Tajuplný ostrov

KAPITOLA XII
VYSTROJENÍ LODI — PŘEPADENÍ VLKY — ZRANĚNÝ JUP — OŠETŘOVÁNÍ JUPA — JUPOVO UZDRAVENÍ — DOKONČENÍ STAVBY LODI — PENCROFFOVO VÍTĚZSTVÍ — BONAVENTURA — PRVNÍ PLAVBA K JIŽNÍ ČÁSTI OSTROVA — NEČEKANÝ NÁLEZ

Večer se lovci vrátili s bohatým úlovkem, doslova ověnčeni zvěřinou. Přinesli všechno, co čtyři muži unesou. Top měl kolem krku šňůru čírek a Jup byl kolem pasu ověšen slukami.

„Podívejte se, pane Smithi,“ volal Nab, „jak jsme využili dne! Tady neseme pořádnou zásobu konzerv a pečení. Někdo mi však musí pomoci. Počítám s tebou, Pencroffe.“

„Ba ne, Nabe,“ odmítl námořník. „Volá mě vystrojení lodi. Musíš to udělat beze mne.“

„A co ty, Harberte?“

„Já musím zítra do ohrady, Nabe,“ odpověděl chlapec.

„Pomůžete mi tedy vy, pane Spilette?“

„Rád, Nabe. Ale upozorňuji tě, že jakmile mi řekneš nějaký kuchařský předpis, ihned jej otisknu v novinách.“

„Jak je libo, pane Spilette,“ smál se Nab. „Dovolím vám to.“

Tak se druhého dne stal Gedeon Spilett Nabovým pomocníkem a usídlil se v kuchyni. Inženýr mu už sdělil výsledek svého včerejšího výzkumu a novinář souhlasil s názorem, že i když Cyrus Smith nic nenašel, je ve studni skryto nějaké tajemství.

Mrazy trvaly ještě týden. Kolonisté vycházeli ze Žulového domu jen do kurníku. V jejich obydlí libě voněla připravovaná jídla. Všechna zvěř však nebyla zpracována na konzervy. V mrazu se dali ulovení ptáci snadno uchovat v čerstvém stavu a byli také prohlášeni za nejlepší vodní ptáky.

V tomto týdnu pomáhal Pencroffovi i Harbert, který výborně ovládal plachetní jehlu. Oba sešívali plachty s takovou pílí, že s tím byli za týden hotovi. Konopných lan měli také dost, díky balónové síti, kterou našli u obalu. Lana a provazy této sítě byly vyrobeny z nejlepšího konopí. Námořník jich většinu zabavil pro loď. Plachty byly obroubeny širokou lemovkou. Ještě měli zhotovit ráhnová a stěžňová lana a plachetní provazy. Kladky vyrobil podle Pencroffových návrhů Cyrus Smith na svém soustruhu. Tak byla lodní výstroj hotova ještě před skončením stavby lodi. Pencroff ušil i vlajku a obarvil ji barvířskými rostlinami, kterých rostlo na ostrově dost.

Zatím byla vlajka vyvěšena z prostředního okna Žulového domu a kolonisté ji pozdravili trojnásobným hurá.

Zima skončila a zdálo se už, že její druhá část uplyne bez vážných příhod, ale náhle v noci 11. srpna byla planina Výhledu nebezpečně ohrožena.

Po pilné denní práci spali kolonisté velmi tvrdě. Přesto však zaslechli ke čtvrté hodině ranní Topovo zuřivé štěkání.

Pes tentokrát neštěkal u studně, ale na prahu dveří, proti kterým se vrhl, jako by je chtěl vyrazit. Vedle něho vyrážel ostré skřeky Jup.

„Copak, Tope?“ zvolal Nab, který se probudil první.

Pes zuřivě štěkal dál.

„Co se stalo?“ ptal se Cyrus Smith.

Všichni se spěšně oblékli, vrhli se k oknům a otevřeli je.

