Gulliverovy cesty

KAPITOLA 9

Veliká rozprava na valném shromáždění Hvajninimů, na čem se usnesli. Hvajninimská vzdělanost. Jejich stavby. Jak pohřbívají. Kus o jejich řeči.

Jedno takové valné shromáždění se konalo za mé doby asi tři měsíce před mým odjezdem. Pán na ně šel jakožto zástupce kraje. Na tom sněmu se dali opět do staré rozpravy, vlastně jediné, k níž v té zemi vůbec kdy došlo. Pán mi o ní podal po návratu dost podrobnou zprávu.

Na přetřes byla dána otázka, mají-li se Jahuové vyhladit z povrchu zemského. Zástupce strany, která byla pro, vytasil se s rozličnými mocnými a pádnými důvody a dovozoval, že Jahuové jsou nejenom nejšpinavější, nejodpornější a nejohyzdnější tvorové, jež příroda zplodila, nýbrž též nejvzpurnější a nejnezvládnutelnější, nejničemnější a nejzavilejší. Vycucávají prý potají hvajninimským kravám vemena, zabíjejí a žerou Hvajninimům kočky. Nehlídají-li se ustavičně, šlapou jim po ovsu a trávě a páchají ještě tisíce jiných nezbedností. Upozornil na všeobecně rozšířené podání, podle něhož Jahuové nebyli v té zemi odjakživa. Před mnoha věky objevila prý se na horách dvě taková dobytčata. Není vůbec známo, zrodila-li se slunečním žárem ze zatuchlého bláta a bahna, nebo z mořského kalu a pěny. Ti Jahuové se rozplemenili a zakrátko vzrostlo jejich potomstvo tak, že zaplavilo a zaneřádilo celý stát. Aby se toho zla zbavili, uspořádali na ně Hvajninimové všeobecnou štvanici a posléze obklíčili celé stádo. Starší vyhubili a každý Hvajninim pak choval v boudě dvě mláďata. Tak je ochočili, pokud je tvor od přírody tak dravý vůbec schopen ochočení. Brali je na tahání a zapřahali je do vozu. Na tom podání prý je zřejmě hodně pravdy. Ti tvorové nemohou být Ylhniamši (neboli praobyvatelé země), soudíc podle záští, jež k nim mají Hvajninimové právě tak jako všichni ostatní živočichové. Pro svou špatnou povahu si ho sice zaslouží, ale kdyby byli skutečně praobyvateli, nebylo by se to záští nikdy tak vystupňovalo, jinak prý by už byli dávno vyhubeni. Tím, že si obyvatelé oblíbili služby Jahuů, zanedbali prý neprozřetelně chov oslů. To jsou přece docela hezká zvířata, snadno se chovají, jsou krotší a pořádnější, dosti silná na práci, i když se nevyrovnají ostatním tělesnou hbitostí, a nepáchnou nelibě. Jejich hýkání není sice příjemné, ale je mnohem lepší než strašlivé vytí Jahuů.

Také jiní projevili stejný názor. Nakonec se dohodli, že znenáhla sprovodí ze světa celé plémě Jahuů. A že vybídnou všechny Hvajninimy, aby si zařídili chov oslů. Je to dobytek v každém směru mnohem vzácnější, a má nadto tu výhodu, že se hodí k práci už od pěti let, kdežto Jahuové až od jedenácti.

Toť vše, co mi tehdy pán uznal za vhodné říci o tom, co se zběhlo na tom velkém sněmu. Ráčil mi však zatajit jednu okolnost, která se týkala přímo mne. Její neblahý účinek jsem brzy ucítil, jak se čtenář doví na jiném místě. Od ní odvozuji všechna další neštěstí ve svém životě.

Hvajninimové nemají písmena, a tak jejich vědomosti pocházejí vesměs z podání. Ale protože se u národa tak sjednoceného, už od přirozenosti nakloněného ke ctnostem, úplně řízeného rozumem a odloučeného ode všeho styku s jinými státy zběhne jen málo význačnějších událostí, ten zlomek dějin se lehce uchová, aniž si tím příliš zatěžují paměť. Podotkl jsem již, že netrpí chorobami, a lékaře tedy vůbec nepotřebují. Mají však znamenité léky složené z bylin. Těmi se hojí boule a šrámy na spěnací kosti nebo na střele kopyta, utržené na ostrém kamení, a také jiné pohmožděniny a rány na různých částech těla. Rok určují podle oběhu Slunce a Měsíce, ale nerozdělují jej dále na týdny. Jsou jakžtakž obeznámeni s pohybem obou těchto světelných těles a chápou, co je zatmění. Dále se ve hvězdářství nedostali.

V básnictví vynikají, to nutno uznat, nad všechny ostatní smrtelníky.…