Zkrocení zlé ženy

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scéna první

Padova. – Před domem Lucentiovým.

(Vystoupí z jedné strany BIONDELLO, LUCENTIO a BIANKA. Z druhé strany GREMIO, přecházeje sem a tam.)

BIONDELLO: Tiše a rychle, pane, neboť kněz už čeká.

LUCENTIO: Už letím, Biondello. – Ale snad potřebují tě doma. A proto jdi.

BIONDELLO: Dříve ne, pane, dokud se nevrátíte z kostela, a potom teprv poběhnu k svému pánu, co mi nohy stačí.

(Odejdou Lucentio, Bianka a Biondello.)

GREMIO: Mně divno, že už Cambio tu není.

(Vystoupí PETRUCHIO, KATEŘINA, VINCENTIO a DRUŽINA.)

PETRUCHIO: Zde, pane, vchod, toť dům Lucentiův.
Byt mého otce blíž je k náměstí,
tam cesta má a zde vás opustím.

VINCENTIO: Než půjdete, dřív číšku vypijte,
neb zde vás budu moci pohostit,
a něco jistě mají k občerstvení.

(Klepá na vrata.)

GREMIO: Mají tam plné ruce práce a musíte zaklepati silněji.

(Vystoupí ŠKOLOMET nahoře u okna.)

ŠKOLOMET: Kdo to zde bouchá, div že vrata nerozbije?

VINCENTIO: Je signor Lucentio doma, pane?

ŠKOLOMET: Je doma, pane, ale nikdo s ním nemůže mluvit.

VINCENTIO: A což kdyby mu tak někdo nesl sto nebo dvě stě liber na penězích, aby si udělal veselejší den?

ŠKOLOMET: Nechte si těch svých sto liber pro sebe. On jich nebude potřebovati, dokud jsem na živu já.

PETRUCHIO: Vždyť jsem vám to řekl, že mají vašeho syna v Padově rádi. – A vy, pane, tam, slyšíte? Nechte zbytečných řečí, a prosím vás, řekněte signoru Lucentiovi, že jeho otec přišel z Pisy a čeká zde dole a chce mluvit s ním.

ŠKOLOMET: Ty lžeš! – Jeho otec přišel z Pisy a dívá se tady z okna.

VINCENTIO: Ty – jeho otec?

ŠKOLOMET: Ano, pane, tak povídá jeho matka, smím-li jí věřit.

PETRUCHIO (k Vincentiovi): Aj, co to znamená, pane? Cizí jméno si brát? Toť holé taškářství!

ŠKOLOMET: Chopte se toho lotra! Vsadím se, že chce někoho zde v městě ošidit pod mým jménem!

(Vrátí se BIONDELLO.)

BIONDELLO: Viděl jsem je spolu před oltářem. Bůh jim dej šťastnou plavbu! – Ale kdo je to zde? – Můj starý pán Vincentio! – Teď je po nás veta – jsme ztraceni!

VINCENTIO (uvidí Biondella): Pojď sem, ty šibeničníku!

BIONDELLO: Doufám, pane, že si to mohu rozmyslit.

VINCENTIO: Pojď sem, ty padouchu! Jakže? Tys už na mne zapomněl?

BIONDELLO: Zapomněl? – A na vás, pane? Já na vás nemoh zapomenout, neboť jsem vás jaktěživ neviděl.

VINCENTIO: Cože povídáš, ty usvědčený darebo? Ty žes nikdy neviděl otce svého pána, Vincentia?

BIONDELLO: Svého ctihodného, dobrého, starého pána? Toho jsem viděl. Podívejte se, kouká tam z okna.

VINCENTIO (bije Biondella): Kouká? Opravdu kouká?

BIONDELLO: Pomoc! Pomoc! Pomoc! Nějaký ztřeštěnec mne tu chce zavraždit!

ŠKOLOMET: Pomoz, můj synu! Pomozte, signore Baptisto!

(Ustoupí od okna.)

PETRUCHIO: Prosím tě, Katuško, odstupme někam stranou a vyčkejme, jak se ta mela skončí.

(Odstoupí.)

(Vystoupí ŠKOLOMET dole, BAPTISTA, TRANIO a SLOUŽÍCÍ.)

TRANIO: Pane, kdo jste, že se opovažujete biti mého sluhu?

VINCENTIO: Kdože jsem já, pane? – Podívejme se, kdopak jste vy? – ó nesmrtelní bozi! …