Old Surehand I

GENERÁL A APANAČKA

"Sir, myslíte, že to jsou oni? Naiinové?"

Old Surehand se zastavil a ukazoval jihovýchodním směrem k obzoru. Co chvíli sledoval dalekohledem písečné moře rozprostírající se před námi.

Hnali jsme koně už asi tři hodiny podle cesty vyznačené tyčemi, ale po Naiinech dosud nikde ani vidu ani slechu.

Vytáhl jsem také dalekohled a pozoroval postavy při obzoru.

"Budou to oni," řekl jsem.

"Ale je jich tam jen pár, snad šest nebo sedm. A měla jich přece být stopadesátka."

"To je jenom hlídka, Mr Surehande. Vupaumugi postavil stráž mezi svůj hlavní voj a očekávaný oddíl vojska. Chce se přesvědčit, že dragouni skutečně sedli na lep a jedou do pasti."

"To by se mu podobalo. Hraje rád na jistotu. A snad to opravdu ani nikdo jiný nemůže být..."

"Určitě ne. Ostatně se přesvědčíte, až budeme blíž. Zmizí jako pára nad hrncem. Protože netuší, co se mezitím stalo u Suks malestavi."

"Tak jeďme!"

Pobídli jsme koně a zanedlouho se potvrdilo, že má domněnka byla správná. Sotva jsme se dostali na vzdálenost, kdy i oni, bez dalekohledů, nás mohli zpozorovat, nastal i na dálku patrný šum a rej a v několika okamžicích se nám cvalem ztratili z dohledu. Měli příkaz podat co nejrychleji zprávu, až se objeví jezdci že by to mohl být někdo jiný než kapitánovi dragouni, to je ovšem nemohlo ani ve snách napadnout. Nám to přišlo jen vhod, protože i my potom mohli jet zase rychleji, chtěli jsme dorazit k oáze ještě před setměním, a teď už začínal padat soumrak.

V Bloody Foxově sídle nás uvítal Sam Parnell, hlásil, že Vinnetou se svými lidmi se dosud nevrátil, Bloody Fox že zde není, jinak že se nepřihodilo nic pozoruhodného a že by snad Jim a Jos Hawley taky mohli dělat užitečnější věci než sedět, v chalupě a hlídat vzduch. Jos Hawley mlčky přitakával, držel se víc zpátky, myslil si však zřejmě totéž, ale všiml si, že í mezi námi chybí Old Wabble a hned se začal vyptávat: "Kde zůstal Mr Cutter? On s vámi nejede?"

"Chvíli ho budeme muset postrádat," řekl jsem."Zatím se přidal ke Komančům ovšem proti své vůli."

Parnell se zděsil:

"Co tím chcete říct, sir? Že on zas provedl nějakou pitomost?!"

"A pořádnou. Divže nám všecko nerozbil."

"To máte z toho," horšil se Parnell."Kdybyste mě byl poslechl!"

"V čem?"

"Měl jste si vzít místo nějakého krále kovbojů mne! Je to starý blázen, ještě nás přivede do neštěstí. Byt na vašem místě, tak bych s ním jaksepatří zatočil."

"A jak?"

"Jednoduše. Poslal bych ho ke všem čertům. Ať si s ním jezdí, kdo chce."

"Asi to udělám," povzdechl jsem si."Ale dřív ho musíme vyrvat Komančům, a s tím mi doufám pomůžete! Co se na mě tak díváte? Počítám s tím, že zítra jedete s námi. Vy i Jos Hawley!"

"Oh Thank you, sir!" vykřikli oba skoro naráz a bylo jim vidět na očích, jak jim mé rozhodnutí zalichotilo. Kdyby to bylo možné, byli by oba nejraději vyrazili hned...

Jitro následujícího dne nás překvapilo prudkým větrem, který tady na poušti není rozhodně zjevem řídkým. Zvedl se hned poránu a udržoval si stále sílu i …