Ezopovy bajky (Jiří Žáček)

ŠTĚŇÁTKO A OSEL

aneb Co jeden může, druhý nesmí

Osel zestárl a zdětinštěl. Když viděl, jak se hospodář mazlí se štěnětem, jak je chová na klíně a dává mu nejlepší lahůdky ze svého talíře, začal tomu mláděti závidět.

Já také umím být roztomilý a hravý, řekl si. Budu se chovat jako štěně a pán si se mnou bude hrát a bude mě krmit dobrotami.

A tak začal dělat všecko jako štěně. Pletl se lidem pod nohy, roznášel po domě střevíce, proháněl slepice po dvoře, lezl do psí boudy, až ji celou rozboural, olizoval svému pánovi tváře… Ale když mu vyskočil na klín a div mu nepolámal kosti, došla hospodáři trpělivost, zavolal čeledína a osla nechal zmlátit holí.

Kdepak, co projde malému štěňátku, to si starý osel rozhodně nemůže dovolit!