Gulliverovy cesty

KAPITOLA 6

Pokračování o anglických poměrech. Povaha prvního ministra na evropských dvorech.

Mému pánovi nešlo nijak na rozum, jaké pohnutky ponoukají asi to plémě právníků k tomu, že se tolik matou, znepokojují a trápí a že paktují bezpráví, jen aby škodili svým spolutvorům. Nechápal též, co tím myslím, když říkám, že to dělají za plat. Vylíčil jsem mu poté velmi lopotně účel peněz, hmoty, z níž se vyrábějí, a cenu kovů. Když nabude Jahu zásoby té vzácné hmoty, je s to koupit si všechno, čehokoliv se mu zachce: nejvybranější šaty, nejskvělejší dům, rozlehlé pozemky, nejdražší jídla a nápoje. To všechno dokážou pouhé peníze, a tak si naši Jahuové nikdy nemyslí, že jich mají dosti buď na vydávání, nebo ukládání – podle toho, jak je přirozený pud vede buďto k marnotratnosti, nebo k lakotě. Boháč užívá ovoce práce chuďasovy a chuďasů je proti boháčům tisíce na jednoho. Lidé žijí u nás z valné části nuzně a nádeničí za malý plat, aby hrstka mohla žít v hojnosti. V stejném smyslu jsem mluvil obšírně o těchto a ještě mnoha jiných zvláštnostech. Ale Jeho Blahorodí, můj pán, byl pořád bezradný. Vycházel totiž z předpokladu, že všichni tvorové mají nárok na podíl z plodin země. Proto na mně vyzvídal, co jsou ta drahá jídla a jak to, že jich vůbec někdo z nás potřebuje. Vypočítal jsem mu všechny druhy, které mě napadly, i s rozmanitými způsoby úprav, které jsou možné jen tak, že se do všech končin posílají koráby jednak pro lihoviny, jednak pro omáčky a nesčetné jiné vymoženosti. Ujistil jsem ho, že než se sežene snídaně nebo třeba jen šálek na snídani pro lepší Jahujku, objede se jistě třikrát kolem zeměkoule. Na to mi řekl, že je to jistojistě nuzná země, která nedovede opatřit potravu vlastním obyvatelům. Nejvíce žasl však nad tím, že tak rozlehlá území, jež jsem popsal, nemají naprosto pitnou vodu a že lidem nezbývá než posílat pro nápoj za moře. Odpověděl jsem, že Anglie, má drahá otčina, poskytuje, jak se počítá, třikrát více potravy, než mohou její obyvatelé spotřebovat. Stejně tolik poskytuje lihovin vydestilovaných ze zrní nebo vylisovaných z ovoce jistých keřů, z nichž je znamenitý nápoj. Týž poměr že je i v jiných životních vymoženostech. Ale abychom ukojili své požitkářství, mužské obžerství a ženskou fintivost, odesíláme valnou část svého zboží do jiných zemí, odkud zase dovážíme pro vlastní potřebu věci vedoucí k chorobám, bláznovství a neřesti. Z toho nezbytně vyplývá, že hromada našich lidí je nucena hledat si obživu v žebrotě, lupičství, zlodějství, šejdířství, křivopřísežnictví, pochlebnictví, úplatkářství, penězokazectví, karbanu, lhaní, lísání, chvastounství, kortešování^[7], pisálkovství, hvězdopravectví, travičství, v pobožnůstkářském kňourání a utrhačství a v podobných zaměstnáních. Každý ten výraz jsem musil velmi lopotně objasnit.

Víno se k nám nedováží z cizích zemí jako náhrada za nedostatek vody nebo jiných nápojů. Je to jakási lihovina, která nás rozjařuje tím, že nás zbavuje rozumu. Rozptyluje nám smutné myšlenky, plodí v mozku bujné výstřední představy, povzbuzuje naděje a zaplašuje obavy, přerušuje načas všechnu rozumovou práci a zbavuje nás užívání údů, až upadneme do hlubokého spánku. Třeba však doznat, že se probouzíme vždycky s nevolností a sklíčeností a že užívání těch lihovin nám přináší plno chorob, které nám znepříjemňují a ukracují život.

Kromě toho se velká většina našich lidí živí tím, že shánějí životní potřeby a vymoženosti boháčům a sobě navzájem. Když jsem například doma a obléknu se, jak se sluší, nosím na těle dílo sta řemeslníků. Stavba a zařízení mého domu zaměstnává jich rovněž tolik a paráda mé ženy pětkrát tolik.

Rozmlouval jsem se svým pánem už dříve při jiné příležitosti o povaze vlády vůbec, a zejména o naší výtečné ústavě, kterou nám právem závidí a nad níž žasne celý svět. Náhodou jsem se tenkrát zmínil o ministrovi. Poručil mi, abych ho poučil, jaký zvláštní druh Jahuů myslím tím názvem.

Řekl jsem mu, že první neboli nejvyšší ministr, osoba to, kterou hodlám popsat, je tvor nadobro prostý radosti i žalu, lásky i nenávisti, soucitu i hněvu. Neuplatňuje aspoň jiné náruživosti kromě vášnivé touhy po majetku, moci a poctách. Slov užívá na všechno možné, jen ne na to, aby projevil své smýšlení. Neřekne nikdy p…