, aby mi vykázal místo v kůlně.

PALOMEQUE (z přístěnku): Maritornes! Maritornes!

MARITORNES: Honem se schovej. Slyšíš? Pán mě volá.

PALOMEQUE (se vykloní z okna): Maritornes! Kde vězíš, ničemnice?

MARITORNES: Co tak zhurta, pane? Když jsem tady, nemůžu být tam!

PALOMEQUE: A co tam děláš?

MARITORNES: Vidíte, že věším prádlo!

PALOMEQUE: To známe! Člověk tě nesmí spustit ani na chvilku z očí.

MEZKAŘ (odhrne prádlo a vykoukne): Stálé zdraví, krčmáři!

PALOMEQUE: Pěkné kvítko! Jen se člověk otočí, už má s někým pletky.

MEZKAŘ: Ba ne. Zbytečně ji hubujete, vážený. Je to hodné děvče. Zrovna jsem přišel, nestačil jsem jí říct ani pár slov.

PALOMEQUE: Někdy tři slova vydají za celou rozprávku. Známe svoje lidi.

MARITORNES: Nestačí, že jsem musela do služby… doma nás stihlo neštěstí…

PALOMEQUE: Přestaň fňukat, líná kůže!

MARITORNES zmizí.

Co bys rád?

MEZKAŘ: Hledám nocleh.

PALOMEQUE: Všecko je obsazené, nemám jedinou postel… Ledaže bys chtěl do kůlny…

MEZKAŘ: A to se mám přikrejvat nebem a hvězdama? Střecha je děravá…

PALOMEQUE: Prosím uctivě za prominutí! Kdybych byl tušil, že k nám ráčíte zavítat, přichystal bych vám palác se zlatým baldachýnem. Jestli se ti to nelíbí, vyspi se třeba pod širým nebem. Já tě nezval. Všecko je obsazeno, povídám.

MEZKAŘ: Dobrá. Přespím v kůlně.

PALOMEQUE: Tu máš, vezmi si přikrývku! (Vyhazuje oknem houni.) Dej si ji pod sebe a budeš spát jako král. Ještě ti budou závidět.

MEZKAŘ bere pokrývku, a když míjí MARITORNES, dělá na ni spiklenecké posunky.

MARITORNES (tiše): Drzoune! (Prozpěvuje si.)

HERNANDEZ (v okně přístěnku): Hej, krčmáři! Přines nám ještě víno!

PALOMEQUE: Hned, pane! (Běží do přístěnku s měchem, pak se vrací na svou polovinu.)

Z přístěnku se ozývá smích, někdo brnká na kytaru, HERNANDEZ zpívá. Do vrat vchází shrbený SANCHO a vede osla za uzdu. Na oslu sedí polomrtvý DON QUIJOTE. Vzadu se belhá Rozinanta, na hřbetě má rozbité brnění a podomácku vyrobené kopí. SANCHO má ovázanou hlavu, pod okem modřinu, bradu z poloviny vyškubanou.

SANCHO: Nebe budiž pochváleno! Konečně nějaká krčma! (Usedne na kraj studně.) H…