Othello

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ

Scéna první

Na Cypru. – Před zámkem.

Vystoupí OTHELLO a JAGO.

JAGO:
Tak tedy myslíte? —

OTHELLO:
                                          Tak myslet, Jago!

JAGO:
Jak, hubičkovati se potají?

OTHELLO:
Jest líbání se nedovolené.

JAGO:
Neb nahá v posteli být s přítelem
tak hodinku neb víc a nepomýšlet
nic zlého?

OTHELLO:
                  Nahý býti v posteli
a zlého nemyslet, toť pokrytectví
jest proti ďáblu. Ty, kdož hodlají
být ctnostnými, a přece činí tak,
v jich ctnosti ďábel pokouší a oni
pokouší nebe.

JAGO:
                            Neprovedou-li
nic zlého, je to ledabylý hřích.
Když ale darují své ženě šátek —

OTHELLO:
Co potom?

JAGO:
                     Nu, jest její, vzácný pane;
a když jest její, může, myslím si,
jej darovati komukoli chce.

OTHELLO:
Však ona také střeží vlastní čest;
tu také může zadat?

JAGO:
                                       Její čest
je věc, již nelze vidět; přečasto
ji mají tací, kdož jí nemají.
Co však se týká šátku —

OTHELLO:
                                           Bůh to ví,
že rád bych býval na to zapomněl. —
Tys řek — ó, na mou paměť slétá to
jak havran na dům morem stižený,
všem věště zkázu! —, on že měl můj šátek.

JAGO:
Aj, co je na tom?

OTHELLO:
                                Dobrého v tom nic.

JAGO:
Což, kdybych býval řek, že viděl jsem,
jak hřeší proti vám? Neb doslechl,
jak povídá — a tací lotři jsou,
že vlastním neodbytným žehráním
neb dobrovolným zakoukáním se
té které ženy, když ji přemluví
a svého cíle u ní dosáhnou,
chtěj nechtěj musí o tom blábolit —

OTHELLO:
Zdaž něco řekl?

JAGO:
                             Řekl, pane můj;
ne ale více, buďte ujištěn,
než co by zas moh popřít přísahou.

OTHELLO:
Co řekl?

JAGO:
                Nu, že — věru nevím —, že —

OTHELLO:
Co? Co? —

JAGO:
Že ležel —

OTHELLO:
                     S ní?

JAGO:
                              S ní, na ní; jak to chcete.

OTHELLO:

Ležet s ní! Na ní! Ležel, to je lež! — Ležet s ní! — Fi, to je ohyzdné! — Ten šátek — vyznání — ten šátek! Vyznat se a hned viset za to; — napřed viset a potom se vyznat! — Třesu se! — Příroda by se ve mně nehalila v tak mrákotný záchvat bez jakéhos tušení pravdy. Nejsou to slova, která mnou tak otřásají. — Hu! — Nosy, uši a rty! Jest to možné? — Vyznat se? — Šátek? — Ó ďáble! (Omdlí.)

JAGO:
Jen působ dál, můj jede, působ dál!
Tak chytají se lehkověrní blázni;
a mnohá ctná a nedotknutá žena,
vše nevinna, tak právě přichází
o dobré jméno. — Slyšte, slyšte, pane!
Ó pane můj! Othello!

Vystoupí CASSIO.

Cassio!

CASSIO:
Co jest?

JAGO:
                Náš velitel má padoucnici;
toť druhý záchvat; včera první měl.

CASSIO:
Třete mu spánky.

JAGO:
                                   Nikoliv; ta mdloba
mít musí klidný průběh, jinak z úst
mu pěna vystoupí a začne zuřit.
Hle, hýbá se; na chvíli odstupte,
hned bude při sobě; až odejde,
o velké věci chtěl bych mluvit s vámi.

Odejde CASSIO.

Ja…