Invaze z galaxie (Robin Cook)

22.15

Pitt Henderson si udělal pohodlí a zaujímal téměř vodorovnou polohu.

Natáhl se na pohovku, kterou se mu podařilo vtěsnat do pokoje na koleji, a díval se na přenosný černobílý televizor. Dostal ho od rodičů k posledním narozeninám. Obrazovka byla sice malá, ale obraz byl ostrý a jasný.

Pitt studoval chemii a končil poslední rok. Chystal se pokračovat dál na lékařské fakultě. Přestože měl jen lehce nadprůměrné výsledky, dostal se na medicínu díky své píli a nadšení. Byl jediný ze studentů chemie, který přijal program studia při zaměstnání a již rok pracoval v univerzitní nemocnici, hlavně v laboratoři. Právě dělal kolečko a sloužil na pohotovostní ambulanci jako recepční. Naučil se být užitečný kdekoliv, kam ho v nemocnici poslali.

Zívl, až mu vstoupily do očí slzy. Baseball, který sledoval, se mu začal rozplývat před očima a on pomalu usínal. Pitt byl dobře rostlý svalnatý jednadvacetiletý hoch, bývalý fotbalový reprezentant střední školy. Na vysoké se do fotbalového mužstva nedostal, ale usoudil, že všechno zlé je pro něco dobré: bude mít mnohem víc času věnovat se studiu medicíny.

Sotva mu klesla víčka, rozlétla se obrazovka na tisíc kousků a posypala ho celého drobnými střípky. Bylo to ve stejný okamžik, kdy Candee a Jonathan sledovali, jak se jim zbláznilo rádio a Sheila zpozorovala jiskřící videorekordér.

Pitt se nejdřív ani nepohnul. Lekl se a byl zmatený. Nevěděl, zda to, co ho probudilo, bylo skutečné, nebo se mu jen něco zdálo. Chvíli myslel že to byl jen takový záškub před usnutím. Když si posunul brýle a uvědomil si, že zírá do dutiny vyhořelé obrazovky pochopil, že se mu to nezdálo.

„Krucinál!“ ulevil si a vstal. Opatrně setřepal střípky skla. Z chodby zaslechl vrzání několikerých dveří.

Vyšel na chodbu a rozhlédl se. Bylo tam několik studentů a studentek, kteří se na sebe tázavě dívali.

„Počítač mi právě vyhodil pojistky,“ řekl John Barkly, který bydlel v pokoji vedle Pitta. „Hledal jsem něco na Internetu.“

„Mně vybouchla televize „ oznámil další student.

„Mně skoro shořel radiobudík,“ přidal se další. „Co se tu k sakru děje?

To je nějakej blbej vtip?“

Pitt zavřel dveře a prohlížel si žalostné trosky televizoru. Vtip… uvažoval. Pokud dostane do ruky toho, kdo za to může, podobné nápady z něj vytluče.