Miguel Cervantes

Jeden z největších španělských romanopisců, autor nesmrtelného Dona Quijota. Snad žádný ze světových autorů neměl tak dramatický život jako právě Cervantes. Miguel de Cervantes Saavedra se narodil roku 1547 v Alcalá de Henares v rodině zchudlého šlechtice. Spolu se svým otcem, který se stal ranhojičem, prošel Španělskem křížem krážem, viděl spoustu utrpení a rodina sama se nejednou ocitla na hranici bídy.

V mládí se Cervantesovi dostalo nesoustavného vzdělání – studoval ve Valladolidu, v Seville a nakonec v Madridu u španělského humanisty Juana Lopéze de Hoyos. Po studiu také vystřídal mnoho zaměstnání. Roku 1569 odjel do Říma jako komorník kardinála Julia Aquavivy. Zde se nechal najmout do námořnictva a bojoval ve slavné bitvě u Lepanta (1571), kde španělské a benátské loďstvo porazilo Turky. Cervantes bojoval jako opravdový hrdina, ale zasáhla jej do hrudi dělová koule, a když se probral z mdloby, zjistil, že mu lékaři museli uříznout (levou) ruku až k lokti. Cervantes v následujících letech bojoval po boku Juana de Austria. Při návratu do Španělska nesl doporučující dopis vlivného dona de Austria a vévody de Sessa, nedaleko Marseille však zajali loď turečtí piráti a odvlekli ji do Alžíru. Doporučující listy se stali Cervantesovi osudnými, piráti ho pokládali za významného španělského vojevůdce a požadovali vysoké výkupné. Cervantes se stal otrokem Alí Mamího, ale nevzdával se však. Několikrát se pokoušel o útěk, který buď selhal, anebo spiknutí bylo odhaleno. Teprve po pěti letech se rodině podařilo shromáždit požadovanou částku a Cervantese vykoupit z otroctví. Když se vrátil do vlasti, jeho hrdinské činy byly zapomenuty a jen s obtížemi získal místo komisaře pro zásobování armády a nakonec zastával nevděčnou funkci výběrčího daní. Několikrát byl vězněn pro chyby v účtech a pro dluhy.

Miguel Cervantes se pokoušel přivydělat si psaním, ale za pastýřský román Galatea (1585) a za několik komedií získal jen pár dukátů. Roku 1605 však vychází první část Cervantesova velkolepého románu Důmyslný rytíř Don Qijote de la Mancha. Úspěch překonal všechna očekávání a o románu se mluvilo po celé Evropě. Když Cervantes pracoval na druhém díle, kdosi jej předběhl a vydal pokračování Dona Quijota, kde se vysmál hlavní postavě a samotnému Cervantesovi, ten se ale ani tentokrát nevzdal – dopsal svůj vlastní druhý díl, a aby jeho postavu nemohl již nikdo zneužít, nechal Dona Quijita nakonec pro jistotu zemřít. Toto pokračování z roku 1615 mělo opět fantastický úspěch a zcela překonalo nepodařený výsměšný plagiát

Paradoxně samotný Miguel Cervantes si Dona Quijota příliš nevážil a za své nejlepší dílo považoval Strasti Persilovy a Sigismundiny (1617). K nejvýznamnějším povídkám španělské literatury pak patří Cervantesovy Příkladné novely (1613).

I přes významné literární úspěchy zůstal Cervantes až do smrti chudý. Zvláštním osudem je, že v den, kdy zemřel Cervantes, odešel na věčnost i anglický dramatik Shakespeare.

• Cesta na Parnas (Los Trabajos de Persiles y Sigismunda, 1617)
• Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (El Ingenioso Hidalgo Don Quijote de la Mancha / The History of Don Quixote de la Mancha, 1848) (anotace a ukázky)
1. Don Quijote de la Mancha 1, 1866 (El Ingenioso Hidalgo Don Quijote de la Mancha, 1605)
2. Don Quijote de la Mancha 2, 1868 (Segunda Parte del Ingenioso Hidalgo Don Quijote de la Mancha, 1615)
• Příkladné novely (Novelas ejemplares, 1613)
• Galatea (La Galatea)

Ať mlčí ten, kdo dal, a hovoří ten, kdo dostal.

Cítit, milovat, trpět, obětovat se bude vždycky obsahem života ženy.

Mezi Ano a Ne ženy se nevejde ani špendlík.

Je krásná věc něčemu velet, i kdyby to bylo jen stádo dobytka.

Žárlivost se dívá brýlemi, které dělají z trpaslíků obry a z podezření pravdu.

Jeden člověk není více než druhý, jestliže nedokáže, že je více než druhý.

Jenom krásný den chválí všichni, neb jej mohou chválit bez závisti.

Každý z nás je synem svých činů.

Líní a prázdní lidé se podobají trubcům v úle: požírají med včel – dělnic.

Ten, kdo nerozezná štěstí, když přijde, si nesmí naříkat, když odejde.

Moudrý nedává všechna vejce do jednoho koše.

Mluvit a nemyslet je totéž jako střílet a nemířit.

Každý je takový, jak ho Pán Bůh stvořil, a část ještě horší.

Žárlivost nikdy neponechá rozumu tolik volnosti, aby viděl věci tak, jak skutečně jsou.

Žádný otec a matka nepovažují své děti za ošklivé.

Muž je dítětem svého díla.

Muž tvoří a vychovává svět. Muže však vychovává žena.

Čestní muži se žení rychle, moudří nikdy.

Ten, kdo si hraje s kočkami, musí počítat i se škrábanci.

Život je šachovou partií.

Na velkých hodinách času je jen jediné slovo: Teď. Po ulici Potom se dojde k domu Nikdy.

Nevím už, který moudrý člověk byl toho mínění, že na světě je pouze jedna dobrá žena. A radil, aby si každý ženatý muž myslil, že je to ta jeho.

Na každý hrnec se najde poklička.

Počátek zdraví spočívá ve znalosti vlastní nemoci.

Veselosti nabývá člověk, má-li peníze.

Miguel Cervantes