Sen noci svatojánské

Scéna 2.

Athény. – Světnice v chalupě Kdouličkově.

Vystoupí Kdoulička, Švihlík, Klubko, Piskálek, Čenich a Hladomor.

KDOUL.: Je celá naše kumpanie pohromadě?

KLUB.: Uděláte nejlépe, když je vyvoláte všechny, muže za mužem, podle zápisu.

KDOUL.: Zde je konškript jména každého člověka, jenž pokládá se po celých Athénách za způsoblého zahráti v našem divadelním představení u vévody a vévodkyně na večer o jejich veselce.

KLUB.: Předně, dobrý Petře Kdouličko, nám povězte, o čem ten kus jedná; potom přečtěte jména herců; a tak hezky až k hlavní věci.

KDOUL.: Tak, tak; – naše hra jest »Nejžalostnější komedie a nejukrutnější smrť Pyrama a Thisby«.

KLUB.: Velmi dobrý kus práce, ujišťuji vás, a veselý. – Teď, dobrý Petře Kdouličko, vyvolávejte herce podle cedule. Sousedé, rozstupte se.

KDOUL.: Odpovídejte, jak vás budu volat: – Mikuláš Klubko, tkadlec.

KLUB.: Tady. Řekněte, jakou úlohu budu hrát, a pokračujte.

KDOUL.: Vy, Mikuláši Klubko, jste zapsán za Pyrama.

KLUB.: Co je to ten Pyramid? milovník, nebo tyran?

KDOUL.: Milovník, jenž se z lásky co nejšvarněji zabije.

KLUB.: K tomu bude potřeba trochu, slzí, když se to věrně představí. Když já to budu hrát, ať si dá obecenstvo pozor na oči; já strhnu lijáky, já budu takřka naříkat Teď dále, – ale přec mám tak nejlepší humor pro tyrana. Já bych uměl zahrati Herkulesa k pomilování, nebo tak nějakou úlohu, kde člověk dřípá kočky a všecko zdrtí na capart.

Skal strašný sráz
a země třas,
roztříští v ráz
žalářní brány.
A Fojba tvář
dá z dálky zář;
a tvoř a mař
Park bloudských rány.

To šlo od podlahy! – Teď volejte ostatní herce. To bylo tak Herkulesovské, to bylo tyranské; milovník to udělá žalostněji.

KDOUL.: František Pískálek, spravovač měchů.

PÍSK.: Zde, Petře Kdouličko.

KDOUL.: Pískálku, vy musíte vzíti Thisbu na sebe.

PÍSK.: Co je Thisbe? Toulavý rytíř?

KDOUL.: To je ta panna, kterou Pyramus musí milovat.

PÍSK.: To ne, to ne; úlohu ženskou mi nedávejte mně začínají vyrážet vousy.

KDOUL.: To je všecko jedno; budete to hráti s larvou a mluvit můžete tak tenounce, jak chcete.

KLUB.: Mohu-li vzíti larvu, nechte mne hráti také Thisbu; budu mluviti hláskem hrozitánsky tenounkým: »Thisne, Thisne! Ach, Pyrame, má lásko nejdražší! Tvá drahá Thisbe, tvá drahá milenka!«

KDOUL.: Ne, ne; vy musíte hráti Pyrama; a vy, Pískálku, Thisbu.

KLUB.: Tedy dobře; dále.

KDOUL.: Robin Hladomor, krejčí.

HLAD.: Zde, Petře Kdouličko.

KDOUL.: Robine Hladomore, vy budete hráti Thisbinu matku. – Tomáš Čenich, kotlář.

ČEN.: Zde. Petře Kdouličko.

KDOUL.: Vy Pyramova otce; já sám otce Thisbina. Švihlíku, truhláři, vy převezmete úlohu lva; a to je, doufám, přece jednou řádně obsazený kus.

ŠVIH.: Máte to napsáno, …