III.
Aby ne.
Zdrž přelitá,
chlupaté teplo ve slabinách srázu…
a v tobě najednou kdeco se rundem olízlo až
k uchu:
mít čich
mít rozpětí
mít zvuk!
(když takhle stonají barvy,
když se jen strkají vlaky
a jabko natruc bije na nevlastní dvůr)
mít vůli,
himl. Chladnou, čistou vůli… a namakat
něco ladem zrovna do ruky, co drží, co
nedbá,
co fest…
Po patrech města rozezmítán majlant,
cikán kutálí pneumatiku.
Promězamě!
Z pontonu tichý tříčtvrteční kousek
A něčí pyšná řeč — ruce dokořán — jde
přes Vltavu suchou nohou k mlejnům,
má plné hrdlo,
divně posazené oči —
ale ten ánfas! nebedobrý…
z pobřežních hotelů šimrá ji devaterý valér
a Kampa za ní celá z černých macešek…
Aby ne.
Všecko oslňující, oslepující soustředění
(i na triumf, i na krach) jeká rozkoší
i bolí zároveň.
A stvůrné vzrušení sápe se, syká až kde
na ponebí křtánu:
jen vstát,
jen přitáhnout si život těsně k tělu
(nechutě, pechy v síni kolem dokola
jak vysazený dveře)
a zkusit hrb,
a zkusit dráp…
Ve vteřině slehlé křoví.
Ve vteřině pruhy.
Ve vteřině zesuroví
jeden jako druhý.
Bourají dům. Na vatře šaluňk, futra, záclony…
svět si tě nevšímal, že to až nebylo
hezký.
Co mu přejít přes terásku…
Karel Šiktanc
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.