Tajuplný ostrov

KAPITOLA IV
KOLONISTÉ NA POBŘEŽÍ — AYRTON A PENCROFF ZACHRAŇUJÍ — ROZHOVOR PŘI SNÍDANI — PENCROFFOVY ÚVAHY — PODROBNÁ PROHLÍDKA LODNÍHO TRUPU — NEPORUŠENÁ PRACHÁRNA — NOVÁ BOHATSTVÍ — POSLEDNÍ TROSKY — KUS ZLOMENÉHO VÁLCE

„Vylétli do vzduchu!“ vykřikl Harbert.

„Ano, jako kdyby byl Ayrton zapálil prach!“ dodal Pencroff, vrhaje se s Nabem a s Harbertem k výtahu.

„Co se to stalo?“ ptal se novinář, udivený tak nečekaným obratem.

„Ach, tentokrát se to dozvíme…,“ řekl živě Cyrus Smith.

„Co se dozvíme?“

„Až pak! Až pak! Pojďte, Spilette! Teď je důležité jen to, že jsou piráti vyřízeni.“

A Cyrus Smith s Gedeonem Spilettern se pustili za Pencroflfem, Nabem a Harbertem na pobřeží.

Z brigy nespatřili ani stěžeň. Když smršť loď zdvihla, zlomila ji, otočila ji na bok a v této poloze ji vodní náraz potopil. Protože však v úzkém průlivu byla hloubka nejvýše šest metrů, bude zničený trup za odlivu obnažen.

Na moři plavalo několik trosek. Ráhna s lanovím, klece s dosud živými slepicemi a bedny i sudy, které neustále vyplouvaly, jak se postupně z vraku uvolňovaly. Ale nikde se neobjevily kusy prken ani z paluby, ani z lodního pažení — což bylo při náhlém zničení Bystrého nepochopitelné.

Teprve po chvíli vypluly na hladinu oba stěžně, zlomené u samé paty, omotané potrhaným lanovím a svinutými i vytaženými plachtami. Kolonisté nesměli dát ovšem proudu čas, aby všechna tato bohatství odnesl. Ayrton s Pencroffem skočili do pirogy, aby se pokusili zachytit všechny trosky z pobřeží ostrova i z ostrůvku.

Ale v okamžiku, kdy chtěli odrazit od břehu, Gedeon Spilett je zadržel:

„A co těch šest pirátů, kteří vylezli na pravý břeh řeky Díků?“

Kolonisté opravdu nesměli zapomínat, že se šest mužů z rozbitého člunu zachránilo u Trosek.

Pohlédli tím směrem. Žádného z uprchlíků však nespatřili. Ti pravděpodobně utekli po zkáze brigy do vnitrozemí ostrova.

„Těmi se budeme zabývat později,“ řekl Cyrus Smith. „Mohou být ještě nebezpeční, protože jsou ozbrojeni, ale teď nás je šest proti šesti. To bude rovný boj. Starejme se o naléhavější věci!“

Ayrton s Pencroffem tedy odrazili a veslovali k troskám.

Příliv byl velmi silný, protože měsíc už stál dva dny v úplňku. Trup lodi se vynoří z vln teprve za hodinu.

Ayrton s Pencroffem stačili uvázat lana na oba stěžně i na ostatní trosky.

Konce lan byly přitaženy k pobřeží u Žulového domu. Ostatní kolonisté spojenými silami věci vytahovali. Pak piroga pochytala všechny plovoucí drobnosti, klece s drůbeží, bedny a sudy; vše bylo ihned dopraveno do Komína. Po vlnách pluly i mrtvoly. Mezi nimi poznal Ayrton také mrtvolu Boba Harveye. Ukázal ji rozechvěně Pencroffovi a řekl:

„Tímhle jsem kdysi také byl, Pencroffe!“

„Ale už tím nejsi, Ayrtone,“ odpověděl námořník.

