Romeo a Julie

Scena 4. 

Pokoj v domě Capuletově.

Vystoupí Capulet, Hraběnka Capuletova a Paris. 

Cap. Tak neblahé se, pane, věci dály, 

že kdy nebylo dceři domluvit. 

Též vězte, Tybaltovi, bratranci, 

že celým srdcem byla oddána, 

a také já. – Nuž člověk rodí se, 

by umíral. Jest velmi pozdě dnes, 

a na večer již dolů nesejde. 

Ba věřte, nebýt vaší společnosti, 

sám před hodinou byl bych na loži.

Par. Ta truchlá doba není námluv čas. 

Má paní, dobrou noc, a poručte 

mne svojí dceři.

Hrab. Cap. Učiním to ráda,

a s jitra hned zvím její smýšlení; 

dnes těžkým zármutkem je sklíčena.

Cap. Chci, hrabě, lásku svého dítěte 

vám směle nabídnout; a ona, myslím, 

se bude ve všem řídit vůlí mou; 

ba ani o tom nepochybuji. 

Jdi, choti, k ní, než půjdeš na lože, 

a lásku mého syna Parise 

jí zjev a řekni, – dobře pamatuj, – 

že příští středu… – Ale pomalu! 

Co máme dnes?

Par. Můj pane, pondělí.

Cap. Ach, pondělí, ha ha! Nu ve středu 

je příliš záhy; – tedy ve čtvrtek. 

A tedy řekni jí, že ve čtvrtek 

mít bude svatbu s čackým hrabětem. 

Zda hotov budete? Jest vhod ten chvat? 

Moc hluku při tom nenaděláme; 

tak přítel, nebo dva; – neb víte, pane, 

když Tybalt usmrcen tak nedáv…