Zkrocení zlé ženy

Scéna čtvrtá

Padova. – Před domem Baptistovým.

(Vystoupí TRANIO a ŠKOLOMET přestrojený za Vincentia.)

TRANIO: Zde, pane, jest ten dům. – Mám zavolat?

ŠKOLOMET: Nu, arciť, ale nemýlím-li se,
signor Baptista možná vzpomene,
že před dvaceti lety v Janově
jsme u Pegasa spolu bydleli.

TRANIO: To dobře. Jenom svého držte se
a v každém případě tak přísným buďte,
jak na řádného otce přísluší.

(Vystoupí BIONDELLO.)

ŠKOLOMET: Já ručím za to. Ale zde váš sluha;
jej též by bylo dobře poučit.

TRANIO: Toho se nebojte. Biondello, slyš,
teď ve všem ať mi konáš povinnost,
pravým Vincentiem teď je tu on.

BIONDELLO: I buďte bez starosti.

TRANIO: A u Baptisty vše jsi vyřídil?

BIONDELLO: Já řek, že otec váš je v Benátkách
a v Padově že dnes ho čekáte.

TRANIO: Tys kapitální hoch. Zde spropitné.
Hle Baptista. – Teď upravte si tvář.

(Vystoupí BAPTISTA a LUCENTIO.)

Signor Baptista, – šťastná příhoda!
Otče, to je ten pán, jak řek jsem vám;
teď otcovskou mi lásku prokažte
a kvůli Biance vyplaťte můj podíl.

ŠKOLOMET: Jen zvolna, synu! – Pane, dovolte.
Jak přišel jsem do města vašeho,
bych nějaké tu dluhy povybral,
můj syn Lucentio převážnou věc
mi řek, tož o své lásce k vaší dceři.
A kvůli vaší vzácné pověsti
a pro lásku, již syn můj chová k dívce
a ona k němu – bych je nezdržel,
rád, řádnému jak otci přísluší,
jej ožením. – A když to milo vám
tak jako mně, po krátké úmluvě
já svolím ochotně a velmi rád,
by svoji byli s naším souhlasem.
Neb u vás nemusím být opatrným,
jsteť, signore, tak nad vše vzácný muž.

BAPTISTA: Mně také, pane, slovo dovolte.
Ta přímost vaše, stručnost jest mi vhod.
Je pravda, že váš syn Lucentio
mou dceru miluje a ona jej
leč by se oba přetvařovali –,
a protož dostačí, jak řekl jste,
že budete mu otcem pečlivým;
a dceři mé když řádný podíl dáte,
je dobře vše a sňatek uzavřen.
Mou dceru s vůlí mou ať má váš syn.

TRANIO: Mé díky, pane! Teď však povězte,
kde jest vám libo zasnoubení slavit
a smlouvu uzavřít, jež zárukou
by pevnou byla stranám oběma.

BAPTISTA: Ne v domě mém, Lucentio, neb víte,
zdi mají uši, já pak sluhy mám.
Též starý Gremio dál vyzvídá
a snadno byli bychom rušeni.

TRANIO: Tak tedy v bytu mém, když ráčíte;
tam bydlí otec můj a večer dnes
vše potají a dobře spravíme.
Pro dceru svou hned sluhu pošlete
a pro notáře dojde sluha můj.
To nejhorší jen jest, že v takém chvatu
vás jen tak nuzně mohu pohostit.

BAPTISTA: Jsem spokojen. – Teď, Cambio, spěš domů,
ať jen se Bianka rychle uchystá.
A chceš-li, řekni jí, co stalo se,
že v Padově otec Lucentiův
a za Lucentia že má se vdát.

BIONDELLO: Kéž bohové to dali, vroucně žádám!

TRANIO: Nech bohy na pokoji, raděj pryč!

(Odejde Bio…