Doslov
Snažit se zachytit stopu povídek z této kolekce je jako pokoušet se pořídit snímek klubka zmijí. Z oněch jedenácti pouze dvě vyšly podepsány pseudonymem Ed McBain. „Vetřelec“ byl poprvé uveřejněn v El ery Queen’s Mystery Magazine v roce 1970. „Štěkání na motýlky“ vyšlo poprvé v roce 1999. Do května 1956, kdy vyšel první román ze série o 87. revíru, Ed McBain totiž neexistoval.
Můžete se ptát, zda bylo vůbec zapotřebí, aby se objevil. V roce 1956 už byl Evan Hunter autorem bestseleru. K čemu tedy Ed McBain? Tady je odpověď. Mí vydavatelé se domnívali, že Evanu Hunterovi by mohlo uškodit, pokud by se veřejnost dověděla, že píše detektivky a mysteriózní příběhy, že to může poškodit jeho kariéru „seriózního spisovatele“, ať už tohle tedy znamená cokoli. Osobně pokládám psaní podobných knih za seriózní zaměstnání, jakým je psaní kterékoli prózy. Jednalo se ale o starší a zkušenější muže, než jsem byl já (nebylo mi tehdy ani třicet), a tak jsem uposlechl jejich rady. Navíc se mnou podepsali smlouvu pouze na tři knihy a mě vůbec nenapadlo, že by detektivní série, jejímž hrdinou je polda představující konglomerát lidských typů a pohybující se ve vybájeném městě, mohla přitáhnout pozornost veřejnosti. Ironií zůstává, že dnes je Ed McBain ve světě mnohem více znám než Evan Hunter.
Devět povídek z tohoto souboru vyšlo pod mým pravým jménem. Tři z nich nebyly dosud nikdy uveřejněny ve Spojených státech. Většina začínajících spisovatelů si myslí, že když jednou někomu vyjde kniha – a mějte na paměti, že Džungle před tabulí zaznamenala obrovský úspěch – jde všechno jako po másle.
Člověk pošle do nějakého magazínu novou povídku a vydavatel ji okamžitě koupí a na druhý den přijde spisovateli šek na 10 000 dolarů. To určitě. Ve Spojených státech nepokládal nikdo „Krátký příběh“ nebo „Motel“ za tak dobré, aby je uveřejnil v kterémkoli časopise. (Naposledy odmítli vydat „Motel“ v USA v roce 1999.) A „Krátký příběh“ vyšel pouze v Německu a Austráli v roce 1978. „Motel“ byl poprvé (a naposled) uveřejněn v německém vydání časopisu Playboy ve stejném roce. „Filmová hvězda“ se neobjevila ve Spojených státech nikdy. Vyšla v jedné britské antologi v roce 1996 a později ji uveřejnili v Holandsku a Jižní Africe.
Co se týče povídek psaných pod jménem Evan Hunter (můj literární život neprovázely pouze zamítavé odpovědi a zatajování vlastního jména) a vycházejících v této sbírce, uvolil se vydat „Kuličky strýčka Jimba“ poprvé Redbook v roce 1963, „První záznam v rejstříku“ Manhunt v roce 1955, „Na chodníku, v kaluži krve“ stejný časopis v roce 1957 a „Narozeninový večírek“ pak Playboy o deset let později. Možná nejkratší povídka uveřejněná pod jménem Evana Huntera je „Zbořit zeď“. Světlo světa spatřila v magazínu jménem Discovery, který v paperbackové formě vydávalo v roce 1953 nakladatelství Pocket Book, Inc. V povídce snadno rozeznáte předposlední kapitolu Džungle před tabulí.
Evan Hunter alias Ed McBain
Weston, Connecticut
