Konec vše napraví / Konec dobrý, všechno dobré

Scéna šestá

Tábor před Florencií.

(Vystoupí BERTRAM a dva francouzští ŠLECHTICI.)

PRVNÍ ŠLECHTIC: Ne, milý hrabě, nebraňte mu v tom; ať má svou vůli.

DRUHÝ ŠLECHTIC: Neshledáte-li, že je ničema, nikdy více si mne nevažte.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Jak jsem živ, pane, je to bublina.

BERTRAM: Myslíte, že se v něm tolik mýlím?

PRVNÍ ŠLECHTIC: Věřte mi, hrabě, podle všeho, co o něm vím – bez jakékoliv zloby a jako bych mluvil o vlastním příbuzném –, je učiněný sketa, báječný, bezmezný lhář, rušitel každého slibu a nemá jediné dobré vlastnosti hodné vašeho povšimnutí.

DRUHÝ ŠLECHTIC: Bylo by dobře, abyste jej prohledl, neboť spolehaje na statečnost, které nemá, mohl byste v nějaké velké a vážné věci, v samém nebezpečí, být velmi zklamán.

BERTRAM: Rád bych věděl něco určitého, v čem ho tak zkusit.

DRUHÝ ŠLECHTIC: Nejlépe mu dovolit, aby si opět dobyl svůj buben, nač se, jak slyšíte, pořád tak nehorázně chystá.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Já s tlupou Florentinských jej náhle přepadnu. Vyberu si takové, o nichž jsem jist, že je nerozezná od nepřítele. Spoutáme ho a zavážeme mu oči tak, že nebude mysliti jinak, nežli že je veden do tábora nepřátelského, kdežto jej doprovodíme do našich vlastních stanů. Vy, pane hrabě, přijďte jen k jeho výslechu, a jestliže vás v nejvyšším záchvatu podlého strachu a na slib, že mu bude život darován, nezradí a pod přísahou a věčným zatracením své duše neudá vše, co si jen smyslí, proti vám, pak už mému soudu nikdy a v ničem nevěřte.

DRUHÝ ŠLECHTIC: Ó, jen pro smích mu dovolte vyjeti pro ten buben. Povídá, že má na to svou válečnou lest. Až pak uvidíte na dno všemu, jak to dopadne a na jaké škváry se tento krušec hluché rudy roztavil, nedáte-li ho vyčastovat výpraskem, nelze mi vaši příchylnost k němu ničím vyhladit. Hle, tam přichází.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Ó, jen pro zasmání dopřejte mu té cti, aby provedl svůj úmysl. Ať už si ten buben tak neb onak přinese.

(Vystoupí PAROLLES.)

BERTRAM: Nu což, monsieur? Ten buben vám jistě vězí těžce v hlavě.

DRUHÝ ŠLECHTIC: Ďas ho vezmi! – Co s ním; – vždyť je to jen buben.

PAROLLES: „Jen buben! – Je to jen buben!“ – Buben; – tak ho ztratit! To bylo znamenité velení! – Vrhnout se naší jízdou na naše vlastní křídlo a rozrazit naši pěchotu!

DRUHÝ ŠLECHTIC: To nezavinilo velení; to byla nešťastná válečná příhoda, kterou byl by nezamezil ani Caesar sám, kdyby tam byl velel.

BERTRAM: Inu, náš úspěch nebyl přece jenom k zahození. Arciť jsme si utržili trochu necti ztrátou toho bubnu; ale ten už se dobýt nedá.

PAROLLES: Mohl se dobýt.

BERTRAM: Mohl; ale teď už ne.

PAROLLES: Dá se dobýt; jenomže se taková záslužná výprava málokdy svěří pravým a povolaným rukám. Já bych ho dostal, ten, nebo jiný! Nebo – hic jacet.

BERTRAM: Inu, máte-li k tomu chuť, monsieur, – myslíte-li, že vaše tajemná válečná lest může opět přinésti tento čestný nástroj do rodného…