Ezopovy bajky (Jiří Žáček)

O LIŠCE A ČÁPU

aneb Jak ty mně, tak já tobě

O chytrých lidech se říká, že jsou chytří jako liška. Ano, liška je opravdu chytrá, ale někdy přechytračí i sama sebe. Jako ta liška, co si chtěla vystřelit z čápa.

Pozvala toho žabožrouta na oběd a předložila mu řídkou kaši na mělkém talíři. Sama svůj talíř snadno vylízala a pak se náramně bavila pozorováním, jak se její host marně pokouší dlouhým zobákem nabrat z talíře aspoň malé sousto.

Čáp odešel od lišky hladový. Došlo mu, že si z něj udělala dobrý den, ale nerozčiloval se. Jak ty mně, pomyslel si, tak já tobě.

"Liško, dobře jsem se u tebe poměl," řekl. "Přijď ke mně zítra na oběd, rád bych ti tvou pohostinnost oplatil."

"Takové lákavé pozvání nemohu odmítnout," pravila liška. Bože, řekla si v duchu, jak je ten čáp přitroublý! A já si z něj zase vystřelím!

Nazítří čáp lišce předložil jáhlovou kaši ve džbánu s úzkým hrdlem. Popřál jí dobrou chuť, strčil do džbánu zobák a pochvaloval si, jaká je to dobrota.

Zato liška se vůbec nenajedla. Její tlama se do džbánu nevešla, a tak tentokrát odešla domů hladová zase ona. Cestou ji napadlo: Nebylo by lepší odpustit si všecky naschvály a chovat se k sobě přátelsky?