Zločin lorda Artura Savila

VI

Když se asi za tři neděle konala svatba, u svatého Petra byl úplný dav elegantních lidí. Obřad předojemně vykonal děkan z Ghichesteru a všichni shodně prohlašovali, že ještě nikdy neviděli tak sličný pár, jaký tvořili nevěsta se ženichem. Byli dokonce víc než sliční - byli šťastní. Lord Artur ani na jediný okamžik nezalitoval toho, co vytrpěl pro Sibylino blaho, a ona mu věnovala to nejlepší, co žena může věnovat manželovi: úctu, něhu a lásku. Jejich idylu skutečnost nezabila. Vždycky se cítili mladí. O několik let později, když už se jim narodily dvě krásné děti, přijela na návštěvu do Alton Priory, půvabného starého sídla, jež vévoda odevzdal synovi jako svatební dar, lady Windermereová; ajednou odpoledne, když seděla s lady Savilovou v zahradě pod lípou a pozorovala hošíka a děvčátko, jak si jako dovádivé sluneční paprsky hrají na pěšině vroubené růžemi, sevřela náhle oběma rukama dlaň své hostitelky a zeptala se: "Jste šťastná, Sibylo?"

"Ovšemže jsem šťastná, drahá lady Windermereová. Vy ne?"

,Já nemám čas být šťastná, Sibylo. Mně se vždycky líbí každý novy člověk, který je mi představen, ale jak lidi blíž poznám, tak jich pravidelně začnu mít až nad hlavu."

"Ani vaši lvi vás už netěší, Lady Windermereová?"

"Ale kdepak, miláčku. Lvi vydrží jenom přes jednu sezónu. Jak jim přistřihneme hřívu, tak jsou z nich ti nejotravnější tvorové. Ostat…