Tajuplný ostrov

Jules Verne
(Hodnocení: 1)

97 

Elektronická kniha: Jules Verne – Tajuplný ostrov (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: verne38 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Jules Verne: Tajuplný ostrov

Anotace

Za americké občanské války Severu proti Jihu uprchne s pomocí balonu z jižanského zajetí skupina pěti Seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balon je větrnou smrští zahnán nad Tichý oceán, kde se zřítí do vody, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství jej pojmenují Lincolnův ostrov.
Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton postava z Vernova románu Děti kapitána Granta , kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi.

O autorovi

Jules Verne

[8.2.1828-24.3.1905] Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, přichází na svět 8. února roku 1828 v Nantes jako syn advokáta. V mládí Verne studuje práva v Nantes a poté v Paříži, po studiích pak pracuje na burze.Literární ambice má Jules Verne již od mládí, do světa literatury ho jako tajemníka pařížského Théatre lyrique uvádí sám...

Jules Verne: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

L'île mystérieuse

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

1 recenze Tajuplný ostrov

  1. Luboš Novotný

    Jedna z tlustších verneovek, ale u mě řadím mezi naprosté topky a verneovské klasiky. Poprvé jsem ji četl někdy v 16 letech (možná ideální věk na to se do ní pustit) a nedokázal jsme se od ní odtrhnout. Dobrodružství, statečnost, přátelství, různé vychytávky k přežití, samozřejmě řada záhad… je tam všechno, co nadchne každého kluka (i holku s dobrodružnou povahou :).

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA VIII
PIRÁTI V OKOLÍ OHRADY — PROZATÍMNÍ ZAŘÍZENÍ — HARBERTOVO LÉČENÍ POKRAČUJE — PRVNÍ PENCROFFŮV JÁSOT — NÁVRAT K MINULOSTI — CO SKRÝVÁ BUDOUCNOST — CO SI O TOM VŠEM MYSLÍ CYRUS SMITH

Piráti tedy byli v okolí ohrady, rozhodnuti postřílet kolonisty jednoho po druhém. Nutno s nimi proto zacházet skutečně jako s divou zvěří. Kolonisté teď musí být nesmírně opatrní, protože všechny výhody byly na straně těch bídáků. Sami viděli a nebyli viděni. Mohli překvapit nečekaným útokem a sami nemohli být překvapeni.

Cyrus Smith se zařídil k pobytu v ohradě, kde bylo ostatně na dlouhou dobu dost zásob. Ayrtonova chata byla vybavena všemi životními potřebami a piráti, překvapeni příchodem kolonistů, neměli čas ji vyloupit. Bylo možné, že se události vyvíjely tak, jak si to představoval Gedeon Spilett.

Šest pirátů šlo po vylodění podél jižního pobřeží, a když obešli oba břehy Hadího poloostrova, neměli už chuť pouštět se do lesa Divokého západu. Tak se dostali až k ústí Vodopádové řeky. Z tohoto místa se pustili po pravém břehu toku a došli tak k předhoří Franklinovy hory, kde hledali přirozený úkryt. Tam objevili ohradu, která nebyla v té době obydlena. Hned se tam zařídili a chystali se provést své ničemné úmysly. Překvapil je Ayrtonův příchod. Zmocnili se nešťastného muže… a ostatní se už dá lehce uhodnout.

Je pravda, že pirátů bylo teď jenom pět, ale byli dobře ozbrojeni a potloukali se po lese. Každý, kdo by se tam odvážil, vystavoval se jejich ránám, aniž je mohl sám napadnout nebo zaskočit.

„Čekat! Nic jiného nemůžeme dělat!“ opakoval Cyrus Smith. „Až se Harbert uzdraví, uspořádáme velké tažení ostrovem a pirátů se zbavíme. To bude druhým hlavním cílem naší výpravy.“

„Vedle nalezení tajemného ochránce,“ dodal Spilett za inženýra. „Ale musíte uznat, Cyrusi, že nás teď zbavil své ochrany právě v době, kdy bychom jí nejvíce potřebovali.“

„Kdo ví?“ pokrčil rameny inženýr.

„Co tím myslíte?“ ptal se novinář.

„Že nejsme ještě v tom nejhorším, Spilette, a že jeho mocná záštita bude mít možná ještě příležitost k zásahu. Ale o to teď nejde. Jde o život Harbertův!“

To byla nejsmutnější myšlenka všech kolonistů. Uplynulo několik dní a chlapcův stav se naštěstí nezhoršoval, čas snad nad nemocí zvítězí. Studená, stále vyměňovaná voda zabránila zánětu ran. Novináři se dokonce zdálo, že voda, která byla v blízkosti sopky nasycená sírou, má příznivý vliv na rychlé hojení. Hnisání už nehrozilo a Harbert se vracel pomalu k životu. Horečky poklesly. Přátelé předepsali chlapci přísnou dietu a nebylo tedy divu, že byl Harbert hrozně zesláblý. Osvěžujících nápojů však měl dost a naprostý klid dělal pravé divy.

Cyrus Smith, Gedeon Spilett a Pencroff se stali velmi obratnými ošetřovateli. Všechno plátno v chatě bylo obětováno na obvazy. Harbertovy rány, pokryté cupaninou a obvazem, nebyly příliš staženy a mohly se bez zanícení hojit. Novinář věnoval ošetřování ran největší péči. Věděl, jak je to důležité, a opakoval to, co většina lékařů potvrzuje: že je mnohem lepší dobře ošetřená rána než dobře provedená operace.

Po deseti dnech, 22. listopadu, se Harbertovi viditelně ulehčilo. Počal přijímat už lehčí potravu. Do tváří se mu vrátila barva a jeho oči se už na ošetřovatele usmívaly. Trochu i mluvil, ač se Pencroff neustálým hovorem snažil nepustit ho k slovu. Vyprávěl mu nejnemožnější příběhy, ale…

Mohlo by se Vám líbit…