Tak pravil Zarathustra

Friedrich Nietzsche

69 

Elektronická kniha: Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: nietzsche03 Kategorie:

Popis

E-kniha Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra

Anotace

O autorovi

Friedrich Nietzsche

[15.10.1844-25.8.1900] Friedrich Nietzsche byl německý filozof, klasický filolog, a jeden z hlavních představitelů tzv. filozofie vůle (voluntarismu), ale i básník a skladatel. Sepsal řadu filosofických děl, která měla velký vliv na myšlení 20. století. Jeho hlavním tématem byla ostrá kritika evropského myšlení, zejména platónské tradice a křesťanské morálky, jimž Nietzsche vytýkal, že se staví proti síle tvořivého života a nakonec...

Friedrich Nietzsche: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

Also sprach Zarathustra

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tak pravil Zarathustra“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TANEČNÍ PÍSEŇ.

Jednou z večera kráčel Zarathustra se svými žáky lesem; a když pátral po prameni, hle, tu přišel na zelenou louku, kterou tiše obrůstaly stromy a křoví: na ní tančily spolu dívky. Jakmile dívky poznaly Zarathustru, ustaly v tanci; Zarathustra však přívětivě k nim přistoupil a promluvil takto: 

„Neustávejte v tanci, půvabné dívky! Nepřišel jsem, rušit vaší hry pohledem uhrančivým, nepřišel k vám nepřítel dívek. 

Jsem přímluvčím boha před ďáblem: ďáblem však jest duch tíže.“ Jak bych, vy lehounké, mohl být nepřítelem božských tanců? Či dívčích nohou s krásnými kotníky? 

Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota, nalezne též trsy růží pod mými cypřišemi. 

A také malého boha nalezne, jenž dívkám jest nejmilejší: u studánky leží, tiše, s očima zavřenýma. 

Věru, za bílého dne mi usnu, zahaleč! Hnal se snad příliš mnoho za motýlky?

Nezlobte se na mne, vy krásné tanečnice, potrestám-li trochu toho bůžka! Bude sic křičet a plakat, – ale i v pláči je k smíchu!

A se slzami v oku ať vás poprosí o tanec! a já sám zazpívám píseň k jeho tanci: Taneční píseň, výsměšnou píseň na ducha tíže, svého nejurozenějšího, velmožného ďábla, o němž říkají, že jest „pánem světa“.

A toto jest píseň, kterou Zarathustra zpíval, když Kupido a dívky spolu tančili:

 

Ve tvé oko jsem nedávno pohlédl, živote-ženo! A tu se mi zdálo, že v nezbadatelno klesám. 

Tys mne však vylovila zlatou udicí; vysmála ses mi, když jsem tě nazval nezbadatelnou. 

„Taková jest mluva všech ryb – pravilas; čeho samy nezbadají, jest nezbadatelné.

Ale jsem jen proměnlivá a divá a ve všem jsem žena, a ne právě ctnostná:

Třeba že mi vy mužové říkáte ‚hluboká´ nebo ‚věrná´, ‚věčná´, ‚tajuplná´.

Vždyť vy mužové nás obdarujete vždy vlastními svými ctnostmi - ach, vy ctnostní!“ 

Tak se smála ta neuvěřitelná; jí však já nikdy nevěřím, ani jejímu smíchu, mluví-li zle o sobě samé. 

A když jsem mezi čtyřma očima mluvil se svou divokou moudrostí, pravila hněvivě: „Chceš,toužíš,miluješ, jen proto život chválíš!“ 

Skoro byl bych tu …