Othello

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scéna první

Benátky. – Ulice.

Vystoupí RODERIGO a JAGO.

RODERIGO:
Mlč, mně to nepovídej; — velmi těžce
to nesu, Jago, na tebe, jenž měls
můj měšec, jak by šňůry od něho
tvé vlastní byly, že jsi o tom věděl.

JAGO:
Čert vezmi to! Vy slyšet nechcete:
jen zdání jestli kdy jsem o tom měl,
ať jsem vám ohavou.

RODERIGO:
Tys říkal vždy, že nenávidíš jej.

JAGO:
Když tak to není, pohrdejte mnou.
Tré patriciů města tohoto
mu poklonkovalo a osobně
naň doléhali, by mne učinil
svým pobočníkem; jako že jsem muž,
znám cenu svou a místo o nic horší
mi přísluší. Však on, jak zakoukán
v svou vlastní pýchu a své záměry,
jim vymyká se řečí nadutou,
již prodil válečnými výrazy,
až hrůzno poslouchat; — a nakonec
mým přímluvčím jich prosbu odřekne;
neb „Věru,“ praví, „svého důstojníka
jsem již si vybral sám.“ — A kdo to je?
Aj, převeliký aritmetikus,
Michael Cassio, kýs Florenčan,
chlap k sličné ženě jako přikletý,
jenž nikdy neved houfec do pole
a o bitevním šiku tolik ví
co stará panna. Teorie z knih,
kde každý z našich radních v talárech
tak mistrovsky si umí vést jak on;
jen prázdné tlachy bez zkušenosti
jsou celým jeho umem vojenským. —
Však toho, pane, volí si; a já,
jenž před vlastníma jeho očima
jsem osvědčil svou zdatnost na Rhodu
i na Cypru a jinde v křesťanstvu
i zemích pohanských, jsem odstaven
do tichých vod a hezky za vítr
v těch knihách účetních, ten cifrošlap
se v šťastné chvíli pobočníkem stane
a já u Jeho černé Jasnosti
— Bůh naprav to! — jsem praporečníkem.

RODERIGO:
Bůh svědkem, raděj bych mu katem byl.

JAGO:
V tom není rady; kletbou služby jest,
že postup jenom odporučením
a přízní děje se — ne po staru,
kde druhý po prvním byl dědicem.
Teď, pane, suďte sám, zdaž vůbec nějak
jsem slušně vázán Maura milovat.

RODERIGO:
Já bych mu tedy nesloužil.

JAGO:
                                                  V tom, pane,
se upokojte; trvám u něho
jen proto, abych sobě posloužil.
My všichni nemůžeme pány být
a všichni páni také nemohou
mít věrné sluhy. Však to vídáte,
jak mnohý dbalý, uhrbený chlap,
jsa zamilován v služnou nevoli,
svůj tráví věk jak osel jeho pána
jen za obrok, a když pak zestárne,
pryč od žlabu! — Aj, vymrskejte mi
ty chlapy poctivé! — A jiní jsou,
kdož vystrojeni úcty tvářností
a obratnostmi v srdcích dbají sebe,
a pánům sloužíce jen na oko,
z nich tyjí, a když kapsy naplní,
jen sobě klaní se. Ti chlapíci
kus ducha mají a já hlásím se
k jich společnosti. Neboť, příteli,
tak bezpečně, jak vy jste Roderigo,
jsa Maurem, já bych nechtěl Jagem být.
Když sloužím jemu, sloužím sobě jen;
ví Bůh, ne z lásky ani povinnosti,
však jenom zdánlivě k svým vlastním cílům.
Neb zradí-li kdy moje chování
zevnějším hnutím rodnou podobu
a činnost mého srdce, chci pak hned
své srdce na rukávu nositi
na pospas kavkám. Nejsemť já, co jsem.

RODERIGO:
Žeť z pekla štěstí má ten tlustopysk,
když podaří se mu to provésti.

JAGO:
Nuž tedy, vzbuďte otce její…