Celá e-kniha Soukromý: Pojídači mrtvých ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Události, jež následovaly po první bitvě
Vpravdě, lidé severní země nikdy nejednají jako lidská stvoření s rozumem a důvtipem. Po útoku mlžných monster a jejich zahnání Buliwyfem a jeho družinou, v níž jsem byl i já, muži království Rothgarova neučinili nic.
Nekonala se žádná oslava, žádný hodokvas, nejásali ani nedali najevo radost. Zdaleka široka přicházeli lidé království shlédnout houpající se paži zloducha, jež visela ve velké síni, a prohlíželi si ji s velkým podivem a úžasem. Leč Rothgar sám, poloslepý kmet, nevyjádřil žádnou radost, a nedal Buliwyfovi a jeho družině žádné dary, neplánoval hostiny, nedal mu otroky, stříbro, vzácný šat ani žádné jiné znaky úcty.
Naopak, místo nějakého výrazu radosti protáhl král Rothgar obličej, byl vážný a zdál se být vystrašenější, než byl předtím. Já, ačkoliv jsem to nevyřkl nahlas, jsem pojal podezření, že Rothgar dával přednost svému postavení předtím, než byla černá mlha poražena.
Ani Buliwyf se nechoval jinak. Nežádal žádné obřady, žádné oslavy, žádné pití ani jídlo. Urození muži, jež v noční bitvě hrdinně zemřeli, byli spěšně uloženi do jam s dřevěným přístřeškem a ponecháni tam určených deset dnů. V této záležitosti se spěchalo.
A bylo to právě pouze při ukládání mrtvých, kdy dali Buliwyf a jeho druhové najevo štěstí, nebo si dovolili úsměv. Po delší době mezi Normany jsem zjistil, že se usmívají nad jakoukoliv smrtí v bitvě, ježto je to radost za mrtvou osobu, a ne za živou. Jsou potěšeni, když muž skoná smrtí bojovníka. Projevují se však i opačně; dávají najevo znepokojení, když muž zemře ve spánku nebo v posteli. O takovém muži praví: „Zemřel jako kráva na slámě.“ To není urážka, leč je to důvod pro smutek nad smrtí.
Normané věří, že způsob, jak člověk zemře, určuje jeho postavení v životě posmrtném, a smrti bojovníka v bitvě si cení nade vše. „Slaměná smrt“ je ostudná.
O muži, jenž zemře ve spánku, praví, že byl uškrcen můrou noci. Tento tvor je žena, což činí takovou smrt ostudnou, ježto zemřít rukou ženy je nejpotupnější ze všeho.
Taktéž praví, že je potupné zemřít bez svých zbraní, proto normanský bojovník bude vždy spát se svými zbraněmi, takže přijde-li v noci můra, bude mít své zbraně po ruce. Zřídka zmírá bojovník nějakou nemocí nebo sešlostí věkem. Doslechl jsem se o jednom králi jménem Ane, jenž se dožil takového věku, že se z něj stal stařec podobný nemluvněti, bezzubý a pojídající stravu nemluvňat, a trávil všechny své dny v posteli pitím mléka z rohu. Leč to je v zemi Normanů velmi neobvyklé, děli mně. Na vlastní oči jsem zřel pár mužů velice zestárnout, čímž míním stáří, kdy vous je nejen bílý, nýbrž i padá z brady i tváří.
Některé jejich ženy se dožívají vysokého věku, obzvláště takové jako stará babizna, již zovou andělem smrti; staré ženy si myslí, že mají kouzelnou moc při léčení ran, uřknutí, zaříkávání zlých vlivů a předpovídání budoucích událostí.
Ženy Normanů mezi sebou nebojují a často jsem je zřel zasáhnout do začínající šarvátky či souboje dvou mužů a hasit kypící vztek. To dělají obzvláště tehdy, jsou-li bojovníci znavení od pití. To je častá okolnost.
Je třeba říci, že Normané, již pijí hodně pálenky a v jakékoliv denní či noční době, nepijí nic během dne po bitvě. Zřídka jim lidé Rothgarovi nabídli číši, a když se tak stalo, byla odmítnuta. To jsem považoval za velice záhadné a pohovořil jsem si o tom konečně s Hergerem.
Herger pokrčil rameny v normanském gestu lhostejnosti či nezájmu. „Všichni se bojí,“ pravil.
Tázal jsem se, proč by měl být důvod ke strachu. On pravil takto: „Ježto vědí, že se černá mlha navrátí.“
Připustím nyní, že jsem byl nadmut pýchou bojovníka, ačkoliv po pravdě jsem věděl, že si takový pocit nezasluhuji. I tak jsem neunikl povznesenému pocitu nad svým přežitím a lidé Rothgarovi se ke mně chovali jako k jednomu z družiny mocných bojovníků. Pravil jsem troufale: „Komu na tom sejde? Přijdou-li opět, porazíme je podruhé.“
Opravdu, byl jsem pyšný jako mladý kohout a jsem nyní v rozpacích, pomyslím-li na sv…
