Večer tříkrálový

Scéna třetí

V domě Oliviině.

(Vystoupí pan TOBIÁŠ ŘÍHAL a MARIE.)

PAN TOBIÁŠ: Co, u všech všudy, myslí moje neť, že si béře smrt svého bratra tak k srdci? Jsem jist, že zármutek jest vrahem života.

MARIE: Na mou věru, pane Tobiáši, musíte v noci chodit časněji domů. Vaše neť, má velitelka, velmi se horší na ty vaše pozdní hodiny.

PAN TOBIÁŠ: Jest lépe jí se horšit než pohoršení dávati.

MARIE: Pravda, ale vy musíte se držeti v slušných mezích pořádku.

PAN TOBIÁŠ: Držeti! – Pořádněj už se držet nebudu, než držím na sebe. Ten oblek přec je slušný dost, aby se v něm dalo pít; rovněž ty boty. A nejsou-li, ať se na svých vlastních poutkách oběsí.

MARIE: To hýření a pití vás přivede na mizinu. Slyšela jsem, jak má slečna včera o tom mluvila; a také o nějakém bláznivém rytíři, jehož jste ondy večer k nám přivedl na námluvy.

PAN TOBIÁŠ: Jakže? – O panu Ondřeji Zmrzlíkovi?

MARIE: Tak; o něm.

PAN TOBIÁŠ: On jest tak statný muž jako kterýkoli v Ilýrii.

MARIE: Nač to povídáte?

PAN TOBIÁŠ: Proto, že má tři tisíce dukátů ročních důchodů.

MARIE: Však bude do roka hotov se všemi těmi dukáty; jest to učiněný pošetilec a marnotratník.

PAN TOBIÁŠ: Fuj! že tak mluvíte! Hraje na violu ďamour a mluví tři neb čtyři jazyky od slova k slovu, bez knihy, a má všechny vzácné dary přírody.

MARIE: Ty věru má i s darem hlouposti. Neboť vedle toho, že je blázen, je také velký štváč; a kdyby neměl daru zbabělství, jenž dusí jeho štváčský zápal, soudí moudří lidé, že by záhy dostal dárkem hrob.

PAN TOBIÁŠ: Při této ruce! Jsou to ničemové a nactiutrhači, kteří tak o něm mluví. Kdožpak jsou to?

MARIE: Ti, kteří k tomu ještě dodávají, že noci nemine, aby se neopil ve vaší společnosti.

PAN TOBIÁŠ: Popíjením na zdraví mé neteře! Na její zdraví budu pít, dokud mám dírku v hrdle a dokud je doušku v Ilýrii, Sketa a dareba je ten, kdo nechce připíjet mé neteři, dokud se mu mozek na palci nohy neroztočí jako vlček. Hej, holka! Castiliano vulgo! Hle, tady přichází pan Ondřej Zmrzlík.

(Vystoupí pan ONDŘEJ ZMRZLÍK.)

PAN ONDŘEJ: Pan Tobiáš Říhal! Jak se daří, pane Tobiáši Říhale?

PAN TOBIÁŠ: Líbezný pane Ondřeji!

PAN ONDŘEJ: Pozdrav Bůh, hezký šotku!

MARIE: Vás také, pane.

PAN TOBIÁŠ: Hr, pane Ondřeji, hr!

PAN ONDŘEJ: Kdože to je?

PAN TOBIÁŠ: Komorná mé neteře.

PAN ONDŘEJ: Milá slečno Hr, rád bych se s vámi blíže seznámil.

MARIE: Říkají mi Marie, pane.

PAN ONDŘEJ: Milá slečno Marie Hr --

PAN TOBIÁŠ: Jste na omylu, rytíři; hr znamená: udeřte na ni, popadněte ji, namluvte si ji, zmocněte se jí.

PAN ONDŘEJ: Na mou duchu, to bych s ní nechtěl zkusit v této společnosti. To tedy znamená hr?

MARIE: Poroučím se, pánové!

PAN TOBIÁŠ: Pustíš-li ji tak, pane Ondřeji, ať nikdy více meče netasíš.

PAN ONDŘEJ: Pustím-li vás tak, panenko, ať nikdy více meče netasím. Myslíte-li, krasotinko, že máte co dělat s blázny?

MARIE: S vámi, pane, nemám co dělat.

PAN ONDŘEJ: Ale budete míti, to vám povídám. Zde má ruka na to.

MARIE: Inu, pane, myšlenky jsou volné. Prosím vás, …