Tajuplný ostrov

Jules Verne
(Hodnocení: 1)

97 

Elektronická kniha: Jules Verne – Tajuplný ostrov (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: verne38 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Jules Verne: Tajuplný ostrov

Anotace

Za americké občanské války Severu proti Jihu uprchne s pomocí balonu z jižanského zajetí skupina pěti Seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balon je větrnou smrští zahnán nad Tichý oceán, kde se zřítí do vody, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství jej pojmenují Lincolnův ostrov.
Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton postava z Vernova románu Děti kapitána Granta , kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi.

O autorovi

Jules Verne

[8.2.1828-24.3.1905] Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, přichází na svět 8. února roku 1828 v Nantes jako syn advokáta. V mládí Verne studuje práva v Nantes a poté v Paříži, po studiích pak pracuje na burze.Literární ambice má Jules Verne již od mládí, do světa literatury ho jako tajemníka pařížského Théatre lyrique uvádí sám...

Jules Verne: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

L'île mystérieuse

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

1 recenze Tajuplný ostrov

  1. Luboš Novotný

    Jedna z tlustších verneovek, ale u mě řadím mezi naprosté topky a verneovské klasiky. Poprvé jsem ji četl někdy v 16 letech (možná ideální věk na to se do ní pustit) a nedokázal jsme se od ní odtrhnout. Dobrodružství, statečnost, přátelství, různé vychytávky k přežití, samozřejmě řada záhad… je tam všechno, co nadchne každého kluka (i holku s dobrodružnou povahou :).

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA VI
INVENTÁŘ TROSEČNÍKŮ — NIC — SPÁLENÝ KAPESNÍK — VÝPRAVA DO LESA — LESNÍ ROSTLINSTVO — PRCHAJÍCÍ LESKOVEC — STOPY DRAVÉ ZVĚŘE — KURUKOVÉ — TETŘÍVCI — PODIVNÝ LOV NA UDICI

Především byl pořízen seznam věcí z majetku vzdušných trosečníků, vržených na zřejmě neobydlenou zemi.

Neměli vlastně nic kromě oděvu, který měli na sobě ve chvíli katastrofy. Zvlášť nutno uvést jen zápisník a hodinky Gedeona Spiletta, které si novinář patrně nedopatřením uchoval. Neměli však jedinou zbraň, jediný nástroj, dokonce ani jeden kapesní nůž! Cestující totiž vyhodili z koše vše, aby balónu ulehčili.

Románoví hrdinové Daniela Defoea a Rudolfa Wysse[7], stejně jako skuteční trosečníci Selkirk a Raynal na ostrově Juan Fernandez a na Aucklandských ostrovech, nebyli nikdy v postavení tak zoufalém. Měli aspoň mnoho věcí ze ztroskotané lodi, měli zrní a zvířata, nástroje a střelivo a z trosek vyvržených na břeh si mohli opatřit prostředky nezbytné k životu. Nestáli hned od počátku proti přírodě bez jediné zbraně. Ale tady neměli trosečníci žádný nástroj ani žádné nářadí. Od ničeho se museli dostat ke všemu!

Kdyby s nimi byl aspoň Cyrus Smith, kdyby byl mohl v této situaci využít prakticky své vědy i vynalézavosti ducha, nebylo by jistě vše ztraceno! S Cyrusem Smithem však bohužel počítat nemohli. Museli spoléhat jen sami na sebe.

Především museli řešit otázku, mají-li zůstat na tomto břehu bez zjišťování, jsou-li na obydlené zemi nebo jen na pobřeží pustého ostrova.

To byla důležitá otázka a musela být rychle rozřešena. Z jejího řešení vyplyne totiž řada dalších opatření. Podle Pencroffova mínění bylo však nejlepší několik dní počkat a pak teprve provést větší průzkum.

Museli především opatřit jídlo a zajistit si potraviny mnohem výživnější než vejce a mlže. Budou vystaveni velké námaze, nebudou mít přístřeší a budou se muset dobře živit.

Komín poskytoval přístřeší jen dočasně. Oheň hořel a byl neustále udržován suchým klestím. Ve skálách a na pobřeží bylo zatím dost vajec a mlžů. Brzy se jim jistě podaří zabít i holuby, kteří létali nad planinou, třeba jen holí a kameny. Možná že na lesních stromech najdou i nějaké plody. Byla tu také sladká voda. Rozhodli se tedy zůstat několik dní v Komínu a připravit se k výpravě buď na pobřeží, nebo dál do nitra země.

