Kapitola 21
Přišli všichni. Všichni ti, kdo zůstali v Chrámu, který visí ve vzduchu po ukončení práce. Aenea s A. Bettikem, Ráchel a Theo, George a Jigme, Kuku a Kay, Chim Din a Gyalo Thondup, Lhomo a Labsang, Kim Byung-Soon a Viki Groselj, Kenshiro a Haruyuki, mistr opat Kempo Nga Wang Ta-shi a jeho mistr, mladý dalajláma, Voytek Majer aJanusz Kurtyka, zamyšlený Rimsi Kyipup a usmívající se Changchi Kenchung, Dorje Phamo – Hřmící Prasnice – a Carl Linga William Eiheji. Aenea ke mně přistoupila, vzala mě za ruku a v tiché bázni jsme společně sledovali oblohu.
Jsem překvapen, že nás neoslepilo světlo představení, které se odehrávalo v místech, kde před chvílí zářily hvězdy. Mohutné výbuchy bílého světla, blikání sírově žluté, žhnoucí rudé pruhy mnohem jasnější než ocas komety nebo pád meteoritu. Všude modré, zelené, bílé a žluté blesky, každý z nich jasný a rovný jako škrábnutí diamantem na skleněnou tabuli. Pak náhle záblesky oranžové, které jako by pohltily samy sebe. Následovalo další bílé blikání a červené blesky. Vše bylo tiché, ale násilí světla nás nutilo zacpat si uši a někam se schovat.
„Co to sakra je?“ zeptal se Lhomo Dondrub.
„Vesmírná bitva,“ odvětila Aenea. Měla hrozně unavený hlas.
„To nechápu,“ prohlásil dalajláma. Nezdálo se, že má strach, byl jen zvědavý. „Zástupci Paxu nás ujistili, že na orbitu zůstane jen jedno jejich plavidlo – myslím, že se jmenuje Jibril – ujistili nás, že to není vojenská, ale diplomatická mise. Stejně tak nás ujistil regent Reting Tokra.“
Hřmící Prasnice vyrazila podivný zvuk. „Vaše Svatosti, regenta platí ty svině z Paxu.“
Chlapec se na ni podíval.
„Věřím, že je to pravda, Vaše Svatosti,“ přidal se Eiheji, jeho osobní strážce. „Slyšel jsem to v paláci.“
Obloha už málem znovu zčernala, ale teď znovu explodovaly desítky míst. Skalnatý útes za námi krvácel, odrážel červenou, zelenou a žlutou barvu. „Jak můžeme pozorovat laserová kopí, pokud neexistuje prach či jiné koloidní částice, které by je zvýraznily?“ zeptal se dalajláma, jeho tmavé oči se leskly. Zdálo se, že ho novina o Regentově zradě nikterak nepřekvapila… alespoň nebyla tak zajímavá jako bitva tisíce kilometrů nad námi. Zajímalo mě, jaké má nejvyšší svatá osoba buddhistického světa vědecké znalosti.
Znovu odpověděl jeho strážce. „Některé lodě už musely dostat zásah a jsou zničeny, Vaše Svatosti,“ odpověděl Eiheji. „Souvislé paprsky a lasery CPB jsou vidět v rozšiřujících se polích trosek, zmrzlého kyslíku, molekulárního prachu a dalších plynů.“
Skupina se na chvíli odmlčela.
„Můj otec to jednou sledoval na Hyperionu,“ zašeptala Ráchel. Protřela si holé paže, jako by na ni náhle zaútočil chlad.
Zamrkal jsem a podíval se na mladou ženu. Nepotřeboval jsem Aeneinu poznámku o otci její přítelkyně. Sóla jsem znal z Kantosu moc dobře, takže jsem Ráchel identifikoval jako nemluvně z legendární poutě na Hyperion, dceru Sóla Weintrauba. Ale přiznávám, moc jsem tomu nevěřil. Malá Ráchel se stala téměř mýtem, Monetou, v Kantosu – člověkem, který putoval Časovými hrobkami se Štírem zpátky časem. Jak by tady mohla stát stejná Ráchel?
Aenea ji vzala kolem ramen. „I moje matka,“ poznamenala tiše. „Ale tehdy to byly síly Hegemonie proti Vyvržencům.“
„A kdo je to dnes?“ naléhal dalajláma. „Vyvrženci proti Paxu? A proč pronikly válečné lodě Paxu bez požádání do našeho systému?“ Několik koulí bílého světla pulzovalo, roztáhlo se, vybledlo a zmizelo. Všichni jsme se snažili rozmrkat odrazy na sítnici.
„Věřím, že křižníky Paxu jsou tady od chvíle, kdy se objevila jejich první loď, Vaše Svatosti,“ odvětila Aenea. „Ale nevěřím, že bojují proti Vyvržencům.“
„Proti komu tedy bojují?“ zeptal se chlapec.
Aenea obrátila tvář k obloze. „Proti jednomu z nich,“ odvětila.
Náhle se objevila řada úplně odlišných explozí… nebyly tak daleko, byly mnohem jasnější, sledovaly je tři hořící meteory. Jeden okamžitě explodoval v horní atmosféře, za sebou nechal trosky, které rychle zmizely. Druhý odletěl na západ, žlutá se změnila v rudou …
