Kapitola 13.
Pondělí ráno
ATMOSFÉRA u snídaně byla všechno jen ne normální. Marsha si sice v ranní sprše slíbila, že se bude chovat, jako by vše bylo pořádku, ale zjistila, že to nedokáže. Když se VJ objevil u snídaně zhruba o patnáct minut později než obvykle, řekla mu, aby si koukal pospíšit nebo zmešká školu. Dobře věděla, že je k němu krutá, ale nemohla jinak.
„Teď když se provalilo mé tajemství,“ poznamenal VJ, „je myslím směšné, abych chodil do školy a předstíral tam, že jsem plně zaujat látkou na úrovni páté třídy.“
„Ale já jsem se domnívala, že si chceš své tajemství zachovat,“ podotkla Marsha.
VJ se podíval na otce v očekávání podpory, ale Viktor jen poklidně popíjel svou ranní kávu. Od podobných debat se distancoval.
„Pokud jde o chození či nechození do školy, tak to s tím nemá žádnou souvislost,“ odtušil VJ chladně.
„Zákon říká, že musíš docházet do školy,“ trvala na svém Marsha.
„Existují ještě vyšší zákony,“ ironicky odpověděl VJ.
Marsha neměla v úmyslu zaujímat vlastní stanovisko.
„Souhlasím se vším, na čem se spolu s Viktorem dohodnete,“ prohlásila. Pak odjela do své ordinace, aniž by vyčkala Viktorova rozhodnutí.
„Bude nám působit jen problémy,“ varoval VJ, jakmile odešla.
„Potřebuje trochu víc času,“ řekl Viktor. „Ale pokud jde o školu, snad bys mohl přistoupit na nějaký kompromis.“
„Nevidím žádný důvod. Vůbec to nepomáhá mé práci. Když nic jiného, tak mě hrozně zdržuje. Nejsou snad výsledky důležitější?“
„Jsou důležité,“ přikývl Viktor, „ale není to všechno. Jak chceš jet do Chimery? Svezeš se se mnou?“
„Ne,“ zavrtěl VJ hlavou. „Pojedu na kole. Může si Filip půjčit tvoje?“
„Jistě,“ souhlasil Viktor. „Přijdu za tebou během dopoledne do laboratoře. Potřebuji ještě pár detailů o implantaci proteinu pro naše právní oddělení, aby mohli začít s patentním řízením. Rád bych si také prohlédl zbytek tvé laboratoře a také tu novou.“ Viktor se nezmínil o noční příhodě s Ramirezem.
„Samozřejmě,“ kývl VJ. „Jen buď opatrný, až tam půjdeš. Nepřeji si žádné další návštěvníky.“
O patnáct minut později se VJ řítil po Stanhopské ulici a kolem hlavy mu pohvizdoval vítr. Filip byl hned za ním na Viktorově kole, a za Filipem jel Pedro ve svém Fordu Taurus.
VJ přikázal Filipovi a Pedrovi, aby počkali před bankou, a sám vešel se svou brašnou dovnitř. Naštěstí byl pan Scott zaměstnán nějakým jiným klientem, a tak se VJ vyhnul další z jeho přednášek. Zašel do trezoru a uložil do své bezpečnostní schránky další velký vklad.
Viktorova cesta do práce tak bezstarostná nebyla. Ačkoliv se snažil uvažovat o jiných záležitostech, stále jej pronásledovala Marshina slova: „Na tak mimořádně vzácný druh rakoviny to vypadá, že jej dostala spousta lidí. Ti, kteří zkřížili cestu VJ.“ Viktora jen napadlo, jak by on sám reagoval, kdyby ji Marsha také dostala. A jak chtěl vůbec VJ čelit případným problémům?
Navzdory veškerým obavám Viktora pohánělo nadšení z nového implantačního projektu. S mnohem větší vyrovnaností než obvykle vyřídil horu nezáživné administrativní práce, která se mu do pondělního dopoledne vždy nahromadila na pracovním stole. Dnes ji naopak přivítal; nedovolila totiž jeho myšlenkám těkat jiným směrem. Vešla Colleen s obvyklou spoustou vzkazů a upozornění na situace, na něž je nutné se soustředit. Viktor ji nechal vše rychle projít, než učiní rozhodnutí co dál. Napůl přitom doufal, že se objeví nějaký náznak vydírání ohledně projektu NRF, ale nic takového se nestalo.
Největší uspokojení mu přineslo rozhodnutí ohledně Sharon Carverové. Řekl Colleen, aby advokátům sdělila, že nemá v úmyslu trvat na trestním oznámení, pokud bude staženo bezdůvodné obvinění ze sexuální diskriminace.
Nakonec požádal Colleen o zajištění termínu schůzky s Ronaldem, aby s ním mohl prodiskutovat problémy, které vyvstaly kolem NRF. Pokud při tom na nic nepřijde, což ani neočekával, dal by si na program schůzku s Hurstem. Hurst musel být pachatelem; ve skutečnosti se Viktor modlil, aby tomu tak bylo. Víc než cokoliv jiného si přál, …