Tento plán se líbil především Nabovi. Trval totiž umíněně na svém přesvědčení a na předtuše, že inženýra najde, a proto nijak nepospíchal s odchodem z těchto míst, která byla dějištěm katastrofy. Nevěřil a nechtěl věřit ve smrt Cyruse Smithe. Pokládal za nemožné, aby takový muž zahynul tak bídným způsobem, totiž aby byl odnesen vlnou a utopil se několik set kroků od břehu! Dokud vlny nevyvrhnou na břeh inženýrovo tělo, dokud vlastníma očima neuvidí a vlastníma rukama neohmatá Smithovu mrtvolu, dotud neuvěří v jeho smrt. Tato myšlenka ovládala plně jeho umíněnou mysl. Možná že to byla jen představa, ale představa hodná úcty, kterou v něm Pencroff nechtěl ničit. Námořníkovi však už bylo jasné, že inženýr zahynul ve vlnách; s Nabem o tom ovšem nehovořil. Černoch trpěl už tak, že by pánovu smrt asi nepřežil.

Toho dne, 26. března, pokračoval Nab od rána v průzkumu pobřeží na sever. Stále se vracel k místu, kde se patrně moře nad nešťastným Smithem zavřelo.

Oběd byl toho dne složen z datlovek a z holubích vajec. Harbert našel v prohlubinách skal sůl po odpařené mořské vodě. Tento nerostný přídavek k jídlu přišel všem velmi vhod.

Po jídle se ptal Pencroff novináře, chce-li s ním jít do lesa a pokusit se tam něco ulovit. Ale pak si uvědomil, že tu musí někdo opatrovat oheň a být také po ruce, kdyby Nab potřeboval pomoc. Novinář tedy zůstal.

„Vzhůru na lov, Harberte!“ zvolal námořník. „Střelivo si nasbíráme cestou a pušku si ulomíme v lese.“

Ještě před odchodem však Harbertovi napadlo, že nemají troud k rozdělání ohně a že by si měli z opatrnosti opatřit za něj náhradu.

„Jakou?“ ptal se Pencroff.

„Ze spáleného plátna,“ odpověděl chlapec. „To podle potřeby poslouží jako troud[8].“

Námořníkovi se nápad líbil. Pokládal však za nepřípustné obětovat na troud kousek svého kapesníku. Ale stálo to za to a část kostkovaného Pencroffova kapesníku se brzy proměnila v zuhelnatělou látku. Tato vzácná věc byla pečlivě uložena v prostřední části Komína ve skalní dutině a zajištěna proti větru a vlhku.

Pencroff zde nalezl jen stopy čtvernožců


Bylo devět hodin. Počasí se zhoršilo. Vanul jihozápadní[9] vítr. Harbert a Pencroff vyšli z Komína, spěšně pohlédli na kouř vinoucí se ze skal a postupovali pak po levém břehu řeky.

Po příchodu do lesa ulomil Pencroff na prvním stromě dvě silné větve a upravil je v obušky, které Harbert přiostřil o skálu. Ach, kdyby teď měli nůž! Pak oba lovci vkročili do vysoké trávy na břehu. Od ohybu na jihozápad se řeka zvolna zužovala a její břehy tvořily těsné řečiště, překryté dvojí klenbou mohutných stromů. Pencroff z obavy před zablouděním rozhodl sejít podle řeky, která je vždycky dovede bezpečně zpět. Chůze po břehu však narážela na četné překážky. Někde se větve stromů skláněly až nad vodu, jinde naráželi lovci na spleť lián a na velké trny, které museli urážet holemi. Harbert častokrát zmizel v podrostu, ale Pencroff ho vždy zavolal zpět, žádaje ho, aby se nevzdaloval.

Námořník pozoroval bedlivě tvar i složení půdy. Na levém břehu byla půda plochá a nepozorovatelně stoupala. Její vlhký podklad přecházel místy v bažiny. Bylo zřejmé, že v hloubce jsou podzemní prameny, stékající po podzemním svahu do řeky. Občas narazili na snadno překročitelný potok, vytékající z houštiny. Protější břeh byl strmější a říční údolí jím bylo značeno mnohem výrazněji. Pahorky, stupňovitě zakryté stromovím, znemožňovaly výhled do kraje. Na pravém břehu by byla chůze jistě obtížnější, protože tam se půda měnila prudčeji, stromy se skláněly až k vodě a vytvářely neproniknutelnou spleť kořenů.

Zbytečno dodávat, že do lesa na obou březích nevkročila nikdy lidská noha. Pencroff zde nalezl jen stopy čtvernožců, čerstvé šlépěje zvířat, jejichž druh nedovedl určit. Podle Harbertova…

Mohlo by se Vám líbit…