Tajuplný ostrov

KAPITOLA XIII
CO NAŠLI NA TOPOVI — VÝROBA LUKŮ A ŠÍPŮ — HRNČÍŘSKÁ PEC — RŮZNÉ KUCHYŇSKÉ POTŘEBY — CIHELNA — PRVNÍ VYPÁLENÝ HRNEC — PELYNĚK — JIŽNÍ KŘÍŽ — DŮLEŽITÁ ASTRONOMICKÁ POZOROVÁNÍ

„Tak co, pane Smithi, s čím dneska začneme?“ ptal se ráno Pencroff inženýra.

„Začátkem,“ odpověděl Cyrus Smith.

A kolonisté to museli vzít opravdu od začátku.

Neměli ani potřebné nástroje k výrobě nejzákladnějšího náčiní a nebyli na tom jako příroda, která „dostatkem času šetří námahu“. I když využijí všech svých zkušeností a nebudou muset nic vynalézat, vyrobit si budou muset vše. Jejich železo a ocel byly zatím jen v nerostném stavu, jejich hrnce byly v cihlářské hlíně a jejich oděvy jen v textilních rostlinách.

Nutno ovšem počítat s tím, že kolonisté byli muži na pravém místě v nejkrásnějším smyslu toho slova. Inženýr Smith by si nikdy nebyl mohl vybrat inteligentnější společníky, pilnější a oddanější soudruhy. Prozkoumal je a znal už všechny jejich vlohy.

Gedeon Spilett byl velmi nadaný novinář, který vše znal a o všem dovedl hovořit. Ten jistě pomůže hlavou i rukama při kolonizaci ostrova. Neustoupí před žádným úkolem a jako vášnivý lovec bude vykonávat z nutnosti to, co mu až dosud bylo jen zábavou.

Harbert byl statečný chlapec, podivuhodně už vzdělaný v přírodních vědách. Ten přispěje podstatnou částí k jejich společnému dílu.

Nab byl vtělená oddanost. Byl to muž přímý, inteligentní, neúnavný, silný a měl železné zdraví. A budou-li kolonisté potřebovat kovářskou práci, nebudou mít nad něho nikoho užitečnějšího.

Pencroff byl námořníkem na všech oceánech světa, tesařem v brooklynských loděnicích, krejčovským pomocníkem ve státním loďstvu a ve volném čase zahradníkem a rolníkem. Jako všichni námořníci znal vše a dovedl vše.

Bylo by opravdu nesnadné shromáždit pět lidí tak schopných bojovat s osudem.

„Začneme začátkem,“ řekl Cyrus Smith. A tímto začátkem mělo být postavení zařízení, které by zpracovávalo přírodní materiál. Každý zná význam ohně pro zpracování nerostů. Dříví a uhlí měli k okamžitému použití, šlo tedy jen o postavení pece, v níž by se paliva využilo.

„K čemu budeme pec potřebovat?“ ptal se Pencroff.

„K výrobě hrnců,“ odpověděl Cyrus Smith.

„A z čeho tu pec postavíme?“

„Z cihel.“

„A z čeho uděláme cihly?“

„Z hlíny. Do práce, přátelé! Abychom materiál nemuseli přenášet, vybudujeme cihelnu na místě výroby. Nab opatří potravu a pec nám bude péci i jídla.“

„A co když nebudeme mít co jíst pro nedostatek zbraní?“ namítl novinář.

„Ach, kdybychom měli aspoň jeden nůž!“ vzdychl si námořník.

„Tak co by bylo?“ ptal se Cyrus Smith.

„Pak bychom si udělali luk a šípy a jídla by bylo dost.“

„Ano, nůž… S ostrým nožem…,“ řekl inženýr jako sám k sobě.

Jeho zrak padl na Topa, který tu pobíhal po břehu.

Oči Cyruse Smithe náhle zazářily.

„Tope, sem!“ zvolal.

