13
Steven si jednou rukou otřel krev řinoucí se z škrábanců v obličeji a druhou zatím vytahoval mobil. Utíkal k místu, kde ležel D’Arcy, a přitom vyťukal číslo záchranné služby.
„Záchranku!“ vyštěkl. „Beach Mansions, Ramsgate, muž s vážným střelným poraněním.“
D’Arcy byl v bezvědomí a Steven z kaluže na asfaltu naráz poznal, že ztratil mnoho krve. Přesto mu nahmatal pulz, takže za přihlížení zvětšujícího se hloučku zvědavců se ho improvizovaně pokusil stabilizovat, jak nejlíp to šlo. D’Arcy neposlechl varování, ať se vrhne k zemi – to by ostatně udělal málokdo – ale díky tomu, že se po volajícím ohlédl, pootočil se celým tělem a kulka ho nezasáhla přímo do prsou. Vnikla do hrudníku mírně z boku, proletěla vzhůru, a když opouštěla tělo, rozdrtila klíční kost a nechala po sobě velkou zející ránu.
„Myslím, že se vám bude hodit tohle,“ ozval se vedle Stevena hlas a vzápětí se k němu sklonila starší žena s hustou prošedivělou hřívou a podávala mu tři roličky čistých bílých obinadel.
„Díky,“ vyhrkl.
„Pracovala jsem jako zdravotní sestra, můžu vám nějak pomoct?“
„Sežeňte prosím nějaké přikrývky, ať zůstane v teple, a taky bych potřeboval světlo,“ požádal Steven. „Musím to krvácení nějak zastavit, jinak za chvíli vykrvácí.“
„Rozumím,“ přisvědčila žena a rozběhla se k čumilům. Steven slyšel, jak na ně zdálky volá: „Je to doktor D’Arcy, těžce zraněný. Doneste přikrývky a baterku!“ Změť dotazů na to, co se stalo, umlčela rázným: „A rychle!“
Objevily se přikrývky. Žena nejprve zraněného zakryla a pak namířila silnou baterku na zející a krvácející ránu v jeho rameni. Steven na ni přiložil tlakový obvaz, který vyrobil z jedné roličky obinadel, ale silný bílý tampon se během pár vteřin zbarvil rudě.
„Nestačí to,“ konstatoval zoufale Steven. „Samotný tlak nefunguje.“
„Co zaškrcení?“ navrhla zdravotní sestra.
„Není co zaškrtit,“ vysvětloval Steven. „Krev nejde z paže. Honem! Potřebuju svorky na papír a nůžky… nebo pinzetu,“ vychrlil. „Pinzeta by byla nejlepší.“
„Honem, někdo!“ houkla žena na čumily.
Obyvatel jednoho z přízemních bytů se přihnal s krabičkou svorek a další dva se objevili s nůžkami. Většina diváků se zhrozeně odvrátila, protože Steven začal holou rukou šátrat přímo v D’Arcyho živé ráně. Mžikl po své pomocnici a nesouhlas vyčetl i z jejího pohledu. „Kdybych to neudělal, stoprocentně zemře,“ zamumlal.
„Dělám si starosti spíš o vás,“ upozornila žena tiše a sklopila oči k Stevenovým zakrváceným rukám.
Steven nahmatal přeťatou tepnu, a když ji mezi palcem a ukazováčkem vytáhl ven, pořád z ní ještě stříkala krev. Ti odvážnější z čumilů, kteří se ještě neodvrátili, rázem vyjekli zděšením.
„Svorku,“ požádal Steven a nastavil dlaň. Zdravotní sestra mu na ni svorku položila a po několika neúspěšných pokusech se Stevenovi povedlo konec tepny uzavřít. Všechno mu v prstech klouzalo krví, ale konečně přitiskl obvaz zpátky na ránu a připevnil jej dalšími obinadly, které mu žena pomohla rozvinout. „Dík, jste skvělá,“ řekl sotva vteřinu předtím, než vytí sirén v dálce ohlásilo příjezd záchranky.
Stevenovi bylo jasné, že vzápětí dorazí na místo i policie, protože se v telefonátu zmínil o střelné ráně. Hned za záchrankou se tedy objevily dva hlídkové policejní vozy a současně s nimi i mládenci ze zásahové jednotky pro případ, že střelec by stále někoho ohrožoval. Dva paramedici převzali raněného a Steven je stručně informoval o všem, co zatím podnikl.
Steven se zvedl a promnul si otlačená, ztuhlá kolena a obrátil se. Pár kroků od něho vyskakovali z dodávky policisté v neprůstřelných vestách a s namířenými automatickými zbraněmi se rozbíhali po parkovišti.
„To je zbytečné!“ zavolal na ně Steven. „Střelec už odjel!“ Ukázal služební průkaz a dodal: „Pokud za mnou přijdete do nemocnice, povím vám všechno, co vím.“
„Tak moment,“ ozval se velící důstojník, obtloustlý, ale vojensky vzpřímený padesátník s maličkým knírkem, jenž jako by ještě zdůraznil oblost jeho tváří. Arogantní sebevědomí z něho doslova tryskalo. „Žádná n…
