Krutý osud (Dan Simmons)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 19

„Ve tři ráno mě přivolali k případu a byla jsem tam doteď,“ řekla Rigby. „Asi před týdnem se v jednom takovém pěkném domku v Allentownu navzájem zabili dva homosexuální milenci – vypadá to na společnou sebevraždu – a našli je až včera v noci. Pojďme někam na drink.“ Kývla, ať pokračuje dál po Delaware Avenue.

„Děláš si srandu,“ opáčil Kurtz. „Ještě není ani jedenáct.“

„Když jde o pití, tak si srandu nedělám nikdy. Nejsem teď ve službě.“

„Nevím, kam…“ začal Kurtz.

„Ale víš, Joe.“

Bar Blue Franklin měl sice zavřeno, ale Kurtz zaparkoval pinto za budovou, Rigby vyskočila a zaklepala na zadní dveře. Otevřela jim Ruby, vnučka Daddyho Bruce, a pustila je dovnitř.

Rigby zamířila rovnou ke Kurtzovu oblíbenému stolu v zadní části místnosti. Na setmělém jevišti si u klavíru sám pro sebe improvizoval bělošský pianista Coe Pierce, pravačkou mávl na Kurtze, zatímco levačkou dál udržoval rytmus.

Ze sklepa se vynořil Daddy Bruce v kostkované košili a starých keprových kalhotách. „Sakra, Rigby, ty nevíš, v kolik tenhle podnik otvírá? A bez urážky, zlato, ale mrtvoly jsou z tebe cítit na sto honů.“

Kurtz se na ženu vedle sebe zadíval. Za celý ten rok, co sem po návratu z Attiky znovu chodil, ho ani jednou nenapadlo, že by se tu s Rigby Kingovou mohl ještě někdy setkat. Po několika prvních návštěvách v tomto starém jazzovém doupěti by se na to neodvážil ani pomyslet. Na druhou stranu žil v domnění, že Rigby je minimálně tisíc kilometrů od Buffala.

„Vím, v kolik se tu otvírá,“ odpověděla Rigby Daddymu Bruceovi.

„Ale taky vím, žes mi nikdy neodmítl nalít, dokonce ani když mi bylo sedmnáct.“

Starý černoch si povzdechl. „Tak co si dáte?“

„Panáka tequily a pivo na zapití,“ poručila si Rigby. Pohlédla na Kurtze. „Joe?“

„Kafe,“ řekl Kurtz. „A něco k jídlu bys tady neměl?“

„Možná bych tam našel starou plesnivou housku, do který bych ti v případě nutnosti mohl plácnout vejce nebo párek.“

„Obojí,“ řekl Kurtz.

Daddy Bruce se otočil k odchodu, ještě se ale otočil a zeptal se: „Ty brejle od Raye Charlese jsou v bezpečí?“

Kurtz si poklepal na kapsu kabátu.

Když osaměli, Rigby se k němu otočila: „Ty si nedáš panáka? Kafe a párek? Copak stárneš, Joe?“

Kurtz odolal pokušení jí připomenout, že je sama o několik let starší než on. „Co po mně chceš, Rigby?“

„Mám pro tebe nabídku, která tě bude zajímat,“ sdělila mu. „Nabídku, kterou nejspíš nedokážeš odmítnout.“

Kurtz sice neobrátil oči v sloup, ale neměl k tomu daleko. Pomyslel si – a nebylo to poprvé –, že toho má Kmotr poměrně dost na svědomí. Nepředpokládal, že by její nabídka, ať bude znít jakkoli, mohla přebít návrh Tomy Gonzagy: „Udělej, co chci, nebo je po tobě.“ Zaposlouchal se do klavírní verze skladby „Autumn Leaves“, kterou právě hrál Coe Pierce.

„Tak co mi chceš nabídnout?“ zeptal se po chvíli.

„Moment.“ Daddy Bruce jí přinesl panáka s pivem a Kurtzovi hrnek černého kafe. Rigby do sebe kopla zlatou tequilu, zapila ji trochou piva a kývla si pro repete.

