Kapitola 2
7.30
Beau Stark odbočil se svou černou terénní toyotou z hlavní silnice směrem ke Costově jídelně, otevřené čtyřiadvacet hodin denně.
Zadním kolem najel na obrubník, až auto poskočilo. Cassy Winthropová sedící na předním sedadle nadskočila a hlavou narazila do bočního okénka. Nic se jí nestalo, ale nebyla na takový náraz připravená.
Naštěstí měla zapnutý bezpečnostní pás.
„Proboha!“ vykřikla, „kde ses učil jezdit, v K-martu?“
„Nedělej si srandu,“ ohradil se schlíple Beau. „Zahnul jsem trochu moc brzo, přiznávám.“
„Pokud se nemůžeš soustředit na volant, nech radši řídit mě,“ prohlásila Cassy.
Beau projel přes přeplněné štěrkové parkoviště a zastavil na volném místě poblíž jídelny.
„Jak víš, že se nemůžu soustředit?“ zeptal se. Zatáhl ruční brzdu a vypnul motor.
„Když s někým žiješ, všimneš si různých věcí,“ prohlásila Cassy, odepnula bezpečnostní pás a vystoupila z auta. „Hlavně když je to někdo, s kým jsi zasnoubený.“
Beau se chystal také vystoupit, když však postavil nohu na zem, uklouzl po kameni. Zachytil se otevřených dvířek, aby neupadl.
„Teď jsi tomu nasadil korunu,“ prohlásila Cassy, která sledovala jeho poslední projev nesoustředěnosti a špatné pohybové koordinace. „Po snídani řídím já.“
„Já můžu bez problémů řídit,“ ozval se podrážděně Beau, přibouchl dvířka a zamkl vůz dálkovým ovladačem. Obešli auto a zamířili ke vchodu do jídelny.
„Jistě, stejně jako se umíš bez problémů oholit,“ poznamenala Cassy.
Beau měl nalepené kousky papírového kapesníčku na ta místa obličeje, kde se při ranním holení pořezal.
„A jako umíš nalévat kafe,“ dodala ještě. Před odjezdem z domova upustil Beau konvici s kávou a rozbil přitom i jeden hrneček.
„Asi mám moc starostí,“ připustil neochotně.
Beau a Cassy žili společně osm měsíců. Oběma bylo jednadvacet a končili vysokou školu, stejně jako Pitt. Znali se od začátku studii, ale nikdy spolu nechodili - oba byli přesvědčeni. že ten druhý má někoho jiného. Když se jednou setkali díky společnému příteli Pittovi, který v tu dobu chodil s Cassy, zareagovali na to setkání přímo osudově.
Většině lidí se zdálo. že jsou si dokonce podobní jako bratr a sestra. Oba měli husté tmavohnědé vlasy, hladkou olivovou pleť a neuvěřitelně jasně modré oči. Oba byli sportovně založení a často spolu chodili cvičit. Někdo dokonce zavtipkoval, že jsou tmavou verzí Kena a Barbie.
„Myslíš, že se ti někdo od Nitea ozve?“ zeptala se Cassy, když jí Beau otevíral dveře. „Cipher je největší softwareová firma na světě. Mám pocit, že tě čeká zklamání - určitě tě odmítnou.“
„Určitě se mi ozvou,“ řekl Beau sebevědomě, když za ní vstupoval do res-
taurace. „Poslal jsem jim takový životopis, že co nevidět zavolají.“ Odhrnul trochu sako, aby byla vidět anténa mobilního telefonu v náprsní kapse.
Beau byl oblečen důstojně, stejně jako kterýkoliv jiný den. Na svém oblečení si dával záležet. Věřil, že když bude vypadat úspěšně, bude skutečně mít úspěch. Naštěstí měli jeho rodiče možnost jej v tom podporovat a byli ochotni to dělat. Je třeba poznamenat, že byl velmi pracovitý, pilně studoval a měl skvělý prospěch. Ani sebevědomí mu nechybělo.
„Hej, mládeži!“ zavolal Pitt od stolu pod oknem. „Tady je volno!“
Cassy zamávala a prodírala se davem k němu. Costovajídelna, překřtěná na Mastnou lžíci, byla oblíbeným univerzitním azylem, zejména v době snídaně. Cassy se vmáčkla na židli proti Pittovi. Beau ji následoval.
„Nestalo se vám včera večer nic s televizí nebo rádiem?“ ptal se vzrušeně Pitt, než si stihli říct ahoj. „Měli jste kolem čtvrt na jedenáct něco zapnutého?“ Cassy nasadila výraz zřejmého pohrdání.
„My totiž po večerech studujeme,“ pronesl Beau naoko povzneseně, „na rozdíl od ostatních.“
Pitt ho pleskl po hlavě složeným ubrouskem. Hrál si s ním nervózně celou dobu, kdy na ně v jídelně čekal.
„Těm ignorantům, kteří nevědí, co se ve světě kolem nich děje, musím oznámit, že včera večer kolem čtvrt na jedenáct shořela ve městě halda rádii a televizorů,“ vysvětloval. „Včetně mého.
Něk…
