16
Chvilku před šestou vešel Steven do Macmillanovy kanceláře a zjistil, že šéf vypadá velmi zachmuřeně.
„Dnes odpoledne bylo u mocipánů vážně rušno,“ spustil Macmillan. „Ať vzpomínám jak chci, nic podobného jsem vážně ještě neviděl.“
Steven mlčel, ale poslouchal se stále vzrůstajícími obavami.
„Když jsem ministru vnitra pověděl o našich dvou kámoších v Leicesteru, okamžitě se spojil s šéfem kontrarozvědky a žádal vysvětlení. Ten se poptal zase jinde a ukázalo se – přesně, jak jste naznačoval – že oba muži skutečně věřili, že jen plní rozkazy – myslím vládní rozkazy.“
„Vydané kým?“ otázal se Steven.
„Zástupcem šéfa, nějakým Mowbrayem, Cecilem Mowbrayem. Momentálně ho postavili mimo službu a zadržuje ho speciální oddělení. Mowbray prozatím tvrdí, že –“
„Počkejte, zkusím hádat,“ vyhrkl Steven. „Že jenom plní rozkazy shora?“
„Něco na ten způsob,“ přisvědčil Macmillan. „Zvolil taktiku, že ve svém vysokém postavení nemusí dostávat přímé rozkazy, ale očekává se od něho, že vlastní iniciativou zaštítí vládní zájmy. Trvá na tom, že vývoj biologické zbraně v Portonu byl vládou posvěcený, dále že byl přísně tajný a jeho povinností že bylo utajit všechno, co se přihodilo. A za iniciátora celého projektu uvedl sira Jamese Gardinera.“
„Zase Gardiner,“ povzdechl si Steven.
„Přesně tak,“ přikývl Macmillan. „Zdá se, že je zrovna s manželkou na dovolené na Madeiře a vrátit se má až zítra. Lidé ze zvláštního oddělení si ho vyzvednou přímo na letišti. Mezitím vyslýchali i Donalda Crowea – jak jsem řekl, bylo to hodně rušné odpoledne. A jistě vás nepřekvapí, že Crowe zpívá navlas stejnou písničku jako Mowbray. Trvá na tom, že tým Beta a jeho práce měli souhlas z vládních míst.“
„A co ta biologická zbraň? Dozvěděli jsme se o ní něco nového?“
„Po nehodě v Portonu se sice na jejím vývoji přestalo pracovat, ale Crowe tvrdí, že tým chtěl z celé události vyjít s čistýma rukama. Údajně však nemohli ovlivnit dopad vakcíny na vojenské jednotky vyslané do Zálivu.“
„To je od nich velmi zodpovědné,“ ušklíbl se Steven. „Neprozradil nějaké detaily o nové biologické zbrani?“
„Jen tolik, že šlo o jeden z prvních pokusů o vytvoření činitele objednaného tehdejší vládou,“ pravil Macmillan.
„A žádné technické detaily? Nic, na jakém základě zbraň vytvořili?“
„Vyjadřoval se nesmírně uhýbavě a donekonečna omílal, že prostě jenom zkoušeli zrealizovat pár nápadů.“
Steven se zachmuřeně zadíval do země. Konečně vzhlédl: „Mám nechutný pocit, že jim to všechno projde.“
„Nemůžu se vsadit, že ne,“ kývl Macmillan.
„A co ty dva chlápci z kontrarozvědky, které zadržuje leicesterská policie?“
„Očividně věří, že pouze plnili příkazy shora, takže ať dělali co chtěli, nedopustili se ničeho nezákonného,“ pokračoval Macmillan.
„Třebaže mají na svědomí vraždu George Sebringa a Michaela D’Arcyho,“ připomněl Steven.
Macmillan chvíli přikyvoval. „To je těžké. Obrazně řečeno, morální minové pole. Z jistého úhlu pohledu se dá namítat, že Sebring a D’Arcy byli po incidentu s vakcínou zodpovědní za invaliditu a smrt mnoha veteránů ze Zálivu.“
„A všichni jenom poslouchali rozkazy,“ zopakoval Steven. „No ano, kdepak jsem to už slyšel?“
„Možná že pro Gardinera to neplatí,“ nadhodil zamyšleně Macmillan.
„Přiznám se, že bych moc rád byl u toho, když ho zvláštní oddělení zatýkalo,“ poznamenal Steven.
„Není problém,“ pokrčil Macmillan rameny. „Ministr vnitra souhlasil, že všechno se bude natáčet na kameru. Rose jim vyřídí, že byste měl o záznamy zájem. A taky vám pošle esemesku, kdy ho sem dovezou. Jak jste pochodil u profesora Reese?“
„Příjemný člověk. Je přesvědčený, že by ten agens v Macleanových kulturách mohl najít, pokud tam ovšem je. Zařídil jsem, aby mu kultury dovezli do Cambridge.“
„Teď to stejně tak hrozně moc nespěchá,“ řekl Macmillan. „Už víme, co se v Portonu stalo a v čem taky byl s vakcínou problém.“
„Stejně bych dal přednost tomu, aby si pospíšil,“ zabručel Steven.
„Proč?“
„Prostě si myslím, že když budu mít k ruce nezávislou analýzu a získám…