Daddy si povzdechl, došel za bar, za minutu se vrátil, dolil jí tequilu, pak jí nalil ještě jednoho panáka navíc, dočepoval jí pivo a nakonec před Kurtze postavil talíř se šťouchanými brambory, topinkou a opečenými jemnými párky překrytými smaženými vejci. Vedle talíře položil ubrousek a příbor. „Nečekej, že tě tu takhle budu obsluhovat každou sobotu,“ řekl Kurtzovi. „Dělám to jen proto, že dáváš Ruby vždycky dýško a piješ tu nejlevnější skotskou.“

„Díky,“ kývl Kurtz a dychtivě se pustil do jídla. Najednou měl i přes nepolevující tepání bolesti v hlavě příšerný hlad.

Rigby do sebe hodila druhého panáka tequily, upila trochu piva a obrátila se ke Kurtzovi: „Co to s tebou sakra je, Joe?“

„Jak co se mnou je?“ vypravil ze sebe s pusou plnou vajíček. „Prostě mám hlad.“

„Ale ne, ty pitomče. Myslím celkově co s tebou je?“

Kurtz si dal do pusy sousto šťouchaných brambor a čekal, jak bude Rigby pokračovat. Nepochyboval, že nějak pokračovat bude.

„Prostě,“ navázala Rigby, zatímco si v prstech pohrávala se sklenkou od tequily, „dřív ti nebylo všechno tak u prdele.“

„Mezi mnou a mojí prdelí se nic nezměnilo,“ opáčil Kurtz a zakousl se do topinky.

Rigby tu poznámku ignorovala. „Vždycky jsi byl tvrďas, navenek i uvnitř, ale záleželo ti i na dalších věcech než jen na tom, aby sis zachránil vlastní krk. I jako kluka u otce Bakera tě vždycky štvalo, když jsi měl pocit, že něco není fér, nebo když jsi viděl, že se s někým jedná jako s kusem hadru.“

„U otce Bakera se s každým jednalo jako s kusem hadru,“ namítl Kurtz. Vejce mu chutnala, byla udělaná přesně tak, jak je měl rád.

Rigby se na něj ani nepodívala, jen do sebe kopla třetí tequilu a mávla na Daddyho, ať jí přinese ještě jednu.

„Ta byla poslední, Rigby,“ zavolal na ni Daddy. „Vidím na tobě, že máš dost.“

„Ale hovno mám dost,“ odsekla. „Ještě jednu, nebo ti sem pošlu kontrolu. No tak, Daddy – mám za sebou krušnou noc.“

„To je vidět i cítit,“ opáčil Daddy Bruce, ale přece jen jí ještě jednu tequilu nalil a při odchodu s sebou odnesl druhou panákovou sklenku i prázdný půllitr.

„Nechá tě odkrouhnout,“ pronesla Rigby s pečlivou výslovností člověka, který v příliš krátké době požil příliš velké množství alkoholu.

„Kdo?“ zeptal se Kurtz, i když tušil, koho má Rigby na mysli.

„Kdo asi? Ta tvoje Andělína Fanfarinová,“ odvětila Rigby. „Ta mafiánská mrcha.“

„Plácáš nesmysly,“ odsekl Kurtz.

Rigby si odfrkla. Neznělo to příliš žensky, ale z ní v tu chvíli mnoho ženskosti ani cítit nebylo. „Pícháte spolu, Joe?“

Kurtz zaťal zuby. Obyčejně by na takovou otázku nic neodpověděl – nebo by odpověděl pěstí –, ale tohle byla Rigby Kingová, navíc opilá a unavená. „V životě jsem se jí nedotkl,“ řekl, i když si hned uvědomil, že to není pravda, že se Angeliny ve skutečnosti loni v zimě párkrát dotkl, třebaže jen proto, aby ji prohledal.

Rigby si znovu odfrkla, tentokrát ale už ne tak výbušně. Hodila do sebe poslední tequilu. „Její sestra Sophia byla kurva a ona je taky. Na okrsku se povídá, žes je měl obě.“

„Seru na to, co se povídá na okrsku,“ odsekl Kurtz. Dojedl vejce a zvedl poslední kousek topinky.