Před jejich očima se prostírala sněhová přikrývka, jejíž bělost byla v tmavé noci sotva zřetelná. Kolonisté neviděli nic, ale slyšeli ze tmy zvláštní štěkot. Bylo zřejmé, že na pobřeží se dostal velký počet zvířat, která nebylo zatím vidět.

„Co to je?“ zvolal Pencroff.

„Vlci, jaguáři nebo opice,“ mínil Nab.

„K čertu, ale pak se mohou dostat na planinu!“ zvolal novinář.

„A co náš kurník?“ strachoval se Harbert. „A naše záhony!“

„Jak se tam dostali?“ divil se Pencroff.

„Asi přes pobřežní lávku, kterou někdo z nás zapomněl zdvihnout,“ řekl Cyrus Smith.

„Na mou duši!“ zvolal novinář. „Já ji nechal spuštěnou!“

„To jste udělal hezkou věc, pane Spilette!“ bručel Pencroff.

„Co se stalo, stalo se,“ řekl Cyrus Smith. „Teď se však starejme o to, co musíme udělat!“

Tyto věty byly rychle vyměněny mezi Cyrusem Smithem a jeho druhy. Bylo zřejmé, že lávka zůstala spuštěná a přes ni se na pobřeží dostala zvířata, která teď mohou dosáhnout planiny Výhledu. Bylo nutno využít rychle času a zahnat je.

„Ale co je to za zvířata?“ ptal se podruhé Pencroff, když temný štěkot dole zesílil.

Harbert se při tomto zvuku zachvěl. Vzpomněl si totiž, že jej slyšel za první výpravy k Červenému potoku.

„Jsou to stepní vlci, ty velké lišky!“ řekl.

„Na ně!“ vykřikl Pencroff.

Všichni se ozbrojili karabinami, sekerami a revolvery, nasedli do koše výtahu a spustili se na pobřeží.

Jsou-li tito vlci ve smečkách a mají-li hlad, jsou nesmírně nebezpeční. Kolonisté se však bez rozmýšlení vrhli doprostřed smečky. Výstřely z jejich revolverů, osvětlující svými záblesky pobřeží, zahnaly první útočníky.

Kolonistům šlo především o to, zahnat smečku od planiny Výhledu, kde byly záhony, pole a kurník. Museli zabránit možným škodám především na obilném poli, škodám, které by se nedaly nahradit. Poněvadž přístup na planinu Výhledu byl jen podle řeky Díků. stačilo postavit vlkům v úzkém prostoru mezi levým břehem a žulovou stěnou nepřekonatelnou překážku.

To všichni rázem pochopili a na Smithův rozkaz přeběhli na ono místo, zatímco smečka vlků ustoupila do tmy.

Cyrus Smith, Gedeon Spilett, Harbert, Nab a Pencroff se rozestavili tak, aby vytvořili neproniknutelný řetěz. Za nimi šel Jup, ozbrojený sukovitým klackem, který nesl jako kyj.

Byla neobyčejně temná noc. Kolonisté mohli mířit jen v záblescích výstřelů, z nichž každý musel zasáhnout. Jen při výstřelech také spatřili útočníky, kterých bylo několik set a jejichž oči svítily jako žhavé uhlíky.

„Nesmějí projít!“ zvolal Pencroff.

„Neprojdou!“ odpověděl Cyrus Smith.

Jestliže vlci neprošli, nebylo to proto, že by se o to nepokoušeli. Zadní řady tlačily přední a do těch padaly neustále rány z revolverů a údery seker. Zem byla brzy pokryta vlčími mrtvolami, ale smečka se tím nijak nezmenšovala. Zdálo se, že je stále doplňována přes lávku na pobřeží.

Brzy museli kolonisté bojovat tělo proti tělu. Utržili už také několik zranění, naštěstí jen lehkých. Harbert ranou z revolveru osvobodil Naba, kterému jeden z vlků skočil na záda jako tygr. Top bojoval se strašnou zuřivostí, skákal vlkům na hrdla a rdousil je. Klackem ozbrojený Jup bil zuřivě po vlcích. Kolonisté se marně pokoušeli poslat ho dozadu. Jup snad viděl…