Kupec benátský

Scena 3.

Benátky. – Náměstí.

Vystoupí Bassanio a Shylock.

SHYL.: Tři tisíce dukátů; dobře.

BASS.: Ano, pane, na tři měsíce.

SHYL.: Na tři měsíce; dobře.

BASS.: Za kteréž, jak jsem vám řekl, Antonio bude ručiti.

SHYL.: Antonio bude ručiti; dobře.

BASS.: Můžete mi posloužit? Chcete mi to udělat? Zvím vaši odpověď?

SHYL.: Tři tisíce dukátů, na tři měsíce a Antonio ručí.

BASS.: Vaše odpověď –

SHYL.: Antonio je dobrý muž.

BASS.: Slyšel jste něco proti tomu?

SHYL.: Ó ne, ne, ne, ne; moje mínění, když pravím, dobrý muž, jest, abyste mi rozuměl, že je dostatečný k placení. Ale jeho prostředky jsou v nejistotě; jeden koráb má na cestě do Tripole, jiný do Indie; kromě toho dozvídám se na Rialtu, má třetí v Mexiku, čtvrtý pluje do Anglicka a ještě jiné zboží má rozptýlené v cizině. Ale koráby jsou jen prkna a plavci jen lidé; jsou zemské krysy a vodní krysy, vodní zloději a zemští zloději; – myslím totiž loupežníky; a potom jest nebezpečí z vod, větrů i skal. Nicméně jest ten muž dostatečný. Tři tisíce dukátů; myslím, že jeho záruku přijmu.

BASS.: Buďte jist, že můžete.

SHYL.: Chci býti jist, že mohu; i abych byl jist, rozmyslím si to. Mohu mluviti s Antoniem?

BASS.: Libo-li vám s námi poobědvati.

SHYL.: Ano, čenichat vepřovinu; jísti z příbytku, do kterého váš prorok, ten Nazarenský, zaklel ďábla! Chci kupovati od vás, vám prodávat, mluvit s vámi, chodit s vámi a tak dále; ale nechci jísti s vámi, píti s vámi, aniž modliti se s vámi. Co nového na Rialtu? Kdo tu přichází?

Vystoupí Antonio.

BASS.: To jest Signior Antonio.

SHYL. (stranou): Jak roven úlisnému publikánu!
Já nenávidím ho, neb křesťan jest;
však proto víc, že v nízké prostotě
svůj peníz rozpůjčuje zadarmo
a snižuje tak míru úrokův
zde u nás v Benátkách. Však za kyčel
kdys chytnu-li ho, tučně vykrmím
to staré záští, které k němu mám.
On nenávidí posvátný náš lid
a tupí tam, kde kupcův nejvíce,
mne, obchod můj a zasloužený zisk,
jejž zove lichvou. Proklet buď můj kmen,
když odpustím to!

BASS.: Slyšte, Shylocku!

SHYL.: Já čítám nynější svou hotovost,
a pokud soudím jen tak z paměti,
v tom okamžiku zjednat nemohu
těch plných tři tisíce dukátů.
Co na tom? Tubal, Hebrej bohatý
a z mého kmene, vypomůže mi.
Leč, stůjme! – Na kolik že měsíců
to žádáte?
(K Antoniovi.) Mír s vámi, dobrý pane,
my právě o Vašnosti mluvili.

ANT.: Ač nedlužím se, aniž půjčuji
a mamon nedávám a neberu,
přec, Shylocku, bych pomoh‘ z nesnází
zde příteli, ten zvyk chci porušit.
(K Bassaniovi.) Zda řek‘ jste mu, co potřebujete?

SHYL.: Ó, ano, tři tisíce dukátů.

ANT.: A na tři měsíce.

SHYL.: Já zapomněl; tak, na tři měsíce;
již řek‘ jste. – Dobrá; – a vy ručíte;
tak, tak; - však slyšte: myslím, řekl jste,
že na zisk ani nepůjčujete,
ni dlužíte se.

ANT.: Nikdy tak.

SHYL.: Když Jakub
pás‘ ovce svého ujce Labana,
ten Jakub byl po svatém Abrahamu,
jak navlekla to jeho moudrá máť,
již třetí dědic; ano, třetí byl – –

ANT.: A co je s ním? Bral také úroky?

SHYL.: Ne, nebral úroků, jak byste řek‘,
ne přímo úroků, však poslyšte, –
co Jakub učinil. Když s Labanem
se smluvili, že všechna jehňátka,
jež budou strakatá a peřestá,
mzdou budou Jakubovou, na podzim
se rujné ovce sešly s berany;
a mezi vlnatými roditeli
když úkol plemenění započal,
tu chytrý pastýř pruty oloupal
a mezi tím, co páření se dálo,
je postavil před plodné bahnice,
jež počavše, pak v době bahnění
mu rodily jen pestrá jehňata, –
jež byla Jakubova; takže on
se dostal k zisku a byl požehnán.
Jeť požehnáním zisk, když nekraden.

ANT.: To byla sázka, za niž Jakub sloužil;
věc, kterouž neměl v moci přivodit,
však řízená a uzpůsobená
jen rukou nebes. – Řečeno to zde,
by úrok za dobrý byl pokládán,
neb snad to vaše zlato se stříbrem
jsou také bahnice a berani?

SHYL.: To říci nemohu; však hledím je
tak rychle rozmnožit. Leč, pozor, pane –

ANT.: Jen slyš, Bassanio, jak ďábel sám
k svým pletkám umí písmo citovat.
Zlá duše, svatost berouc za svědka,
jest jako lotr s tváří úsměvnou,
jak pěkné jabko k jádru prohnilé.
Ó, jak má faleš pěkný zevnějšek!

SHYL.: Hm, – tři tisíce dukátů; toť hezká
a plná suma; na tři měsíce,
tři z dvanácti; nu hleďme; – úroky…

ANT.: Chceš v závazek nás vzíti, Shylocku?

SHYL.: Signior Antonio, vy kolikrát
a často jste mne tupil na Rialtu
pro moje peníze a úroky;
já plecí pokrčiv, vždy nes‘ to tich,
neb trpěti jest úděl mého kmene.
Mne zvete …