„Jo,“ přikývla Rigby a i ta jediná slabika zněla unaveně. „Taky se povídá, že podle Interpolu se tenhle týden bude chtít do Států dostat z Kanady jistá hledaná osoba z Dánska. Nebo je možná už tady.“

Kurtz vzhlédl. Uniklo mu snad něco? Nejsou ty zprávy všude na billboardech? Nevysílaly je náhodou v televizi? Tenhle nájemný vrah nejspíš posílá jako předvoj celý propagační tým.

„Najednou jsi zbystřil, co, Joe? Proč asi tak podle tebe tvoje kámoška Angelina přivolala Dána, co myslíš?“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odvětil Kurtz. Vysrkl zbytek kafe. Ke stolu přišel Daddy, dolil mu, postavil druhý hrnek před Rigby, nalil i jí a pak se znovu vytratil z lokálu.

„Co myslíš, Joe?“ zopakovala Rigby. Najednou působila střízlivě.

Pohlédl na ni, ale z očí jí nic nevyčetl.

„A co když sem toho Evropana nepřivolala ani tvoje kámoška, ani tvůj nový přítel Gonzaga, Joe? Už tě napadlo se nad tím zamyslet?“

Měl chuť se jí znovu zeptat, o čem to mluví, ale nezeptal se. Zatím ne.

„Máš dost nepřátel, kteří by si moc rádi dali za pas tvůj skalp, nebo ne, Joe? Kromě Rudého jestřába, samozřejmě.“ Srkla si kávy, ošklíbla se a postavila hrnek na stůl. „Zvláštní náhoda s tím Jestřábem, viď?“

„Jaká náhoda?“

Rigby se zatvářila překvapeně. „A jo, pravda, my jsme ti to ještě neřekli. Včera v noci nám z Pensylvánie volala dálniční hlídka, že tvého indiánského přítele našli v lesích za jednou restaurací na mezistátní dálnici číslo 90, kousek od odbočky na Erie. Jedna kulka – ráže devět milimetrů – do levého spánku. Podle erijského koronera došlo k vraždě včera někdy kolem desáté dopoledne. Desáté dopoledne, Joe.“

„A co s tím?“

„Jak úžasná náhoda, že jsi mě přesně v tu dobu vytáhl na to nesmyslné tlachací rande do tržnice,“ začala se rozohňovat Rigby. Hnědé oči jí svítily zlostí.

„Chceš říct, že jsem tě využil jako alibi?“

„Chci říct, že mizera jsi byl odjakživa, ale nikdy ses nechoval takhle nechutně roztomile,“ štěkla na něj. „Vážně nesnáším, když se zločinec chová roztomile. To mě fakt vytáčí.“

„A když je ještě k tomu takový fešák…“ začal Kurtz, ale povšiml si jejího pohledu a hrnku horkého kafe v její ruce a zarazil se. „Cos mi chtěla říct o tom Dánovi?“

„Chtěla jsem se zeptat, kdo má dost peněz a motiv na to, aby sem do západního New Yorku přitáhl jednoho z nejlepších nájemných vrahů Evropy,“ pronesla Rigby téměř beze stopy po únavě či alkoholu v hlase. „Dokážeš mi na to odpovědět, Joe?“

„Dám se poddat,“ řekl Kurtz.

„To si myslím.“ Rigby zvedla hrnek s kávou, jako by se chtěla zahřát, sklonila nad ním obličej, aby jí pára pohladila tváře. „Povídá se, že Dán zavraždil víc než stovku vlivných lidí, včetně toho politika nedávno v Holandsku. Nikdy ho nechytli. Dokonce nikdy ani nenašli důkazy, že to byl on.“

„A co to má co dělat se mnou?“ zeptal se Kurtz.

