Hamlet, králevic dánský

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ

Scéna 1.

Síň na hradě.

Vystoupí KRÁL, KRÁLOVNA, ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN.

KRÁL:

Jest obsah v hlubokém tom vzdychání
a v těchto stonech; vysvětlete je;
je radno, abychom jim rozuměli.
Kde jest váš syn?

KRÁLOVNA:

Své místo na chvilku jen opusťte!

Odejdou ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN.

Ó choti můj, co zřela jsem v tu noc!

KRÁL:

Co, Gertrudo? Jak Hamletovi jest?

KRÁLOVNA:

Tak zuří jako moře s vichřicí,
když spolu zápasí, kdo mocnější.
V svém divém záchvatu cos uslyšev
se hnouti za čalounem, vytrh’ meč
a vzkřiknuv: „Myš, to myš!“ v té mozkové
své chorobnosti skryta, neviděna
tam zabil toho starce dobrého.

KRÁL:

Ó, těžký čin! Na oněch místech být,
tak bylo by se přihodilo nám.
Jest jeho volnost plna hrozeb všem,
vám samé, nám a vůkol každému.
Jak omluvíme krvavý ten čin?
Neb za vinu to budou dávat nám,
jichž opatrností měl na uzdě
být držán, poután, lidí vzdalován
ten mladík šílený. Však naše láska
tak velká byla, že jsme nechtěli
ni rozumět, co radno nejvíce;
leč jako ten, kdo zlou má chorobu,
by v známost nevešla, ji nechali jsme
užírat samý kořen života.
Kam odešel?

KRÁLOVNA:

                        Kams tělo odvléká,
jež zabil; nad ním jeho šílenost
jak vzácný kov, jenž v směsi sprostých rud
se odráží, teď čistá jeví se;
neb oplakává to, co učinil.

KRÁL:

Ó, Gertrudo, již pojďme! — Nedotkne
se ještě slunce horských vrcholů
a na lodi jej odpravíme v dál.
Za tento mrzký skutek postavit
se musí veškerý náš majestát
i obratnost, by omluvily jej.
Hoj, Guildensterne!

Vrátí se ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN.

                                       Jděte, přátelé,
a vezměte někoho na pomoc:
princ Hamlet zabil ve svém šílenství
Polonia a z komnat matčiných
jej odvlek’; jděte, vyhledejte jej.
Řeč vaše vlídná buď; a dopravte
to tělo do kaple. — Již spěšte, prosím.

Odejdou ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN.

Pojď, Gertrudo, své nejmoudřejší teď
si vyzvem přátele a řeknem jim,
co učiniti máme v úmyslu
a co se přihodilo ne včasně.
Tak utrhačství snad, jehožto šepot
se bude nésti světa okruhem
a jako dělo namířené v cíl
svou otrávenou střelu ponese,
snad mine naše jméno, stihnouc jen
vzduch nezranitelný. Teď pojďme, k činu!
Mám duši plnou rozladu a stínu.

Odejdou.

Scéna 2.

Jiná síň na hradě.

Vystoupí HAMLET.

HAMLET:

Bezpečně uložen.

GUILDENSTERN a ROSENKRANTZ (za scénou):

Hamlete! Princi Hamlete!

HAMLET:

Ticho! Jaký to hluk? Kdo volá Hamleta? Aha, tady jsou.

Vystoupí ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN.

ROSENKRANTZ:

Co učinil jste, princi, s mrtvolou?

HAMLET:

Smíchal ji s prachem, jemuž náleží.

ROSENKRANTZ:

Povězte nám, kde jest, abychom ji vyzvedli a odnesli do kaple.

HAMLET:

Nevěřte tomu!

ROSENKRANTZ:

Nevěřit? Čemu?

HAMLET:

Že umím zachovati vaše tajemství, a ne své. Kromě toho, býti tázán od — houby! Jakou odpověď má dáti králevic?

ROSENKRANTZ:

Máte mne za houbu, můj princi?

HAMLET:

Ano, pane, za houbu, která vsává do sebe královu přízeň, jeho odměny a rozkazy. Al…