KAPITOLA XXI
NĚKOLIK STUPŇŮ POD NULOU — VÝPRAVA DO MOČÁLU V JIHOVÝCHODNÍ ČÁSTI OSTROVA — POHLED NA MOŘE — ROZHOVOR O BUDOUCNOSTI TICHÉHO OCEÁNU — VYTRVALÁ PRÁCE LÁČKOVCŮ — CO SE STANE SE ZEMĚKOULÍ — LOV — KACHNÍ BAŽINA
Od toho dne se chodil Pencroff denně dívat na to, čemu docela vážně říkal „obilné pole“. A běda škůdcům, které tam našel! Žádný hmyz nemohl čekat námořníkovu milost.
Ke konci června se po dlouhých deštích ochladilo a teploměr by byl ukazoval šest a půl stupně pod nulou.
V den 30. června, který odpovídá 31. prosinci na severní polokouli, byl pátek. Ochladilo se ještě víc. Ústí řeky Díků zamrzlo a s ním i celá hladina jezera, Předtím si kolonisté několikrát přivezli zásoby paliva. Pencroff nečekal, až řeka zamrzne, a přivezl obrovský vor dříví na místo určení. Proud byl neunavitelný motor, kterého kolonisté využívali k dopravě dříví až do chvíle, kdy mráz řeku spoutal. K palivovému dříví přidali ve skladišti také dostatečnou zásobu uhlí, pro které museli jezdit s károu až na úpatí předhoří Franklinovy hory. Teplo z uhlí bylo oceněno hlavně 4. července, kdy teplota klesla na 13° C pod nulou. V jídelně bylo zřízeno druhé ohniště a tam všichni společně pracovali.
Za tohoto chladného počasí si Cyrus Smith pochvaloval nápad zavést do Žulového domu proud vody z Grantová jezera. Tento proud vycházel z jezera pod čárou ledu, sestupoval starým výtokem, nikdy nezamrzal a plnil vnitřní nádrž, postavenou v zadní části skladiště. Přebytek vody odtékal studnou do moře.
V této době bylo dokonalé sucho, a proto se dobře oblečení kolonisté rozhodli věnovat jeden den výzkumu části ostrova mezi řekou Díků a Drápem. Byl to rozsáhlý bažinatý kraj, kde bude jistě příležitost k lovu, protože se to tam hemžilo vodním ptactvem.
Museli počítat s celým dnem, protože je čekala cesta na vzdálenost asi sedmnácti kilometrů a zpět. Protože šlo zároveň o poznání dosud neprozkoumané části ostrova, zúčastnili se výpravy všichni. Tak 5. července v šest hodin ráno za svítání vyrazili Cyrus Smith, Gedeon Spilett, Harbert, Nab a Pencroff na cestu, ozbrojeni luky a šípy, oky a oštěpy, a opatřeni také dostatečnou zásobou potravin. Opustili Žulový dům, vedeni Topem, který pobíhal před nimi.
Šli nejkratší cestou, která vedla přes zamrzlou řeku Díků.
„Led ovšem nenahradí opravdový most,“ poznamenal Gedeon Spilett.
Stavba „opravdového mostu“ byla tedy pojata do plánu příštích prací.
Kolonisté dnes poprvé vkročili na pravý břeh řeky Díků a pustili se do krásných a rozlehlých jehličnatých lesů, pokrytých teď sněhem.
Neušli ani kilometr, když Top vyplašil z podrostu rodinu čtvernožců, kteří tam byli schováni a které Topův štěkot zahnal na útěk.
„Řekl bych, že to jsou lišky,“ zvolal Harbert, pozorující zvířata na útěku.
Zvířata vypadala opravdu jako lišky, ale byla značně velká a vydávala temný štěkot, kterým se zdál udiven i Top, protože se zastavil a dal tak rychlým zvířatům možnost zmizet.
