Romeo a Julie

Scena 3.

Juliina ložnice.

Vystoupí Julie a Chůva.

Jul. Máš pravdu, oblek ten jest nejlepší; 

však, moje milá chůvo, prosím tě, 

noc dnešní nech mne býti samotnu; 

neb mnoho modlení mi potřebí, 

by pohnulo se nebe k úsměvu 

na stav mé duše, jenž, jak sama víš, 

na bludných cestách jest a hříchu pln.

Vystoupí Hraběnka Capuletova.

Hrab. Cap. Jak, v práci? Mohu v něčem pomoci? 

Jul. Ne, vzácná máti; vše jsme vybraly, 

co k úboru je zítra potřeba; 

teď račte zůstavit mne samotnu, 

a chůva dnešní noc buď s vámi vzhůru, 

neb vím, že máte plné ruce práce v té kvapné věci. 

Hrab. Cap. Dobrou noc; jdi spat a odpočiň si; potřebuješ toho.

(Odejdou Hraběnka Capuletova a Chůva.)

Jul. Mějte se dobře! – to ví jenom Bůh,

kdy opětně se spolu sejdeme.

Mdlý, chladný strach mé žíly probíhá,

jenž skoro mrazí teplo života.

Zpět zavolám je, by mne potěšily.

Slyš, chůvo! – Co by tady dělala? –

ten strašný výjev musím přehrát sama.

Pojď, lahvičko! –

Což, kdyby šťáva nepůsobila,

a musím ráno jiti k oltáři?

Ne, ne; – ty zmaříš to, zde, dýko, lež! –

(Položí dýku vedle sebe.) 

A, kdyby jed to byl, jejž zchytrale 

mnich namíchal, mne chtěje usmrtit, 

by tímto sňatkem o čest nepřišel, 

an dříve již s Romeem oddal mne? 

Mám strach, že tomu tak; a přece jen 

zas myslím, že to býti nemůže, 

neb osvědčil se vždy co svatý muž. 

Což jestli, až mne v hrobku položí, 

dřív probudím se, než Romeo přijde 

mne vysvobodit? – možnost strašlivá! 

Zdaž potom v sklepem‘ se nezalknu, 

jež morovými ústy nevdechne 

zdravého vzduchu, a tam neumru, 

dřív udušena, než Romeo přijde? 

A zůstanu-li živa, není-li 

to pravdě podobno, že strašlivým 

tím smrti ob…