Všem bylo divné, že počet mrtvých byl velmi malý. Sotva pět či šest mrtvol, které teď s počínajícím odlivem pluly do moře. Piráti překvapení zkázou lodi neměli zřejmě čas utéci z brigy, a když se loď položila na bok, zůstali uvězněni v podpalubí. Odliv hnal uvolněné mrtvoly k oceánu a ušetřil tak kolonistům smutnou práci s jejich pohřbíváním někde na ostrově.

Celé dvě hodiny byli Cyrus Smith a jeho společníci zaměstnáni jen shromažďováním trosek a sušením zcela nepoškozených plachet. Hovořili málo, protože je práce plně zaměstnávala, ale hlavami jim probíhaly roje myšlenek.

Získat brigu, nebo aspoň její vrak, znamenalo by pro ně úžasné bohatství. Loď je tak trochu svět v malém a kolonie mohla být obohacena o velké množství užitečných potřeb. Mohla to být ve velkém obdoba bedny nalezené u Trosek.

„Možná že budeme moci brigu vyzvednout,“ mínil Pencroff. „Má-li jen trhlinu, dá se opravit. A loď o třech nebo čtyřech stech tunách je vedle naší Bonaventury opravdovou lodí. Dá se s ní plout daleko. A dá se s ní plout, kam kdo chce! Rozhodně se na to musíme s panem Smithem a s Ayrtonem podívat. Bude to stát za námahu.“

Bude-li briga opravdu ještě schopna plavby, vzrostou tím nesmírně naděje kolonistů na návrat do vlasti. Ale k rozhodnutí této důležité otázky museli napřed počkat na odliv, až si budou moci celou brigu řádně prohlédnout.

Když byly všechny trosky zajištěny u břehu, shodli se kolonisté na přestávce k snídani. Vždyť doslova umírali hladem. Naštěstí nebyla špižírna daleko a Nab mohl být pokládán za zručného kuchaře. Kolonisté jedli v Komínu a při jídle hovořili jen o nečekaném rozuzlení, které tak zázračně kolonii zachránilo.

„Zázračně je jediné vhodné slovo,“ opakoval Pencroff. „Vždyť ti bídáci vylétli do vzduchu v nejvhodnější chvíli. V Žulovém domě to už počínalo být nesnesitelné.“

„Víte snad, Pencroffe, jak se to stalo?“ zeptal se Gedeon Spilett. „Co mohlo způsobit zkázu brigy?“

„To je docela jednoduché, pane Spilette. Na pirátské lodi není udržován takový pořádek jako na lodi válečné. Piráti nejsou námořníci. Je jasné, že prachárna zůstala otevřená. Piráti bez ustání stříleli a pak stačila neobratnost nebo neopatrnost některého z nich a loď vylétla do vzduchu.“

„Pane Spilette,“ vmísil se do hovoru Harbert, „mne však udivuje, že exploze nebyla provázena silnější ranou. Nebyl to výbuch nijak silný. Zdálo se mi, že se loď spíše potopila, než vybuchla.“

„To tě udivuje, chlapče?“ ptal se inženýr.

„Ano, pane Smithi.“

„Mne také, Harberte,“ odpověděl Cyrus Smith. „Ani já to nechápu. Až si však trup brigy prohlédneme, jistě poznáme pravou příčinu katastrofy.“

„Snad si nemyslíte, pane Smithi,“ řekl Pencroff, ,,že Bystrý se prostě potopil jako loď, která narazí na skálu?“

„Proč ne?“ ptal se Nab. „Nejsou snad v úžině skály?“

„Dobrá, Nabe,“ odpověděl Pencroff, „ale v pravé chvíli jsi neměl otevřené oči. Okamžik před potopením jsem jasně viděl, že se briga zdvihla na obrovské vlně a spadla pak levým bokem dolů. Kdyby byla jen narazila, byla by se potopila klidně jako počestná loď, která jde ke dnu.“

„Když to právě nebyla počestná loď!“ namítl Nab.

„Uvidíme, Pencroffe,“ uzavřel Cyrus Smith.

„Uvidíme,“ souhlasil námořník. „Ale vsadil bych se o hlavu, že v úžině skály nejsou. Nechcete přec…