Amerika

  / Sutpen stál nad kavalcem, na kterém ležela matka a dítě. V dlouhých, sbíhavých čarách pronikalo seschlými prkny stěny světlo jitřního slunce, lámalo se o mužovy rozkročené nohy a jezdecký bičík v ruce a padalo přes nehybnou postavu matky, která na muže vzhlížela nehybnýma, nezbadatelnýma, truchlivýma očima, po boku děcko, zabalené do kusu šedavého, ale čistého plátna. Za nimi, u chatrného krbu, v…

Více
  • 2. 3. 2025

  / 1 / Když se Ratliff, cestující se šicími stroji, zase jednou blížil k vesnici, na voze v oné bedně podobající se psí boudě tentokrát starší hrací skříňku a sadu zbrusu nových zubů k bránám, ještě z továrny svázaných drátem, uviděl u kůlu plotu podřimovat starého bělouše, stojícího na třech nohou, a za okamžik nato samotného Willa Varnera, jak sedí na úpatí kostrbatého trávníku v přerostlé…

Více
  • 2. 3. 2025

CHARLES MALLISON /   / Ať už to, co podle Ratliffa pan Snopes chtěl, bylo cokoliv, to, s čím začal strejček Gavin, ničemu, trvám moc nepomohlo. A tentokrát to maminka nemohla ani svíst na slečnu Melisandru Backusovou, poněvadž slečna Melisandra už byla vdaná, za jednoho chlapíka, který nepocházel od nás, ale o kterém všichni kromě madame Melisandry věděli (i když jsme nikdy nezjistili, jestli to věděl i její otec,…

Více
  • 2. 3. 2025

V. K. RATLIFF /   / A tak byl volnej. Splel se nejenom svý sirény, ale dokonce se zbavil i svý schovanky, co mu, jak zjistil, Eula odkázala. Zeptal jsem se ho tehdy: „Grinnich Village?“ a on odpověděl: / „Ano. Koutek, který nemá žádné faktické hranice a kam mladí lidi každého stáří do devadesáti let jezdí hledat své sny, je pro ni v New Yorku.“ Ale já jsem odpověděl: / „Takovej koutek by byla mohla najít i v Missippi,…

Více
  • 2. 3. 2025

  / Onehdy večer jsem neměl žádné peníze na jídlo, a tak jsem se rozhodl zajít do veřejné knihovny a vyhledat kapitolu v jisté slavné knize. Jednomu svému příteli z Washingtonu jsem totiž slíbil, že si ji přečtu. Ta kniha se jmenovala Cesty Marca Pola a v kapitole šlo o popis města Kin-sai (Hang-cheu). Člověk, který mě požádal, abych si o tom nádherném městě přečetl, je učenec; přečetl tisíce knih a před…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

Silky. Silky Silk. Pod tímhle jménem už ho nikdo neznal přes padesát let, ale přesto pořád čekal, že někdo zavolá: „Hej, Silky!“, jako kdyby byl zpátky v East Orange, a šel po Central Avenue domů ze školy – místo aby přešel Town Street v Athéně a poprvé od svého odchodu ze školy zamířil na kopec ke škole –, šel po Central Avenue se svou sestrou Ernestinou a poslouchal tu neskutečnou historku, co si vyslechla…

Více
  • 14. 9. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024

Začala zase škola a s ní i naše denní cesty kolem Radleyových. Jem byl v sedmé třídě a chodil na střední školu, která stála kousek dál za naší obecnou; já jsem teď byla ve třetí třídě a náš rozvrh se tak lišil, že jsem s Jemem chodila pouze ráno do školy a vídala se s ním u jídla. Vrhl se na ragby, ale byl dosud příliš útlý a mladý, aby stačil na víc než nosit mužstvu…

Více
  • 25. 4. 2024