erotika

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Zatímco píšu, snáší se večer a lidé se ubírají na večeři. Byl šedivý den, takový, jaký často bývá v Paříži. Chodil jsem kolem bloku, abych si provětral myšlenky, a nemohl jsem nemyslet na obrovský kontrast mezi těmi dvěma městy, New Yorkem a Paříží. Je táž hodina, týž druh dne, a přesto i samo slovo šedivý, jež vyvolalo tuto asociaci, má jen málo společného s onou…

Více
  • 6. 2. 2025

Fido a Bublina /   Ještě dva dny po zahradní party s fotbalisty se Bublina válela na trávníku a vzpamatovávala se z opice. Vzpomínala, jak to bylo prima, když jí chlapi házeli do misky spoustu uzeného masa a zalévali ho jakousi divnou vodou, která sice trochu pálila, ale lahodně chutnala po meruňkách. Pamatovala si, jak ji mohutně povzbuzovali, aby maso žrala, i na to, jak zprvu příjemné teplo v jejím bříšku…

Více
  • 16. 9. 2024

Tak už mě sakra polib! pokouším se mu vsugerovat, sama neschopná pohybu. Jsem paralyzovaná nějakou zvláštní neznámou potřebou, naprosto uvězněná v jeho moci. Fascinovaně zírám na jeho ústa a on na mě upírá zastřený tmavnoucí pohled. Jeho dech hrubne, já přestávám dýchat úplně. Přece mě svíráš v náručí. Tak mě polib. Prosím.  Zavírá oči a s hlubokým nádechem lehce potřese hlavou, jako by tím…

Více
  • 16. 9. 2024

„No tak,“ konejší mě Christian, když si mě přitahuje do náruče, „prosím, nebreč, Ano, prosím,“ přesvědčuje mě. On klečí na koupelnové podlaze a já mu sedím na klíně. Ovíjím mu paže kolem krku a dál mu vzlykám na rameni. Něžně mě hladí po zádech a po hlavě a jemně mi brouká do vlasů. / „Je mi to líto, bejby,“ šeptá. A to mě přinutí rozbrečet se ještě víc a obejmout ho pevněji. / A tak oba…

Více
  • 16. 9. 2024

A teď jsem tam stál, sám jako blbec, pár metrů od přepážky Nových obzorů. Bylo to v sobotu ráno o svátcích, Roissy bylo jako obvykle nacpané k prasknutí. Jakmile mají obyvatelé západní Evropy pár dní volna, vrhají se na druhý konec světa, létají přes půl zeměkoule, chovají se doslova jako uprchlíci z vězení. Nevyčítám jim to; chystám se jednat stejně. / Moje sny jsou průměrné. Stejně jako všichni…

Více
  • 14. 9. 2024

Terezka absolvuje řadu vyšetření, včetně magnetické rezonance.  Ondřej mě opakovaně nabádá, ať myslím na Kryštůfka a nestresuji se. Pitomec! Copak to jde? Copak jde zastavit ten proud vzpomínek, řetěz Terezčiných úsměvů, zvonivý hlásek do telefonu, každé „ahoj teto“  a „jé, děkuju!“ ? Copak jde zastavit proud vzpomínek, co spouštějí slzy spolehlivěji než krájení cibule? / „Musíš myslet na…

Více
  • 26. 3. 2024

„Mildo, ty znáš Simonu Monyovou?“ zeptala se mě manželka jednoho večera. Velkoryse jsem přešel oslovení Mildo, jež bytostně nesnáším, a rychle uvažoval, která z mých bývalek se jmenovala Simona Kdovíjak. / „Neznám,“ řekl jsem s jistotou. Byla tam Věra, Lenka a Šárka. Šárka především. Simona ovšem žádná. „A to má být jako kdo?“ zvědavost mi nedala. / „Přece ta spisovatelka…“ zavrtěla hlavou Jolana a znovu se ponořila do knihy. / „Tak tu teda neznám stopr…

