Celá e-kniha Jako zabít ptáčka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
3
Trochu mě odškodnilo, když jsem na dvoře před školou chytila Waltra Cunninghama, ale sotva jsem mu začala rýt nosem v prachu, přišel Jem a poručil mi, abych toho nechala. „Jsi větší než on," řekl.
„Je skoro tak starej jako ty," protestovala jsem. „Kvůli němu jsem začala tak špatně."
„Pusť ho, Čipero. Co se stalo?"
„Neměl s sebou nic k obědu," řekla jsem a vysvětlila, jak jsem se zapletla do Waltrovy stravovací záležitosti.
Walter se zvedl, zůstal tiše stát a poslouchal, o čem mluvíme. Pěsti měl polozaťaté, jako by čekal, že ho napadneme oba dva. Zadupala jsem na něho, abych ho odehnala, ale Jem mě pohybem ruky zarazil. Prohlížel si Waltra a tvářil se přemítavě. „Pan Walter Cunningham ze Starýho Sarumu je tvůj tatínek?" zeptal se a Walter přikývl.
Walter vypadal, jako by vyrostl na rybí stravě; oči, stejně modré jako oči Dilla Harrise, měl uslzené a víčka zarudlá. V obličeji byl jako bez krve, až na špičku nosu, která byla vlhce růžová. Jezdil si prsty po šlích modráků a nervózně si pohrával s kovovými přezkami.
Jem se na něho znenadání zazubil. „Pojď s námi na oběd, Waltře," řekl. „Uděláš nám tím radost."
Waltrův obličej se rozzářil, potom potemněl.
Jem řekl: „Náš tatínek se dobře zná s tvým tatínkem. Tadyhle Čipera je trdlo — ona už se s tebou prát nebude."
„Já bych to tak jistě netvrdila," ohradila jsem se. Samozřejmost, s jakou se Jem za mě zavazoval, mě podráždila, ale utíkaly nám drahocenné minuty polední přestávky. „No jo, Waltře, já tě už nebudu bít. Máš rád fazole? Naše Kalpurnie moc dobře vaří."
Walter se nehýbal a kousal se do rtu. Už jsme se s Jemem vzdali a došli jsme skoro až k Radleyovým, když na nás Walter zavolal: „Hej, počkejte, já jdu!"
Když nás dohonil, Jem se s ním začal mile bavit. „Tady bydlí strašidlo," řekl srdečně a ukázal na dům Radleyových. „Užs o něm slyšel, Waltře?"
„No aby ne," řekl Walter. „Dyť. jsem z toho měl málem smrt první rok, co jsem začal chodit do školy a sněd ty pekany — lidi povídají, že ty vořechy byly vod něho votrávený a že je hodil přes plot do školy."
Když jsme teď šli s Waltrem vedle Jema, zdálo se, že se Bubu Radleyho ani za mák nebojí. Dokonce se začal holedbat: „Jednou jsem došel úplně až k domu," vykládal Waltrovi.
„Kdo už jednou došel až k domu, neměl by ještě pořád hnát jako divej pokaždý, když jde kolem," prohodila jsem k oblakům nad hlavou.
„A kdo žene jako divej, slečno rejpalko?"
„Ty, když s tebou nikdo nejde."
Než jsme došli ke schodům před naším domem, Walter už zapomněl, že je Cunningham. Jem zaběhl do kuchyně a poprosil Kalpurnii, aby dala na stůl o jeden talíř víc, že vedeme hosta. Atikus Waltra pozdravil a zapředl s ním rozhovor o úrodě, kterému jsme já ani Jem nerozuměli.
„Já, pane Finch, nemůžu furt první třídu vychodit, poněvač musím pokaždý na jaře vostat doma a pomáhat tátovi vokopávat, ale teď nám už dorost další, kerej může na pole."
„Zaplatili jste za něj vědro brambor?" zeptala jsem se, ale Atikus na mě kývl, abych mlčela.
Walter si nakládal na talíř a přitom k mému a Jemovu údivu hovořil s Atikem jako muž s mužem. Atikus rozvinul úvahu o problémech zemědělství, ale Walter ho přerušil a zeptal se, jestli máme doma melasu. Atikus zavolal Kalpurnii a ta se vrátila se džbánem sirupu. Stála a čekala, až si Walter poslouží. Walter si štědře poléval zeleninu a maso sirupem. Snad by si jej byl nalil i do sklenice s mlékem, kdybych se ho nebyla zeptala, co to, krutibrko, dělá.
Stříbrný talířek zachřestil, jak na něj Walter postavil džbán. Rychle schoval ruce do klína a pak svěsil hlavu.
Atikus na mě znovu kývl. „Ale když on si celej oběd zaplácal sirupem," namítala jsem. „Nalil si to na všechno —"
Nato mě Kalpurnie požádala, abych ji doprovodila do kuchyně.
Zuřila, a když se Kalpurnie rozzuřila, začala být se spisovným jazykem na štíru. Když byla klidná, vládla jím stejně dobře jako ostatní Maycombští. Atikus říkal, že Kalpurnie je vzdělanější než většina černochů.
Když na mě upřela svůj šilhavý pohled, drobné vrásky kolem očí …
