Plíživá smrt

5. Život v ustavičném strachu

Wentfordův domek byl zbudován z betonových kvádrů a měl tvar krychle. I střecha, Jak pan Reader později zjistil, byla celá pokryta ocelovými pláty a krom onoho okna, jímž se protlačil, a domovních dveří, nebylo jiného otvoru, jímž by se mohl dostat dovnitř nevítaný vetřelec.

Bylo podivné, že člověk, jenž se zřejmě tolik obával přepadení, dopustil, aby stavitel ponechal v přízemí okno dost široké, jako bylo ono, jímž pan Reeder sám do domu vnikl. Později však nalezl u tohoto okna přetržený drát, jehož účelem bylo, aby uvedl v činnost poplašné zařízení, jakmile by se okno otevřelo.

Na koberci v hale byla vidět krev a další stopy krve našel pan Reeder také v malém zádveří. Když se vrátil do pokoje, ležela dívka na pohovce. Její tváře byly smrtelně bledé, ale její zrak byl pevný. Je ta dívka stejně hezká, i když není tak bledá jako nyní? Pan Reeder vždy přemítal o takových podrobnostech, neboť jeho pátravá mysl si nedovedla ani na okamžik odpočinout.

"Nemůžete mi říci nějakou významnou podrobnost o panu Wentfordovi?"

"Ano. Třeba to, že pan Wentford byl mým strýcem. Nechtěl, aby to někdo věděl, ale nyní vám to mohu říci. Byl k nám velmi, velmi hodný - mou matku poslal do ciziny, aby se tam léčila. Starala jsem se o jeho obchodní věci."

"Často jste sem docházela?"

"Ne, nebylo to často. Obvykle jsme se scházeli na umluveném místě, většinou tam, kde nám nehrozilo, že by nás spatřil někdo, kdo nás oba zná. Pan Wentford se velmi vyhýbal cizincům a neměl rád, když sem někdo k němu přišel."

"Zde tedy nepřijímal ani své známé a přátele?"

"Ne, tím jsem si docela jista. Stýkal se zde pouze s policisty - s jízdními policisty, kteří konají noční hlídku ve zdejším okolí. Občas jim v noci uvařil šálek čaje. Myslím, že to činil jen proto, aby měl v noci nějakou společnost - kdysi mi řekl, že mívá v noci pocit tíživé samoty. Ti dva policisté - byli konstáblové Stele a Verity. Strýc jim každého roku posílal k vánocům krocany. Oba, když měli noční hlídku, se tu občas zastavili.

V ložnici pana Wentforda našel pan Reeder na nočním stolku telefon. Vytočil číslo místní policejní stanice, na něco se přeptal, poděkoval a zavěsil. Když se vrátil do haly, dívka stála u okna a dívala se do zahrady.

Někdo přicházel po zahradní cestičce. Byl to místní policejní konstábl se dvěma muži. Za nimi zahlédl i pana Enwarda.…