13 / Páté patro
V pátém patře byly stěny modré a všichni nosili modré obleky. Burton provázel Halla.
„Toto patro je stejné jako ostatní,“ vysvětloval. „Je kruhové. Vlastně se skládá z několika koncentrických kruhových půdorysů. Teď jsme na vnějším obvodu. Tady budeme bydlet a pracovat. Je tu zase bufet, ložnice a všechno ostatní. V dalším okruhu jsou laboratoře. A úplně uprostřed je hermeticky uzavřené centrální jádro. Tam je teď družice a ti dva lidé.“
„Oni jsou od nás odděleni?“
„Ano.“
„Tak jak se k nim dostaneme?“
„Pracoval jste už někdy v rukavicových komorách?“ zeptal se Burton. Hall zavrtěl hlavou.
Burton mu tedy vysvětloval, že jde o velké skříně z umělé hmoty a že se užívají pro práci se sterilním materiálem. Skříně mají po stranách otvory, do nichž jsou vlepeny rukavice. Při manipulaci je nutno vsunout ruce do rukavic a sáhnout dovnitř. Předmětů vevnitř se tak nikdy nedotýkají holé prsty, pouze prsty v rukavicích.
„Šli jsme ještě trochu dále,“ pokračoval Burton. „Máme celé místnosti, jež v podstatě nejsou ničím jiným než rukavicovými komorami ve velkém měřítku. Místo rukavic jsou tam obleky z umělé hmoty, vlastně rukavice pro celé tělo. Uvidíte, co mám na mysli.“
Prošli zakřivenou chodbou k místnosti označené jako ÚSTŘEDNÍ KONTROLA. Byl tam už Leavitt a Stone. Tiše pracovali. Ústřední kontrola byla dosti těsná místnost zaplněná všelijakými elektronickými přístroji. Jedna stěna byla skleněná, takže bylo vidět do sousední místnosti.
Hall tam viděl, jak mechanické ruce přemisťují družici na stůl a tam ji upevňují. Hall tím byl velice zaujat, protože nikdy ještě neviděl družici. Byla menší, než si původně představoval, a ne delší než jeden metr. Na jednom konci byla popraskaná a opálená žárem, jak prolétávala atmosférou.
Stone manipuloval mechanickýma rukama. Otevřel malou prohlubeň ve stěně družice a odkryl tak její vnitřek.
„Tak,“ oddychl si a vysunul ruce z ovládacích prvků. Vypadaly jako dvě mosazné rukavice, obsluhující do nich musel vstrčit ruce a pohybovat svými vlastními prsty, tak jak si přál, aby se pohybovaly mechanické ruce.
„Naším úkolem dalším je zjistit, jestli je uvnitř ještě něco, co je biologicky aktivní. Máte nějaké návrhy?“
„Krysu,“ řekl Leavitt, „použijte norskou krysu.“
Název norská krysa označuje druh laboratorního zvířete, snad nejznámější a nejpoužívanější ve vědecké práci. Kdysi byly tyto krysy černé a samozřejmě i norské. Ale dlouhá léta šlechtění a nespočetné generace z ní udělaly krysu bílou a učenlivou. Konjunktura biologických výzkumů si vynutila potřebu geneticky stejnorodého živočicha. V posledních třiceti letech bylo vypěstováno více než tisíc kmenů geneticky „čistých“ zvířat. Tak mohl každý s touto krysou pracovat a provádět pokusy a mohl si být jist, že jiní mohou jinde jeho pokusy opakovat nebo v nich pokračovat na úplně stejném materiálu.
„Pokračoval bych pak s rézuskou,“ řekl Burton. „Dřív nebo později budeme stejně muset pracovat na primátech.“
Všichni souhlasili. Laboratoř byla zařízena tak, že se v ní kdykoli mohlo pracovat s opicemi, lidoopy i s menšími živočichy. S opicemi se pracuje mimořádně obtížně. Malí primáti jsou zlostní, mrštní a vychytralí. Americké opice s chápavými ocasy platí za zvlášť nepříjemné. Mnohdy musí tři až čtyři laboranti opici přidržovat, aby bylo možné dát jí injekci. Stalo se však i to, že vysmekla ocas, popadla jím stříkačku a mrštila s ní přes celou místnost.
Pokusy s primáty se teoreticky zdůvodňují tím, že jsou člověku biologicky nejblíž. V padesátých letech to několik laboratoří zkoušelo s gorilami jako se zdánlivě nejlidštějšími zvířaty, ale bylo s nimi mnoho nepříjemností a výdajů. Kolem roku 1960 se přišlo na to, že po stránce biochemické je člověku mnohem blíže šimpanz než gorila. (Z hlediska příbuznosti k člověku je někdy výběr laboratorních zvířat skutečně překvapivý. Tak například pro imunologické pokusy a práci s nádory je nesmírně výhodný křeček, neboť reaguje v tomto ohledu podobně jako člověk. Pro práci v oboru k…
