Krátký příběh
V březnu loňského roku jsem do redakce Vašeho časopisu poslal dopis, který jste následně otiskli v měsíci květnu. Nejspíš si vzpomenete, že jsem popsal sám sebe jako plešatého, nicméně virilního šestasedmdesátiletého muže s mrožím knírem a slabostí pro dobře vyvinuté zrzavé liliputy (ženského pohlaví). V tom dopise jsem Vám vyprávěl o jediné sexuální zkušenosti, kterou jsem kdy s nějakou zrzavou liliputkou učinil, a popsal jsem v něm euforii, která se mě po té kratinké, prchavé příhodě zmocnila. Vysvětlil jsem Vám, že ačkoliv jsem si následně vzal velmi vysokou blondýnu (měří sto pětašedesát centimetrů), nikdy jsem nezapomněl na onu efemérní záležitost, jež se udala před mnoha lety, a i nadále nedokážu potlačit žádost, jež se mne zmocňuje při pohledu na ony roztomilé, křehké drobečky, zejména pokud je krášlí hříva rudých vlasů. I když nekonečně obdivuji všechny ženy vysokého vzrůstu a tím i zcela nepopiratelné grácie, které pravidelně zkrášlují stránky Vašeho časopisu, dovoluji si Vám položit otázku, zda máte v plánu v některém čísle uveřejnit – jako vkládanou přílohu – fotografi nahé liliputky s nazrzle kaštanovou kšticí. A ptám se Vás, zda i jiní Vaši čtenáři sdílejí mé nadšení pro miniaturní krásky pyšnící se ohnivými loknami.
Jistěže jsem nemohl předvídat onu záplavu dopisů uveřejněnou v červnovém čísle Vašeho časopisu.
Většina z nich odrážela pobouřené reakce, které u Vašich čtenářů vyvolaly mé poznámky adresované oněm něžným rudovlasým drobečkům a které podle nich nebyly ničím jiným než výrazem nejprimitivnější formy mužského šovinismu. Nepřipadlo mi ani v nejmenším, a stále mi to tak nepřipadá, že by touha, která se mě zmocňuje při pohledu na rudovlásky kapesních rozměrů, měla co do činění se sexismem, a vskutku mě upřímně udivila a zneklidnila ona obvinění, zejména názor jednoho z Vašich čtenářů (doktora J. M. ze Seattlu, stát Washington), podle něhož moje „úchylka“ (jak to sám nazval) je pouze projevem záměny identit vyvolané syndromem Sněhurky, tedy zálibou v sexuálních partnerech náležejících svým vzrůstem mezi liliputy. Jeho diagnóza mě i nadále silně zneklidňuje. Sexuální skotačení se stádem trpaslíků mužského pohlaví přece není totéž jako ve všem dokonaný pohlavní styk uskutečněný v posteli královských rozměrů s malou ženou pyšnící se naprosto dokonalými proporcemi. Rád bych obrátil pozornost onoho milého psychiatra k definici liliputána, jak ji alespoň poskytuje Odkazový slovník americké angličtiny: „Osoba mimořádně malého vzrůstu, která je jinak proporčně zcela normálně vyvinuta.“
Je zbytečné připomínat, že ona záplava protestů mne silně vyvedla z míry. Až do té chvíle mi dopisní rubrika Vašeho časopisu skýtala nesmírné potěšení, shledával jsem ji duchaplnou a volnomyšlenkářskou a mimoto vykazující vysoké literární kvality. Dialog na úrovni, jakou se tato rubrika pyšní, je podle mého názoru zcela nezbytný pro rozvoj svobodné společnosti, v níž sexuální akt, dříve pokládaný za cosi podivného, bizarního, zvrhlého či přímo monstrózního, se naopak stává něčím zcela přirozeným a normálním, pokud je alespoň předmětem otevřené výměny názorů mezi dospělými, vzájemně si vyhovujícími bytostmi. Velmi mě kupříkladu zaujalo, když jsem se dověděl, jak vysoké procento mužů sexuálně přitahují ženy s bolestmi zad, zejména ty, jež nosí korzet. Nikdy by mě rovněž nenapadlo, že jistý typ žen přímo neodolatelně přitahují muži, kteří prodělali operaci, při níž jim byla vyňata kolenní chrupavka. (Za poučení, jakkoli pozdní, bych rád poděkoval mladé dámě z Dallasu ve státě Texas, která svůj dopis podepsala skromnými iniciálami M. S.) Byl jsem přímo ohromen zjištěním, kolik párů používá jogurt s ovocnou příchutí, aby obohatilo svůj pohlavní život, ať již v posteli či mimo ní. Averze, kterou sám pociťuji vůči jogurtu, zůstává nezmenšena, porozumění potřebám druhých, stejně jako díky vyslovované jejich ústy však nesmírně přispívají k tomu, abych porozuměl sám sobě.
Abych se ale vrátil k ústřednímu tématu mého d…
