Hamlet, králevic dánský

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scéna 1.

Hřbitov.

Vystoupí dva HROBNÍCI s lopatami atd.

PRVNÍ HROBNÍK:

Má-li se pochovati křesťanským pohřbem ta, která svévolně vyhledává své vlastní spasení?

DRUHÝ HROBNÍK:

Jářku tak; a proto jí hned vykopej hrob. Ohledavač mrtvol nad ni zasedl a uznal na křesťanský pohřeb.

PRVNÍ HROBNÍK:

Kterak to možné, leda by se byla utopila ve vlastní obraně?

DRUHÝ HROBNÍK:

Inu; už tak uznáno.

PRVNÍ HROBNÍK:

Bude v tom nějaké „se offendendo“; jinak už ne. Neboť v tom to vězí: utopím-li se zúmyslně, dokazuje to skutek; a skutek má tři části: jednání, činění a vykonání. Ergo utopila se úmyslně.

DRUHÝ HROBNÍK:

Ale, poslechni přec, kmotře hrobníku —

PRVNÍ HROBNÍK:

Dovol. Zde leží voda; dobrá. Tady stojí člověk; dobrá. Jde-li ten člověk k té vodě a utopí se, tedy ať už chce, nebo nechce, jde. Na to pozor. Ale přijde-li ta voda k němu a utopí jej, neutopil se sám. Ergo ten, kdo není vinen svou smrtí, nezkracuje si život.

DRUHÝ HROBNÍK:

Ale je to po zákonu?

PRVNÍ HROBNÍK:

No je; po zákonu o prohlížení mrtvol.

DRUHÝ HROBNÍK:

Chceš vědět pravdu? Nebýt šlechtičnou, však by ji po křesťansku nepochovali.

PRVNÍ HROBNÍK:

I to se ví; a je to věru smutné, že mají velcí páni na tom světě větší právo topiti se a věšeti nežli jejich ostatní spolukřesťané. Pojď, má lopato. — Není tak starého šlechtice jako jsou: zahradník, kopáč a hrobník; ti udržují Adamovo řemeslo.

DRUHÝ HROBNÍK:

Byl on šlechtic?

PRVNÍ HROBNÍK:

Byl první, kdo měl znak.

DRUHÝ HROBNÍK:

To neměl.

PRVNÍ HROBNÍK:

Což jsi pohan? Jak pak to rozumíš Písmu? Písmo praví: Adam kopal. Jak mohl kopat, neohýbaje znak? Dám ti ještě jednu otázku. Neodpovíš-li, jak se sluší, uznej, že jsi —

DRUHÝ HROBNÍK:

Nu, jen mluv.

PRVNÍ HROBNÍK:

Kdo staví pevněji než zedník, loďař nebo tesař?

DRUHÝ HROBNÍK:

Ten, kdo staví šibenici, neboť ta stavba přečká tisíc obyvatelů.

PRVNÍ HROBNÍK:

Tvůj vtip se mi líbí, na mou věru. Šibenice dělá dobře, ale jak dělá dobře? Dělá dobře na ty, kteří dělají zle. Teď ale ty děláš zle, říkáš-li, že je šibenice pevněji stavěna než kostel. Ergo šibenice bude dobrá na tebe. Tedy ještě jednou.

DRUHÝ HROBNÍK:

„Kdože staví pevněji než zedník, loďař nebo tesař?“

PRVNÍ HROBNÍK:

Tak; řekni mi to a můžeš pak už dnes nechat práce.

DRUHÝ HROBNÍK:

Na mou duchu, teď to řeknu.

PRVNÍ HROBNÍK:

Tedy?

DRUHÝ HROBNÍK:

Hrome, přec to neřeknu.

Vystoupí HAMLET a HORATIO opodál.

PRVNÍ HROBNÍK:

Už si tím hlavu nelam, neboť jankovitý osel neurychlí krok bitím, i až se tě po druhé budou ptát, řekni „hrobník“; domy, které dělá on, potrvají až do soudného dne. Jdi, doskoč k vinopalovi a přines mi půlčík samožitné.

Odejde DRUHÝ HROBNÍK.

(Kopá a zpívá.)
Když v mladosti jsem lásku měl,
   ó, jak byl krásný svět!
S ní chodit kdy a jak jsem chtěl,
   kdo byl tak šťasten hned.

HAMLET:

Necítí-li ten chlap ani dost málo, co dělá? Kope hrob a zpívá.

HORATIO:

Zvyk mu to usnadnil.

HAMLET:

Ano, tak; ruka neupracovaná jest choulostivější.

PRVNÍ HROBNÍK (zpívá)…