Korespondence Máchova

XXXI. 

[Z 2. listopadu 1836] 

Milí rodiče, a bratře! 

Já se tu začínám mít dobře. Na prvního jsem dostal 16 fn stříbra; a každý měsíc dostanu teď 4fn stříbra mimo těch desíti. Něco musí z toho na topení. – Já jsem už v sobotu neměl žádné peníze, ale z nenadání mě pozval p. Justiciär k obědu na neděli, proto že jsem musil do Milešova na komissi odpoledne, dal mi zapřáhnout a já jsem jel 2 míle s postilionem až do Milešova; – kdyby tu byl někdo býval, aby byl jel se mnou. – Já jsem vzal plášť a červenou čepici, a jel jsem jako generál; postillion musil u každý vsi troubit, a co se nám stalo, to až v Praze. V Milešově jsem sněd šest velikánských vdolků. Tam jsem se měl dobře. – Já jsem tu také vyhlížel, tlustý v obličeji a červený – každý se mi divil; jak jsem ale dostal psaní, a četl jsem, že Lori byla od nás z domu, tak jsem se rozvzteklil že jsem z toho mohl mít smrt. Také od těch čas tuze špatně vypadám. Všecko jsem tu roztřískal, a myslil jsem hned, že musím jít odtuď, a ona že může dělat co chce. Já vím, proč nechci, aby jen z domu ani nevycházela. – Ať tohle čte, a prosím je, aby se ani z domu neopovážila, až přijdu do Prahy. Nepochybně přijdu už v ponděli. V outerý časně ráno bude kopulace, a sice u sv. Štěpána, a z Loriných přátel žádný nesmí při tom být, sice Bůh je můj svědek, já odejdu třeba od samého oltáře a vezmu Ludvíkovi chůvu; a teď, chvála Bohu, budu moct! Její přátelé se opovážili říct, že jim dělám ostudu! – Já jim ji teprv udělám! Žádný z nich nesmí k nim do stavení, ani se žádným nemluvějí, nic, za to je žádám. – Pan Hindi mi psal, že se má dobře; přijde tuhle ty dny do Prahy; aby jsme se tam tak strefili. – V sobotu tady byl trh, jaký v Praze nebývá – Byl jsem v kanceláři a tam bylo zaznamenáno přes 800 for s obilím. Pšenice za 8 fl 15 kr se prodávala. – Co bych je prosil, jsou ty rukavičky abych měl, a ten prsten až přijdu do Prahy. – Kdybych se nemusil zlobit a starost mít, já bych tu hnedle vyhlížel, jako vypasený děkan; ty chrapouni němečtí bez toho mi líbají ruce a říkají „Gestrenger Herr Justiziär“; tak musím bez toho dobře vypadat. Kameného uhlí je tu forka za 7% fl., nevím jestli vid. čísla nebo stříbra; na force je ho asi 24 belíků; švec povídá, že je ho na celou zimu dost; ale dříví k němu a třísky – to asi bude drahé; sáh dříví za 11 fl, to ještě není valné. – Co se piše o moždíři; kdyby tu byl, takbych ho byl nepotřeboval –. Ještě jednou poroučím Lori aby se neopovážila z domu vycházet, já vím proč! Pana Štrobacha že pozdravuji, až přijdu do Prahy že se uvidíme. P. Trojany taktéž. Však ale není potřeba žádnému říkat proč přijdu; až tam budu, potom ať to vědí. Já všecky líbám a zůstávám upřímný 

K. H. Mácha. 

Že je Ludvík zdráv jsem tuze povděčen; co řikal P. Dr. Quadrát, jestli tu cestu sem vydrží? jestli se ho ještě neptali, bleději se ho zeptat. Neb to dítě z jejich přátel nemá žádný ani vidět. V neděli je tu posvícení, a tancovat se bude celé tři dni; já tu ale jen v neděli zůstanu.