Více
  • 13. 5. 2023

Toho dne si vzala již třetí prášek, ale bolest hlavy neustupovala. Seděla ve své prosklené kancelářičce jako v kukani a pozorovala práci švadlen na dílně. / Neměla jsem tu Barákovou přijímat, napadlo ji, když se zaměřila na statnou, nemotornou padesátnici. / A to jsem se zařekla, že ve své firmě nechci nikoho staršího, než jsem já sama. Pche! Stačí, aby zazvonila sousedka, udělala dva tři zkroušené obličeje, postěžovala si, jak těžko se v jejím věku sh…

Více
  • 13. 5. 2023

Odpoledne jsem se opět předvedla. Roman se v pokoji oblékal, já zaštítila východ z bytu svým tělem a srdceryvně vzlykala, aby neodcházel. Samozřejmě že šel. Mít na krku další hysterku, to je poslední, po čem touží. Podobnou má doma. Pět let tvrdí, že ji pošle k vodě, ale já vím, že to neudělá. To spíš pošle k vodě mě. / Tuším, že se dnes zase opiju. Nic jiného na práci nemám. Je neděle. Měla bych péct bábovku, koupat děti, přesazovat kvítka, látat p…

Více
  • 13. 5. 2023

(Úryvek z povídky) /   / Dítě se podle očekávání probudilo a začalo brečet. Oskar v panice otočil politou peřinu skvrnou dolů, vstal a svou skleničku odložil na okno. Rychle se znovu posadil, ale tentokrát jenom na okraj postele, a začal předstírat sám sobě, že sleduje televizi. Snažil se ironicky usmívat, ale v okolí žaludku cítil nanejvýš nepříjemný svíravý tlak a v obou pažích zase jakousi podivnou slabost. Zmateně přemítal, zda se mu z leknutí…

Více
  • 13. 5. 2023

Hlavním hrdinou tohoto „povídkového románu“, jak jej autor sám označil, je asi pětatřicetiletý úspěšný spisovatel Oskar, který si po rozvodu se svou ženou Zuzanou zvyká na samotu a užívá si staromládenecký život i z té lepší stránky. Ne všechny povídky mají sexuální podtext, i když u většiny z nich to platí. Některé jsou zaměřené na hlubší otázky, které musí Oskar ve své nové životní situaci řešit. / Například povídka Fiacolata vypráví o tajném mile…

Více
  • 13. 5. 2023

Juan, rytíř řádu svatého Jaga, se definitivně rozhodl, co s načatým, leč nevydařeným životem. Nebylo to snadné, ale o to pevnějším se jevil jeho úmysl. Juan zavrhl hříšný život, který ho svedl z pravé cesty, a hodlal jej napravit a přetvořit. Nějako aktivista rytířského hnutí, protože této pocty již nebyl hoden. Viděl se v roli mnohem skrovnější a nenápadnější. Rozhodl se pro svatý život poustevnický. / Učinil již vše potřebné. Prodal koně, zbroj i …

Více
  • 13. 5. 2023

[2.6.1740-2.12.1814] Francouzský šlechtic, spisovatel a filozof Donatien Alphonse François de Sade, známý spíš jako Markýz de Sade, proslul hlavně jako autor řady zčásti pornografických, zčásti filozofických knih. Jeho jméno je dnes spojováno s pojmem „sadismus“ kvůli jeho spisům, které zobrazovaly extrémní formy násilí, sexuální zvrácenosti a bezohledného jednání. De Sade se narodil roku 1740 v Paříži do aristokratické rodiny, s...

Více
  • 30. 4. 2023

[29.12.1964] Lenka Lanczová je velmi úspěšná a autorsky plodná česká spisovatelka a v posledních letech nejvydávanější a nejčtenější autorka románů pro mládež. Narodila se roku 1964 v Dačicích. Na základní školu chodila ve Slavonicích, po maturitě na Střední ekonomické škole v Jindřichově Hradci pracovala rok u Okresní správy spojů. S manželem, dvěma dětmi a jezevčíkem Pajdou žije ve Slavonicích, kde...

Více
  • 29. 4. 2023