KAPITOLA 37
Kurtz sám nevěděl, proč vlastně souhlasil, že pojede s Angelinou Farinovou Ferrarovou do jejího bytu v podkroví Marina Towers.
Namlouval si, že se k tomu rozhodl proto, aby se vyhnul detektivovi Paulu Kemperovi, který téměř jistě věděl, že Rigby Kingová byla od rána s Kurtzem, a jistě už si lámal hlavu s tím, kde sakra vězí.
Namlouval si, že se k tomu rozhodl, protože vážně potřeboval, aby Angelina souhlasila s tím, na čem se prve dohodli, a nemohl si dovolit ji v takovou chvíli nijak urazit. Na její ochotě by mohl záviset jeho život.
Namlouval si, že se k tomu rozhodl, protože má hlad.
Ještě chvíli si namlouval, že to všechno nejsou jenom kecy, ale pak to vzdal.
Večeře – dokonale ogrilovaný steak, tak akorát krvavý, čerstvý salát s nějakým hořčičným dresinkem, opečené brambory, čerstvé, dokřupava opražené zelené fazolky, měkký chleba, vysoké sklenice ledově studené vody – byla prostě úžasná. Dokonce ani Kurtz po ní neměl nutkání zvracet, a to nemohl říct o žádném jídle, které od středy požil.
Angelina trvala na tom, aby se před večeří osprchoval, oholil, vyčistil si zuby a převlékl se do čistého, a Kurtz se nijak nebránil. V mučivě horké sprše – Angelina do obřího proskleného sprchového kouta v pokoji pro hosty nechala nainstalovat rovnou tři výkonné trysky – Kurtze rozbolelo tělo ještě víc, ale zároveň tam vestoje málem usnul. Když nahý vyšel z koupelny, byly jeho staré hadry pryč a na posteli na něj čekalo nové oblečení: černý rolák z drahého hedvábí, který byl lehounký jako pírko, hebounké černé tvídové kalhoty, které mu sedly jako ulité, nový pásek, čisté ponožky a černé boty značky Mephisto přesně jeho velikosti. Vedle toho všeho ležela na posteli černá, nevycpaná větrovka s kapucí; Kurtz si ji vyzkoušel a zjistil, že je z nějakého jemného nemačkavého materiálu, který při pohybu vůbec nešustí, což by v několika příštích hodinách mohlo být důležité.
Hodil bundu zpátky na postel pro hosty a vyšel do hlavního pokoje podkrovního bytu dát si večeři.
„Obyčejně bych otevřela víno,“ podotkla Angelina, zatímco zapalovala svíčku, „nebudeme ho ale míchat s těmi prášky, které ti chci dát, až se probudíš.“
„Probudím?“ podivil se Kurtz a podíval se na hodinky, což byla kromě peněženky jediná věc, která mu zůstala.
„Musíš se trochu prospat, než pojedeme.“
„Ty jedeš taky?“ Domluvili se sice, že jak rodina Gonzagů, tak rodina Farinů přispějí k nočnímu útoku dvěma lidmi, Kurtz ale nezaslechl nic o tom, že by se některý z donů chystal zúčastnit osobně.
Angelina jen pozvedla obočí. Když mu pak dávala na talíř steak, konečně řekla: „Slíbili jsme si přece, že to bude takový stmelující zážitek, a beze mě a bez Tomy by to nebylo ono, nemyslíš?“
Jedli mlčky u leštěného stolu z růžového dřeva vedle krbu. Angelinino apartmá zabíralo celé nejvyšší patro Marina Towers a v ústředním obývacím pokoji spojeném s jídelnou bylo jen málo zdí, které by bránily ve výhledu. Přes Angelinino rameno Kurtz viděl světla lodí v dáli na Erijském jezeře a při ústí Niagary, za zády se mu pak čím dál jasněji rozsvěcelo panorama Buffala, protože přestávalo pršet a pomalu se zvedaly mraky. Když dojídali moučník – jablkový koláč z lístkového těsta –, Kurtz už mezi protrhanými mraky viděl hvězdy a srpek měsíce.
Angelina ho odvedla do kouta na straně u jezera, kde hořel oheň v dalším plynovém krbu. V klasickém uspořádání tu stála křesla a široká pohovka, Angelina ale podušky z pohovky shodila na tlustý koberec, z prádelníku vytáhla polštář a dvě deky, jednu z nich rozprostřela na širokou pohovku a druhou hodila přes opěradlo. „Je teprve něco po osmé,“ řekla. „Potřebuješ se trochu vyspat.“
„Já ale –“ začal Kurtz.
„Sklapni, Kurtzi,“ zarazila ho. Pak mírnějším tónem dodala: „Vypadáš jako troska, i když si to neuvědomuješ. Dneska v noci na tobě možná bude záviset můj život a já ho nesvěřím do rukou nějaké chodící mrtvole.“
Kurtz se pochybovačně zahleděl na pohovku.
„Včas tě vzbudím,“ slíbila mu Angelina Farinová Ferrarová. „Teď musím sjet …
