Jack Kerouac, celým jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac, se narodil 12.3. 1922 ve městě Lowell, stát Massachusetts. Vyrůstal ve francouzsko-kanadské rodině. Měl mladší sestru Nin a staršího bratra Gerarda. Jeho psaní je velmi ovlivněno brzkou smrtí bratra, o kterém napsal v knize Vize Gerarda. Na střední škole vyniká Kerouac ve fotbale – v šestnácti letech získává sportovní stipendium na Kolumbijskou univerzitu a odchází z rodného města do New Yorku. Zde krátce studoval a seznámil se s Burroughsem, Johnem Clellonem Holmesem (autor knihy Jeď), Allenem Ginsbergem, přítelem Nealem Cassadym a dalšími autory, později označovanými jako beatnici. Roku 1942 se dobrovolně přihlásil do amerického námořnictva. Po válce se připojil ke skupině spisovatelů později známých jako „beat generation„. Jack Kerouac se stal jejím zakladatelem a hlavním představitelem, jeho kniha Na cestě se dokonce stala beatnickým manifestem.
Beatnici odmítali ideál „mladého úspěšného Američana“ s jeho přímočaře nalinkovaným a pevným cílem a dali se cestou protestu. Beatnici se snažili svůj život prožít. Utíkají od civilizačních vymožeností a konzumu k nevázanému způsobu života a navrací se k přírodě. Jejich chování je projevem negativismu, revolty, výsměchu tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce a prosperující konzumní společnosti. Přiklání se k orientálním filozofiím (zenbuddhismu), hledají vnitřní svobodu (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled zanedbanosti), touží po rozkoši (vliv alkoholu, drog, tuláctví, džezové hudby), volí dobrovolnou chudobu. V literatuře se projevují bezprostřední odvážnou výpovědí, erotickou otevřeností, vulgarismy a slangem kvůli snaze šokovat a provokovat.
Jack Kerouac se plným právem nazývá „beatnikem„. Jeho život se neřídil konvencemi. Uznával život, který se musí prožít a ne přežít. Jeho touha po svobodném životě ho dostala na cesty. Když pocítil potřebu, vzal ruksak a šel. Stopoval a vždy se dostal tam, kam chtěl. Jezdil přes celé státy, stále sem a tam. Živil se příležitostnými zaměstnáními (chvíli pracuje jako brzdař, plavčík atd.), psal svá první díla, o která ovšem vydavatelé neměli velký zájem. Když se potřeboval na chvíli usadit, jel domů. Doma ho vždy čekala matka, s kterou měl velmi dobrý vztah. Otec umřel brzy, stejně jako jeho bratr.
Jack věřil v Buddhu a dharmu, ale vždy zůstal katolíkem, protože tak byl vychován. Bůh byl u něho na prvním místě, protože byl hodně ovlivněn svým bratrem. Jack každý den věnoval aspoň chviličku meditování. Doma u matky chodil do lesa, kde měl pod stromem starou matraci a tam meditoval. Často tam i přespával, když se doma nepohodl s manželem své sestry. Ten mu vyčítal, že nemá stálou práci a že se jen fláká a nic nedělá. Jack mu nedokázal vysvětlit, co cítí, co ho k tomu vede.
Po vydání knihy Na cestě se stal Kerouac hodně slavným. Ale Jackovi to spíš uškodilo než pomohlo. Měl sice peníze, ale o ně mu nikdy nešlo. Nedokázal se vyrovnat s popularitou. Nedokázal se vyrovnat s tím, že je vzorem pro spoustu mladých lidí. Všichni si ho stále představovali jako mladého beatnika, který stojí u silnice a stopuje. Jack se snažil utíkat před lidmi, ale nešlo to. Stále ho pronásledovali. Jack se snažil schovat někde, kde ho nikdo nezná, ale to se mu nedařilo. Nakonec začal hledat útěchu v alkoholu.
V posledním období svého života ztrácí Kerouac o psaní i život samotný zájem. Konec šedesátých let tak tráví v konečné rezignované apatii. Roku 1969 Jack Kerouac ve 47 letech umírá v St. Petersburgu na Floridě. Příčinou jeho předčasné smrti byl zřejmě alkoholismus.
Mé místo na současné americké literární scéně je zkrátka takové, že se mi udělalo
blbě z konvenční anglické věty, držené v okovech všelijakými pravidly a nepříslušející
skutečné podobě mé mysli… že jsem se jejími formami nadále nemohl vyjadřovat.
Uvědomte si, kolik je v soudobém románu vět, které říkají: „Na cestách ležel
sníh a automobil se do kopce šplhal jen s obtížemi“? Tihle velcí „řemeslníci“
prózy z řad našich současníků si nalhávají, že dětinskou metodou uchopení dvou
původně krátkých vět a jejich slepením pomocí „a“ vyrobili větu. Pokud tomu
rozumím, jde jen o dva malé kousky představivosti vytržené z mnohem delší
věty totální imaginace, která jediná by nám konečně odhalila něco, co jsme dosud
neslyšeli, pokud by se ji ovšem vážený autor odhodlal utrousit.
(„The Last Word-One“, 1959, publikováno v Good Blonde & Others, 1959)
Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže
já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.
(Předmluva knihy Big Sur)
Je lepší být anonymním na světě, než slavným v nebi.
Smrt dává životu smysl, a proto je třeba mít ji vždycky u sebe – v mysli.
Z chlapce nedělá muže ani tak láska sama, jako její ztráta.
A nikdo, nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí.
Jack Kerouac
