2. XENOSTELLAR SE UČÍ
(Abstracta Xenostellarica, zestručněný výtah z 1. vydání, 2071)
V současné době je ověřeno, že mezihvězdná kosmická sonda, všeobecně nazývaná Xenostellar, je plně autonomní systém a že samostatně operuje na základě souboru základních instrukcí, které v něm byly programově fixovány před šedesáti tisíci lety. Za přeletů mezi jednotlivými slunci užívá své pětisetkilometrové antény, aby relativně nízkou rychlostí odvysílával zpět na základnu získané informace a aby také přijal nezbytné aktualizace svých programů z „Hvězdného ostrůvku Xenopolis", jak zní krásné poetické pojmenování oné základny, formulované velšským básníkem Llewellynem ap Cymru.
Za průchodu jednotlivými solárními systémy je schopen absorbovat vyzařovanou energii dané hvězdy, a tak enormně zvýšit i objem vyslaných informací. Současně také „dobíjí baterie", což je výraz,.který tuto aktivitu vyjadřuje jen velmi přibližnou a hrubou analogií. A jelikož podobně jako naše prvé sondy Pioneer a Voyager využívá gravitačních polí vesmírných těles k získání hybnosti pro cestu od jedné hvězdy k druhé, bude v činnosti po nekonečnou dobu, pokud by jeho existenci neukončila nějaká mechanická porucha anebo kosmická havárie. Soustava v Kentauru představovala jedenáctou etapu jeho trasy; poté, co obletěl naše Slunce jako kometa, orientoval se jeho nový kurs přesně na Tau Ceti, vzdálenou dvanáct světelných let. Pokud tam kdokoli existuje, bude s ním připraven navázat kontakt bezprostředně po roce 8100 našeho letopočtu . . .
... Xenostellar totiž v sobě spojuje jak funkci průzkumníka, tak i vyslance. Když nalezne u cíle svých tisíciletých cest technicky vyspělou kulturu, vytvoří mezi sebou a obyvateli soustavy přátelský vztah a zahájí směnu informací, což je jediný mezihvězdný obchod, jaký kdy bude zřejmě možný. A dříve než se opět rozloučí a než se vydává dál na svou nekonečnou pouť, udává Xenostellar souřadnice své vlasti - která je připravena navázat přímé spojení s nejnovějším členem galaktické telekomunikační sítě.
V našem případě můžeme s jistou hrdostí konstatovat, že ještě dříve než Xenostellar odvysílal první hvězdnou mapu, identifikovali jsme jeho rodné slunce sami, a dokonce jsme k němu zaměřili i přenosový paprsek. A teď musíme toliko vyčkat 104 roky na odpověď. Máme nesmírné štěstí, sousedé existují tak blízko nás.
Od prvých relací vysílaných Xenostellarem bylo zřejmé, že zná pojmový obsah několika tisíc základních slov v angličtině a v čínštině a že si ho patrně odvodil z analýz televizního i rozhlasového vysílání a zejména z videotextových pořadů. Avšak to, co takto posbíral v průběhu svého příletu, byl velice nereprezentativní vzorek z širokého spektra lidské kultury; moderní přírodověda a zejména nejmodernější matematika v něm byly zastoupeny jen minimálně a také výběr z literatury, z hudby a výtvarných umění byl značně náhodný.
A tak měl Xenostellar, jako ostatně každý geniální samouk, ve svém vzdělání rozsáhlé mezery. Podle zásady, že lépe je dát příliš mnoho, než darovat příliš málo, byl Xenostellaru ihned po navázání spojení odeslán kompletní snímek Oxford English Dictionary, Velký slovník čínštiny (Romandarin Edition) a Encyclopaedia Terrae. Přenos v digitalizované podobě trval něco přes padesát minut, a je pozoruhodné, že bezprostředně poté se Xenostellar odmlčel téměř na čtyři hodiny - což byla nejdelší pauza v jeho vysílání vůbec. Když opět navázal spojení, jeho lexikum se neuvěřitelně rozšířilo a více než 99procent jím odvysílaného materiálu by už bylo hladce prošlo Turingovým testem - to znamená, že podle předaných zpráv by se nedalo rozlišit, zda Xenostellar je automat anebo mimořádně inteligentní člověk.
K občasným zrádným selhání ovšem docházelo - například v nesprávném užívání dvojznačných slov, a také naprostou absencí emocionálního obsahu v celém dialogu. To bylo nutno předpokládat; na rozdíl od nejvyspělejších pozemských computerů, které v případě potřeby dokázaly kopírovat emoce svých konstruktérů, Xenostellar…
