Útěk

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Pátý sen

Janičár vzdal…!

Zvláštní symfonie. Někdo zpívá turecké melodie a do nich flašinet kvílí ruské „Loučení“, halekají pouliční prodavači a duní tramvaje. Náhle zaplane Konstantinopol v podvečerním slunci. Věž minaretu, krovy domů. Prapodivná konstrukce připomínající kolotoč a na ní je velkými písmeny vyveden nápis ve francouzštině, angličtině a ruštině: „Stůj! Senzace v Konstantinopolu! Švábí dostihy!!! Ruská hazardní hra, povolená policií. Sensation a Constantinople. Courses de cafards. Races of cock-roachs!“ – Konstrukce je ozdobena vlajkami různých zemí. Pokladna s nápisem „Sázky zde“. Nad pokladnou francouzský a ruský nápis: „Začátek v pět hodin odpoledne, Commencement à 5 heures du soir.“ Po straně restaurace na chodníku pod krtičnatými vavříny ve velkých dřevěných květináčích nápis: „Ruská delikatesa – plotice, porce 50 piastrů.“ Nad tím šváb ve fraku vyřezaný z překližky a vyvedený v barvách, v ruce drží sklenici pěnivého piva. Lakonický nápis: „Pivo“. Nad konstrukcí a všude za ní si v horku žije svým životem úzká ulička: sem a tam chodí Turkyně se zastřenými tvářemi, Turci v červených fezech, cizí námořníci v bílém. Tu a tam někdo vede oslíka s koši. Krámek s kokosovými ořechy. Co chvíli se mihne nějaký Rus v ošumělé uniformě. Cinkají zvonečky prodavačů limonády. Někde zoufale ječí kluk: „Pres dy soár!“ V místě, kde ulička sbíhá dolů ke konstrukci, stojí ČARNOTA. Má na sobě čerkesku bez nárameníků. Přestože je horko, je opilý a mračí se. Na břiše má bedýnku a v ní zboží: gumové čerty, pendrek a jakési poskakující figurky.

ČARNOTA: Netluče se, neláme se, kotrmelců dělá deset. Kupte rudého komisaře pro potěchu dětičkám, svým andílkům! Madam! Madam! Ašté půr votranfán!

TURKYNĚ, MILUJÍCÍ MATKA: Bunun fia ty nadyr? Kombjen?

ČARNOTA: Senkán piastr, madam, senkán!

TURKYNĚ: O, ioch! Bu pachaly dyr! (Jde dál.)

ČARNOTA: Madam! Čtyřicet! Karán! Vem tě čert, babo! Jakživa jsi neměla děti! Gén zí! Gén zí! Plav do harému! Panebože, to je ale sviňské město!

Nad ČARNOTOU sténá Konstantinopol. Kdesi zběsile úpí tenory prodavačů citronů a jinde zní sladce: „Ambulasi! Ambulasi!“ Symfonii doplňují basy: „Kajmaki. Kajmaki!“ Pot se jen leje. V pokladně se zjeví PUSINKA. ČARNOTA přistoupí k pokladně.

Marie Konstantinovno, slyšíte, Marie Konstantinovno!

PUSINKA: Co byste rád, Grigoriji Lukjanoviči?

ČARNOTA: Jenom taková maličkost… Nešlo by to, abych si dnes vsadil na Janičára? Nešlo by to na úvěr?

PUSINKA: Božínku, to já nemůžu, Grigoriji Lukjanoviči.

ČARNOTA: Jsem snad podvodník nebo zednář z Konstantinopolu, či někdo, koho neznáte? Snad se dá věřit generálovi, který má svůj podnik hned vedle závodiště?

PUSINKA: To je svatá pravda… ale řekněte to Arturu Arturoviči radši sám.

ČARNOTA: Arture Arturoviči!

ARTUR (se objeví na kolotoči, vykoukne za zástěnou jako pimprle, funí, marně se snaží dopnout si límeček): Copak je? Kdo se po mně shání? Á…! Co byste rád?

ČARNOTA: Chtěl jsem vás totiž poprosit…

ARTUR: Ne! (Zmizí.…