Zkrocení zlé ženy

PŘEDEHRA

Scéna první

Před hospodou na pláni.

(Vystoupí HOSPODSKÁ a SLY.)

SLY: Na mou duši, že vám nabančím.

HOSPODSKÁ: Do klad s tebou, ty taškáři!

SLY: Vy jste holota. Slyové nejsou taškáři. Podívejte se do kronik; my jsme přišli do země s Richardem Podmanitelem. Protož, paucas pallabris; ať se šine svět! Hybaj!

HOSPODSKÁ: Vy tedy nezaplatíte za ty sklenice, co jste rozbil?

SLY: Ne, ani haléře. Jdiž svou cestou, praví Jeroným. Jdiž do své chladné postele a zahřej se.

HOSPODSKÁ: Vím, jak si pomohu. Musím si dojíti pro čtvrtníka.

(Odejde.)

SLY: Čtvrtník, pětník, devítník – já se mu zodpovím podle zákona. Ani na coul se nehnu, chlapče. Ať si přijde – a hezky po dobrém.

(Lehne na zem a usne.)

(Lesní rohy. – Vystoupí LORD na honbě, MYSLIVCI a SLOUŽÍCÍ.)

LORD: Mé psy mi, lovčí, dobře opatruj;
je přehnán Slídník, zvíře ubohé,
a Luka svaž s tou fenou halasnou.
Zda neviděls, jak dobře znamenal
kol plotu Stříbroň nejchladnější sled?
Za dvacet liber nedám toho psa.

PRVNÍ LOVČÍ: Jest Belman, pane, zrovna dobrý tak;
při sebemenší ztrátě vydával
a dvakrát lapil vítr nejslabší;
jej, věřte mi, za lepšího mám psa.

LORD: Tys blázen; – být jen Zvuk tak ochotný,
jej cenil bych za tucet takových.
Jen dobře nakrm je a hled jich všech;
já zítra opět půjdu na honbu.

PRVNÍ LOVČÍ: Tak, pane, učiním.

LORD: Co to? Kdos mrtev nebo zpit? – Zda dýše?

DRUHÝ LOVČÍ: On dýše, pane, ale netopit
mu pivo, na tom chladném lůžku zde
by sotva asi moh tak pevně spát.

LORD: Ó zvíře netvorné! Jak vepř tu leží!
Ó krutá smrti, jak jest ohyzdný
a hnusný obraz tvůj! – S tím opilcem
si něco nastrojím. – Co myslíte:
jej do postele dopravit a dát
mu hebké šaty, prsteny a k loži
ta nejchutnější jídla přistavit,
jej sluhy obklopit, až procitne, –
zda žebrák ten by nezapomněl sebe?

PRVNÍ LOVČÍ: To, pane, ani jinak nemůž být.

DRUHÝ LOVČÍ: To byl by úžas proň, až vzbudí se!

LORD: Jak luzný sen či přelud bezcenný.
Již vzhůru s ním a žert mi nezkazte.
Do nejhezčího mého pokoje
jej zlehka dopravte a rozvěste
kol všechny moje svůdné obrazy;
a teplou silicí mu napusťte
tu hlavu špinavou a vykuřte
vše vzácným dřevem, aby voněl byt.
Též hudbu opatřte, až procitne,
by sladce zvučela a nebesky.
A promluví-li, hned jen přiskočte
a s úctou pokornou se zeptejte:
Co ráčí Vaše Milost poroučet?
Ten umyvadlo nes mu stříbrné
s růžovou vodou, kvítím sypané,
ten konvici a třetí ručník zas
a řekněte: Chce Vaše Milost snad
si ruce ochladit? Kdos připraven
buď s rouchem nádherným a otaž se,
jakýže úbor chce dnes obléci?
A jiný mluv mu o koních a psech;
a řekněte, nad jeho chorobou
že truchlí jeho choť, a namluvte mu,
že blouzniv byl; – a řekne-li, že jest,
hned odvěťte, že zdá se mu to jen,
že není nic než velkomocný pán.
To proveďte a všechno s mírností,
a výborná to bude zábava,
když pravá míra jen se udrží.

PRVNÍ LOVČÍ: Já, Vaše Milosti, vám slibuji,
že úkol svůj tak dobře budem hrát,
by podle naší pilné úsluhy
se jenom za to měl, co ře…