Útok světélkujícího draka Korgona
Nyní s příchodem tmy se mlha připlížila z kopců, kradouc se jako prsty kolem stromů, prosakujíc přes zelená pole k hale Hurot a k čekajícím bojovníkům Buliwyfovým. Zde se nepolevovalo v práci: byla přivedena voda z pramene, aby zaplnila mělký výkop, a pak jsem pochopil smysl plánu, ježto voda skryla kopí a hlubší díry, a takto se příkop stal zrádným pro každého nájezdníka.
Dále ještě ženy Rothgarovy přinášely ve vacích z kozí kůže vodu ze studny a polévaly oplocení, obydlí a všechny plochy haly Hurot. Rovněž tak bojovníci Buliwyfovi se namočili ve svém brnění ve vodě z pramene. Noc byla vlhce chladná, a považovav to za nějaký pohanský rituál, prosil jsem, aby mne vynechali, leč marně: Herger mne polil od hlavy k patě jako ostatní. Voda ze mne kapala a třásl jsem se: po pravdě jsem při šoku ze studené vody hlasitě vykřikl a žádal jsem dozvědět se důvod. „Světélkující drak vydechuje oheň,“ sdělil mi Herger.
Pak mně nabídl ke zmírnění chladu číši medoviny, vypil jsem ji najednou a byl jsem za ni vděčný.
Nyní noc byla úplně černá, a bojovníci Buliwyfovi čekali na příchod draka Korgona. Všechny oči byly obráceny ke kopcům, teď ztraceným v mlze noci. Buliwyf sám kráčel podél celého opevnění, nesa svůj velký meč Runding, a pronášeje tichá slova povzbuzení ke svým bojovníkům. Všichni čekali tiše, kromě jednoho, pobočníka Ecthgowa. Tento Ecthgow je mistr sekery; postavil si kus od sebe silný dřevěný sloupek a neustále se cvičil v hodu sekerou do něj. Vskutku, dali mu mnoho seker, napočítal jsem pět či šest zastrčených za jeho širokým opaskem, další v rukou a pohozené na zemi kolem něj.
Podobně Herger napínal a zkoušel svůj luk a šíp a rovněž Skeld, ježto tito byli nejzručnějšími ostrostřelci z normanských bojovníků. Šípy Normanů mají železné hroty a jsou výborně vyrobeny, mají dříky rovné, jako napjatý provaz. V každé vesnici či táboře mají muže, jenž je často zmrzačený či chromý, známého jako almsmann; ten vyrábí šípy a rovněž luky pro bojovníky z okolí, a za ně je placena almužna ve zlatě, lasturách či, jak jsem sám zřel, v potravě a mase.[34]
Luky Normanů jsou téměř stejně dlouhé jako oni sami a jsou vyrobeny z břízy. Způsob střelby je tento: dřík šípu se přitahuje k uchu, ne k oku, a pak se vystřelí; síla je taková, že celý šíp projde čistě tělem muže a nezůstane v něm: může též proniknout dřevěnou deskou tlustou jako mužská pěst. Vpravdě jsem zřel takovou sílu šípu na vlastní oči. A sám jsem zkusil použít jeden jejich luk, leč shledal jsem jej nevhodným, ježto byl příliš velký a nepoddajný.
Tito Normané jsou zruční ve všech způsobech vedení války a zabíjení různými zbraněmi, jichž si cení. Hovoří o liniích válčení, jež však nemají význam uspořádání vojáků; ježto pro ně je vším boj jednoho muže proti druhému, jenž je jeho nepřítelem. Dvě linie válčení se liší co do zbraně. O širokém meči, s nímž se vždy seká v obloukovém rozmachu a nikdy nebodá, praví: „Meč vyhledává linii dechu.“, což pro ně znamená krk, a tudíž utětí hlavy od těla. O kopí, šípu, sekeře, dýce a ostatních bodných nástrojích praví: „Tyto zbraně hledají tukovou linii.“[35] Těmito slovy míní střední část těla od hlavy ke slabinám; zranění v této střední linii pro ně znamená jistou protivníkovu smrt. Též věří, že přednější je zasáhnout břicho, ježto je měkké, než zasáhnout hruď či hlavu.
Buliwyf a celá jeho družina opravdu celou noc pozorně bděli a mezi nimi i já. Pociťoval jsem při tomto střehu velkou únavu a brzy jsem byl znaven, jako kdybych bojoval v bitvě, a přec žádná nenastala. Normané nebyli unaveni, leč v každém okamžiku připraveni. Je pravda, že jsou nejostražitějšími lidmi na tváři celého světa, vždy připraveni na jakoukoliv bitvu či nebezpečí; a nenalézají nic únavného v tomto postoji, jenž je pro ně obvyklý od zrození. Jsou neustále opatrní a ve střehu.
Po čase jsem usnul, a Herger mne příkře vzbudil: pocítil jsem velké žuchnutí a zasvištění blízko hlavy, a po otevření očí jsem zřel šíp chvějící se ve dřev…
