science fiction

Hory se začaly otřásat hřměním, jaké dovede způsobit jen člověk. Tady se válka sice zdála ještě velmi vzdálená, neboť nad věkovitým Himálajem visel úplněk a váleční běsové zůstávali dosud skryti za okrajem světa, ale nezůstanou tam dlouho. Generalissimus věděl, že i poslední zbytky jeho vzdušných flotil jsou sráženy k zemi, že se kolem jeho pevnosti stahuje smrtící kruh. / Nanejvýš v několika hodinách už zmizí Generalissimus i jeho sny o velké říši …

Pozemšťané, nemějte z nás obavy. Přicházíme v míru – a proč také ne? Jsme totiž vaši vzdálení bratranci, kdysi jsme tady žili společně s vámi. / Až se opět shledáme, od tohoto okamžiku už za pouhých pár hodin, poznáte nás. Přibližujeme se ke Sluneční soustavě téměř stejně rychle jako tahle rádiová relace. Vaše slunce už dominuje obloze před námi. Je to slunce, o které se před deseti miliony let dělili naši předkové s vašimi. Jsme stejní lidé jako vy…

Louis Martin se probudil v pooperačním pokoji a nejprve měl dojem, jako by mu někdo spálil krk letlampou. Už dříve ho bolelo v krku, ale nikdy se to ani trochu nepřiblížilo bolesti, kterou cítil, když se ted po operaci pokusil polknout. A aby to bylo ještě horší, v ústech měl sucho jako na Sahaře. / Sestra, která se zničehonic objevila u jeho postele, řekla, že bolest je dúsledkem endotracheální trubice, kterou mu anesteziolog vsunul před operací do…

„PROMIŇTE,“ řekl Jack Stapleton s falešnou zdvořilostí snědému pákistánskému taxikáři. / „Vylezl byste laskavě z vozu. abychom si mohli pořádně promluvit?“ / Jack narážel na skutečnost, že se před něj taxikář na křižovatce Šestačtyřicáté ulice a Druhé avenue bezostyšně nacpal. Na oplátku mu, když oba zastavili na rohu Čtyřiačtyřicáté na červenou, kopl do dveří taxíku. Jack seděl na horském kole, na němž denně dojížděl do práce. / Tenhle dnešní ranní konfl…

8. BŘEZNA 1997, 16:40 / BATA, ROVNÍKOVÁ GUINEA Letecká společnost používala malá, stará soukromá letadla. přesně ty letouny, které se Jackovi zjevovaly ve zlých snech o jeho mrtvé rodině. / Let nebyl snadný. Letadlo se soustavně vyhýbalo bouřím, jejichž shluky mračen se pohybovaly v barevném spektru od šlehačkově bílé až po temně fialovou. Neustále se blýskalo a turbulence byly silné. / Předchozí část cesty byla jako sen. Let z New Yorku do Paříže byl hla…

PONDĚLÍ, 18. ŘÍJNA, 18:15 / CURT seděl za volantem svého pickupu a Steve ho z donucení provázel. Odbočili z Ocean Parkway na Oceanview Avenue a hledali Oceanview Lane. „Proboha!“ poznamenal Steve, když si prohlížel okolí. „Celý život jsem žil v Brooklynu a tohle jsem nikdy neviděl. Vypadá to tu jako někde v Karolíně.“ / „Člověk by myslel, že už to konečně někdo zbourá a postaví tu věžáky,“ souhlasil Curt. „Dívej se, jestli neuvidíš Oceanview Lane. / Musí …

6.45 / Bylo jasné ráno bez mráčku, takové, kdy je vzduch svěží a má téměř lahodnou chuť Obrysy i těch nejvzdálenějších hor byly jasně viditelné. Obvykle suchou zem pokrývala chladivá rosa, která zářilajako tisíce diamantů. / Beau stál a kochal se tím pohledem. Měl pocit, že něco podobného vidí poprvé v životě. Nechtěl věřit, že škála barev, kterými hrály hory v dálce, může být skutečná. Divil se, že si toho nikdy nevšiml. / Měl na sobě volnou košili a dží…

Pondělí, později dopoledne / MALÝ budík na Marshině pracovním stole oznámil konec padesátiminutového sezení s Jasperem Lewisem, problematickým a zlostným patnáctiletým chlapcem, kterému již na bradě začínaly rašit první vousy. / Hrbil se na židli přímo proti Marshe a tvářil se znuděně. Jeho problém byl, že se skutečně řítil po hlavě do nesnází. / „Ještě jsme nehovořili o tvém pobytu v nemocnici,“ řekla Marsha. Na klíně držela rozevřené desky s chlapcovými…