Rigby se na něj usmála. Kurtz si pomyslel, že má nádherný úsměv, i když je ironický. „Na okrsku se proslýchá, že jsi byl u Farinových ve vile, když tam tenhle Dán loni oddělal sestřičku Sophii, tatínka Farina, jejich právníka – už nevím, jak ten se jmenoval – a polovinu bývalých Farinovic bodyguardů. Starého Farina chránilo dvacet nadělaných Makarónů, a když tam Dán skončil, zůstali na nohou jen ti, které sám chtěl nechat naživu.“

Kurtz nic neříkal. Najednou si živě vybavil, jak velice nehybně sedí s dlaněmi na stehnech, zatímco vysoký muž v pršiplášti a bavorském kloboučku s pírkem obrací hlaveň poloautomatické pistole od jedné osoby v místnosti k druhé a jediným výstřelem je zabíjí. Kurtzovo jméno tehdy na seznamu nefigurovalo. Do jisté míry šlo o přehlédnutí. Skag Farino, tehdy ještě v Attice, netušil, že bude Kurtz u toho, až se najatý vrah přijde vypořádat s jeho sestrou, otcem a dalšími, a byl příliš velký škrt na to, aby za Kurtze platil zvlášť.

„Skag je pořád ještě ve hře,“ zašeptala Rigby. „Když jste tehdy s tou mrchou Ferrarovou pustili do médií, že znásilnil nezletilou holku, a v Attice si ho následně podali, tak ty bodné rány přežil. Pár měsíců nato nechala tvoje milá Angelina sejmout jeho právníka, ale Skag je pořád naživu – i když jsem slyšela, že teď nosí kolostomický sáček – a v bezpečí nějakého federálního zařízení, kde se k němu nikdo nedostane. Sehnal si nového právníka. A myslím si, že mu zůstaly nějaké nevyřízené účty – s milovanou sestřičkou Angelinou, s novým, ještě lepším, homosexuálním Gonzagou a s jistým chudákem jménem Joe Kurtz.“

„To sis celé teď vycucala z prstu,“ prohlásil Kurtz.

Rigby pokrčila rameny. „Můžeš to riskovat a ignorovat mě? Stal se z tebe až takový gambler, Joe?“

Kurtz si promnul spánek. Bolest jako by mu pulzovala lebkou a po ruce až do hrudníku. „Co ode mě chceš?“

„Říkám, že pro tebe mám nabídku,“ odpověděla. „A moje nabídka zní…“ Srkla si kávy a nadechla se. „Zbytečně marníš čas, Joe. Vím, že se snažíš vyřešit to postřelení O’Tooleové. Vím, že víš o Gobovi.“

„O Gobovi?“ pronesl Kurtz tím nejbezelstnějším hlasem, jaký byl přes bolest v hlavě schopen ze sebe vyloudit. Když mu Kemper v noci volal, nezmínil Jemence jménem.

„S tímhle se jdi bodnout, Joe.“ Znovu se napila kávy, ale ani na okamžik z něj přitom nespustila zářivé oči. „Netuším, jak ses o Gobovi dozvěděl, ale myslím si, že jsi byl včera u něj doma ještě před námi. Myslím si, že jsi odtud odnesl nějaké důkazy. Nejspíš si pořád ještě namlouváš, že jsi soukromý detektiv, Joe, jenže jsi jen bývalý trestanec propuštěný na podmínku, zločinec a až přehnaně roztomilý pitomec.“

„Neschytala to jen ona,“ odvětil Kurtz tiše.

„Cože?“

„Říkáš, že se snažím vyřešit postřelení O’Tooleové,“ vysvětlil. „Ale mě postřelili taky.“ Položil si prsty na roztržený skalp. Rána potažená tenkým strupem byla horká a pod dotekem pulzovala.

Rigby pokrčila rameny. „Ona je na přístrojích. Ty se vykecáváš s Baby Docem a cpeš se tady vejci. Chceš slyšet moji nabídku?“

„Jistě.“ Svůj nezájem dal dostatečně najevo znuděným tónem, nijak ho ale nepotěšilo, že vědí o jeho schůzce s Baby Docem. I takové setkání se známým zločincem by se dalo pokládat za porušení podmínek propuštění.

