Zkrocení zlé ženy

Scéna druhá

Ložnice v domě lordově.

(SLY ve skvostném nočním županu obklopen sloužícími. Někteří s oděvy, jiní s umyvadlem, konvicí a jiným nářadím.)

(Vystoupí LORD převlečen za sloužícího.)

SLY: Pro milost boží, džbánek piva sem!

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: Chce Vaše Milost pohár sektu snad?

DRUHÝ SLOUŽÍCÍ: Či milostpán chce závar ochutnat?

TŘETÍ SLOUŽÍCÍ: Kterýže oblek ráčíte dnes vzít?

SLY: Já jsem Kryštof Sly; neříkejte mi ani milostpane, ani Vaše Milosti. Co živ jsem nepil sektu, a chcete-li mi dát něco zavařeného, dejte mi naloženou hovězinu. A jaký oblek chci, se mne ani neptejte, neboť nemám více kazajek než hřbetů, více punčoch než noh, více střevíců než chodidel; ba někdy mívám více chodidel než střevíců, anebo jen takové střevíce, že mi svrchkem palce prolézají.

LORD: Té klamné nálady vás nebe zbav!
ó, že tak mocný, urozený muž,
tak statky nadán, vysoko tak ctěn,
tak zkaleným je duchem oblouzen!

SLY: Jak, chcete ze mne blázna udělat? Cože, nejsem já Kryštof Sly, syn starého Slye z Burtonheathu? Kramář rodem, vochličkář vychováním, proměnou medvědář a teď svým nynějším řemeslem kotlář? Zeptejte se Mariany Hacketovy, tlusté hospodské z Wincotu, zdali ta mne nezná! Nevisím-li u ní čtrnácti denáry jen za pivo, tedy mne pověste jako nejprolhanějšího darebu v křesťanstvu. Co – nejsem smyslů zbaven? – Zde –

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: Ó, proto truchlí vaše vzácná choť.

DRUHÝ SLOUŽÍCÍ: Ó, proto vaši sluzi klesají.

LORD: A pokrevní se vyhýbají domu,
jak štváni dál tím divným šílenstvím.
Ó vzácný pane, vzpomeň na svůj rod
a staré myšlenky své povolej
zpět z vyhnanství a zapuď od sebe
ty ohyzdné a nízkorodé sny.
Viz, jak tvá čeleď kolem tebe dlí,
k tvé službě každý hotov na tvůj kyn.
Chceš hudbu? Slyš! To Apoll hraje sám

(Hudba.)

a v klecích pěje dvacet slavíků.
Chceš spat? My na lůžko tě donesem
víc luzné, měkčí svůdné postele,
jež vystrojena Semiramidě.
Chceš vyjít? Cestu kvítím posypem;
chceš koňmo ven? – Hned oře předvedem,
jichž ústroj zlatém, perlami se skví.
Rád poluješ? Máš sokoly, jež vzlétnou
nad ranní skřivánky. – Neb na hon chceš?
Tvým psům báň nebes bude odpovídat
a dutá země plesnou ozvěnou.

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: Libo-li štvaní? Chrty bystré máš
jak jelen v skoku, rychlejší než srn.

DRUHÝ SLOUŽÍCÍ: Máš malby rád? My přineseme hned
Adonise u čerstvé bystřiny
a Cythereu skrytou v rákosí,
jež zdá se hrát a kývat jejím dechem
jak vlavé sítí s větrem laškuje.

LORD: My ukážem ti Io panenskou,
jak byla obelstěna, zchvácena;
vše zobrazeno malbou živě tak,
jak ve skutečnosti se událo.

DRUHÝ SLOUŽÍCÍ: Či bludnou Dafne, v lese trnitém
jak nohy zraňuje, že přísahal
by člověk, opravdu že krvácí,
a truchlý Apoll nad tím pohledem
se musí rozplakat; – tak mistrovsky
ta krev a slzy malovány jsou.

LORD: Tys velmožem a nic než velmožem,
ty paní máš, jež krásou vyniká
nad každou ženu těchto chabých dob.

PRVNÍ SLOUŽÍCÍ: A než ty slzy, kterých prolila
jen pro tebe, jak proudy závistné
jí zaplavily tváře milostné,
tvo…