Adam a Eva

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Noc na desátého srpna. Před úsvitem. Věkovité duby. Boční strana stanu. Před stanem oheň. V dálce na mýtině ohně. Z dubu škobrtavě slézá po provazovém žebříku MARKÝZOV. V ruce drží svítilnu.

MARKÝZOV: Ocho-ocho… (Vezme sešitek a zapisuje u ohně.) Ostražitý pátrač Jindřich zabodl pohled do temné oblohy. Ale kromě tmy a sýčků na stromech nic neviděl. Tudíž musíme přiznat, že hrdina zahynul v širém světě a oni byli navždycky odsouzeni k životu v lese! (Zavře sešit.) Už to tady nevydržím! Taková nuda! A jak je člověku smutno! Všichni bysme se měli vrátit do vyhynulýho světa. (Nahlédne do stanu.) Hej, kamaráde! Vstávej!

KOBLIHA (ze stanu): Kdo je? Co je zas?

MARKÝZOV: To jsem já, Jindřich. Probuď se!

KOBLIHA (ze stanu): Jakej Jindřich, ksakru? Sotva jsem usnul, už mě otravujou všelijací Jindřichové! (Vyjde ze stanu v pokrývce, která má otvory pro ruce.) Ještě je brzy. Proč mě rušíš?

MARKÝZOV: Běž a udržuj ohně. Seš na řadě.

KOBLIHA: Nechci. (Pauza.) Odmítám! Už desátou noc naše kolonie nespí, moří se a pálí smolný větve. Celý snopy jisker na všech čtyřech stranách!

MARKÝZOV: Správně! A ve dne hustej kouř…

KOBLIHA: To všecko je demagogie a diktatura. Kolikátýho je dnes? No tak!

MARKÝZOV: To máme… neděle devátýho srpna.

KOBLIHA: Lžeš, naschvál lžeš! Jen se podívej na oblohu!

MARKÝZOV: No co… Obloha bledne.

KOBLIHA: Už máme víc než hodinu desátýho. Dost! Daragan řekl jasně – když se nevrátím nejdýl za tři neděle, to znamená třetího srpna, znamená to, že se nevrátím vůbec. A dnes je desátýho! Už celej tejden se zbytečně moříme! Za to může Adam! Tak třeba kácet stromy – to dá člověku zabrat! Já už nechci!

MARKÝZOV: Adam tě donutí. Je tady šéf.

KOBLIHA: Omyl! Stačí! Nedonutí! Tůhle! Ne a ne! Ještě dnes ráno si vyžádám, aby se svolala schůze, a budu prosazovat, aby se usneslo, že kolonie se přemístí do volnýho prostoru. Podívej, co je to?

MARKÝZOV: No co? Pavučina přece…

KOBLIHA: Les obrůstá pavučinami. Podzim! Za tři neděle začne lejt, padne mlha a ochladí se. Jak se z týhle houštiny dostanem? A dál? Kampak? To se musí nechat, vypravili jsme se do zelenýho města na letní byt! Adamův bor! Ďábelskej zapadákov!

MARKÝZOV: Co to povídáš, Pavle? Mor nám byl v patách.

KOBLIHA: Měli jsme běžet na západ, do Evropy! Tam, kde jsou města a civilizace, kde jsou světla!

MARKÝZOV: Jakýpak světla! Povídá se, že tam jsou taky hromady mrtvol, pohroma a utrpení…

KOBLIHA (se oblékne): Vůbec, ale vůbec nic se neví! (Pauza.) To je komunistická paličatost… Tupý přesvědčení, že zvítězíme. Nepochybuju, že Daragan zahynul jen proto, že narazil na nepřátelský, rozuměj, evropský síly, a to se ví, začal s nima bojovat! Fanatik Vůbec jsou všichni fanatici!

MARKÝZOV: Co to znamená? Vysvětli mi to slovo a já si to zapíšu.

KOBLIHA: Neotravuj! Něco jinýho je komunismus a něco jinýho je ctižádost! Oho! Složil Ase-Herra! Teď je mistr světa. Náš přeborník někde leží bradou vzhůru… (Pauza.) Mám pocuchaný nervy… Taková bolest…

MARKÝZOV: Dáme si koňá…