Tajuplný ostrov

KAPITOLA XVI
ZNOVU JE PROBÍRÁNA OTÁZKA BYDLENÍ — PENCROFFOVY FANTAZIE — VÝPRAVA K SEVERNÍ ČÁSTI JEZERA — SEVERNÍ OKRAJ PLANINY — HADI — KONEC JEZERA — TOPOVO VZRUŠENÍ — TOPOVA KOUPEL — BOJ POD VODOU — MOROŇ

Byl šestý květen, tedy den odpovídající šestému listopadu na severní polokouli. Několik dnů už bylo zamračeno. Kolonisté museli vykonat některé přípravy na zimu. Teplota ovšem ještě neklesla nijak znatelně, ale kdyby byl na ostrově teploměr, byl by ukazoval deset až dvanáct stupňů nad nulou. Tento průměr nebyl nijak překvapující, protože Lincolnův ostrov, ležící pravděpodobně mezi třicátou pátou až čtyřicátou rovnoběžkou, měl přibližně stejné podnebí jako Sicílie nebo Řecko na severní polokouli. Protože však Sicílie a Řecko trpí značnou zimou, prodělá i Lincolnův ostrov jistě velký pokles teploty, na který se musí kolonisté připravit.

I když zima dosud přímo nehrozila, blížilo se období dešťů a tento osamělý ostrov, vystavený plně všem nepohodám širého oceánu, bude jistě trpět nepřízní počasí.

Proto musela být vážně probrána a ihned rozhodnuta otázka pohodlnějšího obydlí, než byl Komín.

Pencroff cítil k tomuto příbytku ovšem značnou příchylnost. Vždyť jej sám našel! Uznával však, že je nutno hledat jiný. Víme už, že do Komína jednou vniklo moře, a nebylo možno vystavovat se takovému nebezpečí znovu.

Když toho dne Cyrus Smith hovořil s přáteli o otázce nového obydlí, řekl:

„Musíme být ovšem velmi opatrní.“

„Proč?“ ptal se novinář. „Ostrov přece není obydlen.“

„To je sice pravděpodobné,“ odpověděl inženýr, „ale nezapomínejme, že jsme ho ještě neprozkoumali celý. I když tu nejsou lidé, bojím se, že tu žijí nebezpečná zvířata. Musíme se tedy zajistit před možným útokem a nezapomínejme udržovat každou noc oheň. A pak, přátelé, nutno přece vše předvídat. Jsme tady v oné části Tichého oceánu, kterou často navštěvují malajští piráti…“

„Cože?“ zvolal Harbert. „V takové vzdálenosti od všech zemí?“

„Ano, chlapče,“ odpověděl Cyrus Smith. „Tito piráti jsou odvážní námořníci stejně jako obávaní lupiči a my s nimi musíme počítat.“

„Pak se tedy opevníme proti dvounohým i čtvernohým šelmám,“ prohlásil Pencroff. „Nebylo by však dobré, pane Smithi, ostrov před konečným rozhodnutím celý prozkoumat?“

„To by bylo jistě dobré,“ souhlasil Gedeon Spilett. „Co když na protější straně najdeme jeskyni, kterou jsme marně hledali tady?“

„To je pravda,“ řekl inženýr, „ale vy zapomínáte, přátelé, že se musíme usídlit v blízkosti vodního toku a že jsme z Frahklinovy hory nespatřili na západě ani řeku, ani potok. Tady však jsme u řeky Díků a u Grantova jezera a to je tak velká výhoda, že na ni nesmíme zapomínat. A pak, zdejší východní břeh není tak vystaven pasátním větrům, které na jižní polokouli vanou od severozápadu.“

„Postavíme si tedy dům na břehu jezera, pane inženýre,“ řekl Pencroff. „Máme teď cihly i nástroje. Když už jsme byli cihláři, hrnčíři a kováři, můžeme teď dělat, k čertu, i zedničinu!“

„Ano, příteli, ale nežli se rozhodneme, musíme hledat. Přirozené obydlí by nám ušetřilo mnoho práce a poskytlo by nám asi jistější úkryt a ochranu před vnějším i vnitřním nebezpečím.“

„Máte pravdu, Cyrusi,“ řekl novinář, „ale prozkoumali jsme už pobřežní žulový masív a nenašli jsme v něm ani škvíru, ani trhlinu.“

„Je to tak,“ dodal Pencroff. „Kdybychom si mohli vyhloubit příbytek v žulové stěně v určité výši mimo dosah kohokoli, bylo by to výborné. Už tady vidím ve stěně k moři pět nebo šest pokojů…“

„S okny…,“ smál se Harbert.

„A se schodištěm,“ dodal Nab.

„Vy se smějete,“ bručel námořník, „ale proč? Co je v mém nápadu nemožného? Nemáme snad už špičáky a rýče? Což nedokáže Cyrus Smith vyrobit střelný prach k vyhození podkopu? Viďte, pane Smithi, že nám vyrobíte střelný prach, budeme-li jej potřebovat?“

Cyrus Smith naslouchal Pencroffovi, jak rozvíjí své trochu fantastické plány. Hloubit v této žulové skále, třeba s pomocí náloží, byla by práce herkulovská. Bylo opravdu mrzuté, že příroda nejtěžší její část už neudělala předem sama. Proto inženýr odpověděl námořníkovi jen návrhem, aby pozorněji prohlédli stěnu od ústí řeky až k jejímu severnímu konci.

Vyšli tedy a provedli pečlivý průzkum v délce asi tří a půl kilometru. Jednolitá a hladká zeď však nikde neukazovala trhlinu. Jedině skalní holubi nacházeli dutiny pro svá hnízda na vrcholu rozeklaného hřebenu stěny.

Bylo to tím mrzutější, že na vyhloubení jeskyně v tomto masívu, třeba s pomocí špičáku a prachu, nemohli vůbec pomýšlet. Na celé této části pobřeží našel Pencroff čirou náhodou jediné obyvatelné místo, a to byl Komín.

Po skončeném průzkumu se kolonisté octli na severním okraji stěny, kde se žulový masív svažoval a splýval pak s písčitou plání. Od tohoto místa až k nejzazší západní hranici tvořil masív jen příbřežní kamenitou pláň, řídce porostlou křovinami a stromy, skloněnými v pětačtyřicetistupňovém úhlu po větru. Tu a tam pronikla na povrch ještě žula v podobě velkých, ostrých pobřežních skalisk. U nich rostly skupiny stromů a dost hustá tráva. Ale dál se už rostlinstvo nešířilo. Táhla se tam jen písčitá planina, končící až u břehu.

Cyrus Smith si ne bez důvodu myslel, že tady někudy musí odtékat nějakým vodopádem přebytečná voda z jezera. Bylo přece naprosto jasné, že voda z Červeného potoka se musí dostat do moře. Tento odtok Smith dosud marně hledal na prozkoumaných částech jezerních břehů od ústí potoka až po planinu Výhledu.

Navrhl tedy svým společníkům obejít stěnu a vrátit se ke Komínu horem. Přitom prozkoumají severní a východní břehy jezera.

Návrh byl přijat a za několik minut už byl Nab s Harbertem na horní planině. Ostatní je volnějším krokem následovali.

Dvě stě kroků před nimi probleskovala mezi stromy nádherná jezerní hladina, zářící v paprscích slunce. Krajina tu byla kouzelná. Už žloutnoucí stromy zde tvořily napohled překrásné skupiny. Několik stářím padlých kmenů přerušovalo svou zčernalou kůrou zeleň travnatého koberce. Kolem kolonistů poletovala hejna papoušků, kteří jako pohyblivé duhy přeskakovali …