Pes byl překvapen plným právem, protože neznal přírodopis. Lišky však prozradily svůj druh štěkotem, šedě ryšavou srstí a černým ocasem s bílou skvrnou na konci. Harbert v nich poznal onen druh, který žije v Chile, na Falklandských ostrovech a na jihoamerických březích mezi třicátou a čtyřicátou rovnoběžkou. Harbert velmi litoval, že Top žádnou z těchto psovitých šelem nechytil.
„Jsou snad k jídlu?“ ptal se Pencroff, který se díval na všechny představitele ostrovní zvířeny jen z jednoho hlediska.
„Ne,“ odpověděl Harbert. „Přírodovědci dosud přesně nevědí, zda mají tyto šelmy zornici denní či noční a zda by neměly být zařazeny spíše mezi psy než mezi lišky.“
Cyrus Smith se musel usmát chlapcovým úvahám, které však svědčily o jeho vážném zájmu o přírodní vědy. Námořník ztratil o lišky ihned zájem, protože je nemohl zařadit do třídy jedlých zvířat. Připomněl jen, že budou-li mít jednou v Žulovém domě drůbežárnu, budou se muset zajistit proti možné návštěvě těchto čtvernohých lupičů. V tom s ním všichni souhlasili.
Když obešli mys jižně od ústí řeky, octli se kolonisté na dlouhém pobřeží, omývaném už širým mořem. Bylo osm hodin. Nebe bylo čisté, jak to bývá za dlouhých, tuhých mrazů, ale kolonisté se zahřáli cestou a chladem vůbec netrpěli. Bylo ostatně bezvětří, při kterém je i velmi nízká teplota snesitelná. Z oceánu vyšlo zářivé slunce — zatím ještě bez tepelných účinků — a jeho kotouč se chvěl přímo nad obzorem. Oceán tvořil klidnou modrou plochu jako Středozemní moře za čistého nebe. Mys Dráp, zakřivený jako jatagan[33], rýsoval se jasné asi sedm kilometrů na jihovýchod. Vlevo byl okraj bažiny ostře přerušen malým výběžkem, který byl slunečními paprsky zbarven ohnivě rudě. V těchto místech byl záliv Unie otevřen do širého moře, takže by v něm nebyla žádná loď nalezla úkryt před východním větrem. Na pobřeží neležel jediný balvan. Klidné moře, nezčeřené snad žádnou mělčinou, prozrazovalo stejnou barvou bez jediného žlutavého místa a bez jediného úskalí, že se tyto břehy svažují příkře do moře a spadají v oceánu do hlubokých propastí. V pozadí na západě se rýsovaly ve vzdálenosti asi sedmi kilometrů první stromy lesa Divokého západu. Kraj vypadal spíš jako břehy Antarktidy, zpustošené kdysi ledovcem. Kolonisté se zde zastavili k přesnídávce. Zapálili si oheň ze suchých chaluh a Nab připravil studené maso s několika číškami oswegského čaje.
Při jídle se kolonisté rozhlíželi. Tato část Lincolnova ostrova byla zcela neplodná a ostře se lišila od západní části. Novinářovi napadlo, že kdyby je byla náhoda zanesla s balónem na toto pobřeží, byli by si udělali o svém příštím bydlišti zoufalou představu.
„Myslím, že tady bychom se byli na pobřeží nedostali,“ mínil inženýr. „Je zde hluboké moře a ani jediné skalisko, na kterém bychom se mohli zachytit. Před Žulovým domem je ostrůvek a úskalí, což dává možnost záchrany. Tady je jen mořská propast.“
„Je divné,“ řekl Gedeon Spilett, „že tak malý ostrov má tak odlišné části. Takové rozdíly ve vzhledu najdeme obvykle jen na rozlehlých pevninách, člověk by řekl, že zá…
Luboš Novotný –
Jedna z tlustších verneovek, ale u mě řadím mezi naprosté topky a verneovské klasiky. Poprvé jsem ji četl někdy v 16 letech (možná ideální věk na to se do ní pustit) a nedokázal jsme se od ní odtrhnout. Dobrodružství, statečnost, přátelství, různé vychytávky k přežití, samozřejmě řada záhad… je tam všechno, co nadchne každého kluka (i holku s dobrodružnou povahou :).