Tajuplný ostrov

Jules Verne
(Hodnocení: 1)

97 

Elektronická kniha: Jules Verne – Tajuplný ostrov (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: verne38 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Jules Verne: Tajuplný ostrov

Anotace

Za americké občanské války Severu proti Jihu uprchne s pomocí balonu z jižanského zajetí skupina pěti Seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balon je větrnou smrští zahnán nad Tichý oceán, kde se zřítí do vody, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství jej pojmenují Lincolnův ostrov.
Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton postava z Vernova románu Děti kapitána Granta , kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi.

O autorovi

Jules Verne

[8.2.1828-24.3.1905] Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, přichází na svět 8. února roku 1828 v Nantes jako syn advokáta. V mládí Verne studuje práva v Nantes a poté v Paříži, po studiích pak pracuje na burze.Literární ambice má Jules Verne již od mládí, do světa literatury ho jako tajemníka pařížského Théatre lyrique uvádí sám...

Jules Verne: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

L'île mystérieuse

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

1 recenze Tajuplný ostrov

  1. Luboš Novotný

    Jedna z tlustších verneovek, ale u mě řadím mezi naprosté topky a verneovské klasiky. Poprvé jsem ji četl někdy v 16 letech (možná ideální věk na to se do ní pustit) a nedokázal jsme se od ní odtrhnout. Dobrodružství, statečnost, přátelství, různé vychytávky k přežití, samozřejmě řada záhad… je tam všechno, co nadchne každého kluka (i holku s dobrodružnou povahou :).

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA XX
OSAMĚLÁ SKÁLA V TICHÉM OCEÁNU — POSLEDNÍ ÚTOČIŠTĚ KOLONISTŮ LINCOLNOVA OSTROVA — VYHLÍDKA NA SMRT — NECEKANÁ POMOC — PROČ A JAK PŘIŠLA — POSLEDNÍ DOBRÝ SKUTEK — OSTROV NA PEVNINĚ — HROB KAPITÁNA NEMA

Osamělá skála dlouhá deset metrů, široká šest metrů a vyčnívající sotva tři metry nad hladinu oceánu, to bylo vše, co zbylo z ostrova zaplaveného mořem.

To bylo vše, co zůstalo ze skal Žulového domu. Žulová stěna se rozvalila a zřítila. Jen kus skály z velkého sálu vytvořil toto malé skalisko. Vše ostatní zmizelo v propasti: vrchol Franklinovy hory, roztržený výbuchem, lávové čelisti Žraloci zátoky, planina Výhledu, ostrůvek Spásy, žulové skály Balónového přístavu, čedičové útvary Dakkarovy hrobky i dlouhý Hadí poloostrov, tak vzdálený od sopečného centra. Z Lincolnova ostrova zbylo jen úzké skalisko, které se stalo posledním útočištěm kolonistů a jejich psa Topa.

V katastrofě zahynula všechna zvířata, všichni ptáci i ostatní představitelé ostrovní fauny. Vše bylo rozdrceno a utopeno. Bohužel i nešťastný Jup našel smrt v některé skalní puklině.

Jestliže byli zachráněni Cyrus Smith, Gedeon Spilett, Harbert, Pencroff, Nab a Ayrton, stalo se tak proto, že byli v době výbuchu všichni pod stanem. Se stanem byli také vrženi do moře v okamžiku, kdy kolem nich padaly na všech stranách zbytky ostrova do moře.

Když se dostali na hladinu, spatřili několik desítek metrů před sebou malé skalisko. Hned k němu všichni zamířili a vystoupili na ně.

Na tomto holém skalisku žili devět dní. Trochu zásob ze Žulového domu, které k nim vlny zanesly, a trochu měkké dešťové vody, zachycené ve skalní prohlubni, to byla jejich jediná potrava. Jejich poslední naděje, jejich loď, byla rozbita. Své skalisko nemohli opustit. Ani oheň si nemohli rozdělat. Byli odsouzeni k smrti.

Toho dne, 18. března, měli už jen na dva dny jídla, ač si brali jen nejmenší denní dávky. Všechna věda a všechny jejich zkušenosti jim teď nebyly nic platné.

Byli vydáni napospas náhodě.

Cyrus Smith byl klidný. Gedeon Spilett byl rozčilen a Pencroff propadl temnému vzteku, s nímž přecházel po úzkém skalisku. Harbert neopouštěl inženýra a díval se na něho tak, jako by od něho očekával pomoc, kterou mu však inženýr už nabídnout nemohl. Nab s Ayrtonem se smířili s osudem.

„Ach, ta bída, ta bída!“ opakoval stále Pencroff. „Kdybychom měli aspoň ořechovou skořápku, která by nás zanesla na ostrov Tábor! Ale nemáme nic, zhola nic!“

„Kapitán Nemo učinil to nejlepší, že zemřel,“ řekl Nab.

V dalších pěti dnech jedli Cyrus Smith a jeho druhové s největší šetrností jen takové dávky, aby nezemřeli hladem. Všichni strašně zeslábli. Harbert a Nab počali dokonce blouznit.

Mohli si v této situaci uchovat ještě zbytky naděje? Ne! Jakou naději mohli vůbec mít? Že k útesu připluje nějaká loď? Ze zkušenosti věděli, že lodi těmito místy Tichého oceánu neplují. Mohli snad počítat s osudově náhodným příjezdem skotské jachty, která by právě teď plula na Tábor pro Ayrtona? To nebylo pravděpodobné.

Ne! Nemohli mít už žádnou naději na záchranu. Na této skále je čeká strašná smrt hladem a žízní.

Už teď leželi na skalisku jako bez života, nevnímajíce, co se kolem nich děje. Jen Ayrton s nadlidským úsilím zdvihal ještě hlavu a vrhal zoufalé pohledy do vodní pouště.

Ale ráno 24. března se Ayrtonovy paže náhle zvedly k jednomu bodu na obzoru. Vrávorající nešťastník si napřed klekl, pak vstal a ostatním kolonistům se zdálo, že dává rukou někomu znamení…

V dohledu se objevila loď!

Tato loď neplula oceánem jen náhodou. Byla to parní jachta, která mířila přímo ke skalisku. Kolonisté ji mohli pozorovat už několik hodin, kdyby byli mohli vůbec něco pozorovat.

Duncan!“ zašeptal Ayrton — a omdlel.

Když Cyrus Smith a jeho druzi nabyli díky všemožné péči vědomí, leželi všichni v kajutě parní jachty, nechápajíce, jak unikli smrti. Jediné Ayrtonovo slovo jim vše vysvětlilo: „Duncan.“

Duncan!“ opakoval Cyrus Smith.

Byl to opravdu Duncan, jachta lorda Glenarvana, řízená Robertem, synem kapitána Granta. Glenarvan poslal Roberta na ostrov Tábor pro Ayrtona, aby ho po dvanáctiletém vyhnanství dopravil do vlasti…

Tak byli kolonisté zachráněni a vraceli se domů.

„Kapitáne Roberte,“ ptal se Cyrus Smith, „kdo vám vnukl myšlenku plout tři sta kilometrů na severovýchod, když jste marně hledal Ayrtona na…

Mohlo by se Vám líbit…