Ezopovy bajky (Jiří Žáček)

DŘEVORUBEC A PRAVDA

aneb s poctivostí nejdál dojdeš

Dřevorubec kácel stromy na břehu řeky. Sekyra mu vyklouzla z ruky a skončila v tůni. Nešťastník se dal do pláče, že přišel o obživu.

Uslyšel ho bůh Hermes a řekl si, že mu pomůže. "Ale nejdřív si ho vyzkouším, jestli si to vůbec zaslouží!"

Vylovil z řeky zlatou sekyru a podal ji dřevorubci.

"Ale ta není moje," odmítl ji muž.

Hermes vylovil stříbrnou sekyru.

"Ani ta není moje," zklamaně zakroutil hlavou muž.

Hermes se ponořil potřetí a vylovil obyčejnou železnou sekyru. "Ano, to je moje sekyra!" zajásal muž. "Děkuji ti, bože!"

"Kdekdo by na tvém místě zalhal," pravil Hermes, "ale ty jsi dal přednost pravdě. Taková poctivost si zaslouží odměnu." A přidal mu ještě zlatou a stříbrnou sekyru.

Spokojený dřevorubec se vrátil do vsi. Vyprávěl vesničanům o bohu Hermovi a někteří mu začali závidět.

Jeden z těch závistivců se druhého dne vypravil k řece, hodil do vody svou sekyru a začal volat bohy na pomoc.

Objevil se Hermes a vylovil z řeky zlatou sekyru.

"Je tahle sekyra tvoje?"

"Ano, ta je moje!" volal chamtivec. "Dej mi ji!" "Jsi lhář a lhářům bohové nepomáhají," zamračil se Hermes a zmizel i se zlatou sekyrou. A lhář se musel obejít i bez té obyčejné – zůstala ležet na dně řeky.