„Hraj si dál na soukromého poldu,“ řekla tiše a rozhlédla se, jestli je nikdo nemůže slyšet. Ruby s Daddym byli v kuchyni; Coe Pierce si přehrával méně známou skladbu Milese Davise „Peace, Peace“. „Pokud trváš na tom, že si dál budeš hrát na soukromého poldu,“ zopakovala, „poskytnu ti informace, díky kterým si udržíš náskok před Dánem, vyřešíš tu svoji přestřelku a možná přežiješ i laskavosti té mrchy Ferrarové.“

„Proč?“ zeptal se Kurtz.

„To ti povím později,“ odpověděla Rigby. „Teď mi jen slib, že až budu potřebovat, pomůžeš zase s něčím ty mně, a můžeme si plácnout. Tím, že se s tebou o ty informace podělím, dávám v sázku placku.“

Kurtz se tiše zasmál. „Hm. Jasně. Já se ti upíšu, že ti někdy v budoucnu pomůžu s bůhvíjakým svinstvem, a ty dáš v sázku placku tím, že mi pomůžeš teď. Ani ve snu, Rigby.“ Vstal od stolu.

„Lepší nabídku už nedostaneš, Joe.“ Rigby Kingová na okamžik bůhvíproč vypadala, že se rozbrečí. Odvrátila se, otřela si nos hřbetem ruky a pohlédla zpátky na Kurtze. V očích už měla znovu jenom ten vztek, který v nich spatřil prve.

„Řekni mi, co bych musel udělat,“ vyzval ji Kurtz.

Hleděla na něj přes stůl. „Já ti pomůžu teď,“ pronesla tak tiše, že se k ní musel naklonit. „Pomůžu ti teď zůstat naživu a ty mi za čas… nevím, kdy přesně, ale nebude to hned… možná příští rok v létě, možná později, pomůžeš najít Farúze a Kevina Eftakarovy.“

„Kdo jsou sakra Farúz a Kevin Eftakarovi?“ zeptal se Kurtz, který se teď napjatými pažemi opíral o stůl.

„Můj exmanžel a můj syn,“ zašeptala Rigby.

„Tvůj syn?“

„Moje děťátko,“ odpověděla. „Byl mu teprve rok, když mi ho Farúz ukradl.“

„Ukradl?“ nechápal Kurtz. „Jako že mu ho svěřili do opatrování? Jestli soudce nařídil…“

„Soudce nic nenařídil,“ vyštěkla Rigby. „K soudu jsme se vůbec nedostali. Farúz si ho prostě vzal.“

Kurtz se posadil. „Podívej, zákon je na tvojí straně, Rigby. Jestli ten blb překročil mezistátní hranice, je to případ pro FBI. Sama jsi dost dobrý detektiv a všechna ostatní oddělení ti určitě pomůžou…“

„Ukradl mi ho před devíti lety a odvezl ho do Íránu,“ přerušila ho Rigby. „Chci Kevina zpátky.“

„Aha.“ Kurtz se poškrábal na tváři. „To asi nejsem ta nejlepší volba. Spíš ta nejhorší.“ Tiše se uchechtl. „Jak jsi sama řekla, Rig, jsem zločinec a trestanec propuštěný na podmínku. Bez deseti různých povolení, která nikdy nedostanu, nesmím ani přejít po mostě do Kanady, natož abych dostal pas a letěl do Íránu. Budeš si muset…“

„Seženu ti padělané papíry,“ skočila mu do řeči Rigby. „Mám našetřeno dost na to, abychom se do Íránu dostali oba dva.“

„Nemám ponětí, jak bych našel…“ začal Kurtz.

„Nebude třeba. Než odjedeme, zjistím, kde přesně Farúz s Kevinem jsou.“

Kurtz na ni zůstal hledět. „Jestli je dokážeš najít, tak mě ani nepotřebuješ…“

„Potřebuju tě,“ opáčila Rigby. Natáhla se přes stůl a vzala ho za ruku. „Farúze najdu sama. Od tebe potřebuju, abys toho hajzla zabil.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024