Pes na rozkaz přiběhl. Inženýr vzal Topovu hlavu mezi dlaně, odepjal zvířeti obojek, zlomil ho na dva kusy a podal je námořníkovi se slovy: „Tady máte nůž, Pencroffe.“

Námořník odpověděl dvojím hurá. Topův obojek byl vyroben z tenkého kusu kalené oceli. Stačilo vybrousit jednu hranu o hrubý kámen a na jemnějším kameni ji pak dobrousit. Vhodných kamenů bylo na břehu dost a po dvou hodinách měli kolonisté dva ostré nože, které bylo možno snadno zasadit do pevného držadla.

Získání prvních cenných nástrojů bylo vítězně pozdraveno. Byl to vzácný dar, který přišel v pravý čas.

Pak všichni odešli. Cyrus Smith se chtěl vrátit na západní břeh jezera; včera tam našel cihlářskou hlínu, jejíž vzorek si přinesl. Kráčeli podle řeky Díků, přešli planinu Výhledu a po devítikilometrové chůzi se octli na volném lesním prostranství dvě stě kroků od Grantová jezera.

Cestou objevil Harbert strom, jehož větví používají středoameričtí Indiáni k výrobě luků. Byla to „crejimba“ z rodu palem, nesoucí nejedlé plody. Uřízli z ní dvě dlouhé rovné větve, zbavili je listí a ořízli tak, aby silnější střed se k oběma koncům tenčil. Teď potřebovali jen provaz na tětivu. Posloužila jim rostlina z čeledi slézovitých, ibišek, který má ve stoncích vlákna neobyčejné pevnosti, srovnatelné jen s pevností vláken živočišných. Pencroff brzy vyrobil značně silné luky, kterým už chyběly jen šípy. Bylo snadné vyrobit šípy z rovných a tvrdých větví bez suků, ale hroty šípů, které by nahradily hroty železné, nebylo tak lehké nalézt. Pencroff si však řekl, že vykonal svou část práce a náhoda že se postará o její dokončení.

Kolonisté došli na místa včera prozkoumaná. Bylo zde hodně hlíny, z níž se dělají cihly a tašky, a právě cihly potřebovali ke svým záměrům. Práce s hlínou byla snadná. Stačilo smísit ji s pískem, vytvarovat cihly a vypálit je na ohni z dříví.

Cihly se dělají zpravidla formou, ale inženýr se spokojil tvarováním ručním. Celé dva dny byly věnovány této práci. Vodou zředěná a nohama i rukama propracovaná hlína byla kusem dřeva rozřezána na stejné kostky. Zručný cihlář dokáže bez strojů za dvanáct hodin vyrobit až deset tisíc cihel, ale pět kolonistů na Lincolnově ostrově jich za dva dny vyrobilo jen tři tisíce. Složili je jednu k druhé, aby dokonale proschly a mohly být po třech nebo čtyřech dnech vypáleny.

Na den 2. dubna určil Cyrus Smith stanovení světových stran na ostrově.

Večer si poznamenal přesný čas západu slunce, počítaje přitom s ohybem světelných paprsků při obzoru, s takzvanou refrakcí. Stejně přesně si ráno poznamenal i dobu východu. Mezi západem a východem slunce uplynulo přesně jedenáct hodin třicet šest minut. Toho dne bude slunce vrcholit přesně šest hodin dvanáct minut po východu. Bod, v němž v této době bude slunce na obloze, stanoví inženýrovi přesně sever.

V určené době se postavil Cyrus Smith tak, aby mu slunce zakryly dva za sebou stojící stromy, a tak získal směr poledníku, potřebný k dalším pozorováním.

Během dvou dnů před vypálením cihel nashromáždili palivo. Na lesním prostranství nalámali větve a sesbírali všechno suché klestí zpod stromů. Přitom podnikali do okolí lovecké výpravy. Pencroff už měl několik tuctů …