V.
Obytný dům jankovského dvora byl úzký a dlouhý. Jeho pokoje se táhly v řadě a podle nich probíhala chodba zkrácená v přízemí o kuchyň a kancelář. Schodiště bylo založeno dvojmo po stranách vchodu a spojovalo se na prvém odpočívadle. Stoupalo v jakémsi výstupku dosahujíc poschodí a půdy, kam byly ještě vklíněny dvě světnice.
V jedné z nich se ubytoval starý inženýr.
Když po prvé vyhlédl ráno oknem, pojala jej závrať z rozlohy a větrného moře. Znal kraj dopodrobna, mohl jmenovat kdejaký kopec obklopený mlhou a rozpomínal se na toulky po hrázích rybníků.
Louka doposud tekla starým korytem. Doposud přilétali na modravé střechy Jankova čápi, doposud kraj byl pln žabího kvákání, doposud táhly mimo stavení zamilované hlasy léta.
Horvat oddaloval od sebe kouzlo, jež ho mámilo, a chtěl se dívat na rybníky a pole jako na zboží nepřinášející již užitku, ale stádo, které ovčák právě přeháněl, a děti, křičící pod okny, nedopustily, aby se mýlil.
Po chvíli přešel Edvard k druhému oknu a sklonil se nad dvůr, kde běhaly slepice a kde si hafani hřáli na ranním sluníčku zadky. Byla mezi nimi fena kdoví kolikátá v řadě posloupnosti, jež uchovává své chlupáče z času do času. Svalila těžké břicho vedle misky a plné cecíky je zdobily jako krajka.
Bylo půl sedmé. Horvat vzhlédl k trámům, jež rozčleňovaly strop na políčka, a přešel světnici dotýkaje se nábytku. Zdálo se mu, že jeho synovec není daleko nejhorší hospodář. Byl šťasten a viděl rád svůj domov bez valných změn.
Podle obyčeje vstávaly Horvatovy dcery před šestou hodinou. A sotva se umyly a oblékly, musily po práci. Paní Anežka netrpěla, aby někdo zahálel, a tak se jedna z dcer starala o kuchyní, druhá o dvůr a třetí o obytné světnice. Toho dne pomáhala Robina při vaření. Práce u dřezu a u plotny skýtala jakousi zábavu a byla Robině milejší než oprašování stolků a stlaní postelí. Blouditi s utěrákem v ruce po pokojích ji nudilo. Nesouhlasila s rozestavením nábytku, bouřila se proti vkusu své matky, měla tisíc námitek proti soustruhovaným ozdobám padajícím s výše skříní a byl jí k smíchu rozkročený skleník se zrcadlovým pozadím, které odpovídalo na všechny pohledy skresleným obrazem.
Někdy se Anně podařilo umluvit starší sestru, aby jí pomohla přemisťovat nábytek. Potom se stěhoval stůl do středu pokoje, těžký stojan, nesoucí na své vidlici zrcadlo, k oknu, vycpaní ptáci do otcovy kanceláře a obrazy se stěn.
Když Robina provedla svou, dívala se s uspokojením po světnici. Na místě, kde visely obrazy, vyvstávala svěží políčka malířských vzorů a lampa, o niž zavadily přenášejíce sloupek s Faustem (který držel v ruce knihu) se kývala se strany na stranu. Robina byla spokojena, ale její vítězství netrvalo dlouho. Sotva paní Horvatová překročila práh pokoje, spráskla rukama nad hlavou. Stůl pak putoval ze středu, tetřev nad dveře a Faust do kouta.
V kuchyni se dařilo Robině lépe. Pospěch, shon a ustavičný proud řeči ji zaměstnával. Neměla pokdy oddávati se převratným myšlenkám a novoty, po kterýc…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.