Hrůza v Dunwichi

H. P. Lovecraft

52 

Elektronická kniha: H. P. Lovecraft – Hrůza v Dunwichi (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lovecraft06 Kategorie:

Popis

H. P. Lovecraft: Hrůza v Dunwichi

Anotace

H. P. Lovecraft – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hrůza v Dunwichi“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

II.

Stalo se to v jednom dunwichském dvorci, velkém a částečně obydleném selském stavení, postaveném na svahu asi čtyři míle od vesnice a půldruhé míle od nejbližší usedlosti, tady se narodil Wilbur Whateley, v neděli v pět hodin ráno, druhého února 1913. Tohle datum je slavné, byly totiž Hromnice, které ovšem lidé v Dunwichi kupodivu slaví pod jiným jménem, a také proto, že v kopcích se ozývalo dunění a všichni psi z kraje štěkali celou noc. Méně pozoruhodná byla skutečnost, že matkou byla žena z rodu degenerovaných Whateleyů, znetvořená, odpudivá, albínská pětatřicetiletá žena, žijící se svým starým a napůl šíleným otcem, o kterém se za jeho mládí šeptaly nejstrašnější zkazky, říkalo se, že je čaroděj. O Lavinii Whateleyové se nevědělo, že by měla manžela, ale jak bylo tamějším zvykem, nepokusila se dítě odložit, zato o jiných stránkách jejího potomka mohli vesničané - a také to dělali - rozkládat, jak jen chtěli. Zdálo se, že je zvláštně hrdá na tmavé dítě vyžilého vzhledu, které bylo naprostým opakem jejího chorobného a růžovookého albinismu, a bylo slyšet, jak mumlá mnohá podivná proroctví o jeho neobvyklých schopnostech a veliké budoucnosti.

Lavinie patřila k těm, kdo měli podobné sklony - byla totiž osamělé stvoření, zvyklé bloumat za bouří po kopcích a snažit se číst velké páchnoucí knihy, které prošly dvěma stoletími v rukách Whateleyů a jež zdědil její otec, knihy, které se rychle rozpadaly na kusy věkem a pod zuby červotočů. Nikdy nechodila do školy, ale měla hlavu plnou nesouvislých útržků starobylého vědění, kterému ji učil starý Whateley. Vzdálená farma vždycky budila strach, protože starý Whateley měl pověst čaroděje, a oblibě toho místa nepřidala ani nevysvětlená násilná smrt paní Whateleyové, když bylo Lavinii dvanáct let. Lavinie, odloučená a vydaná na pospas neobvyklým vlivům, ráda divoce a grandiózně snila za bílého dne a ráda se zabývala zvláštními činnostmi, udržování domácnosti jí nikdy nezabralo příliš mnoho času, takže z domu dávno zmizel pořádek a čistota.

V tu noc, kdy se narodil Wilbur, se vzduchem nesl odporný kvil přehlušující dokonce i dunění kopců a štěkot psů, ale není známo, že by Wilbura přiváděl na svět nějaký doktor nebo porodní bába. Sousedé se o Wilburovi dozvěděli až za týden, když starý Whateley dojel se svými sáněmi do Dunwiche a držel nesouvislou řeč ke skupince povalečů v Osbornově krámku. Zdálo se, že se děda změnil - do jeho mozku přibylo cosi tajuplného, co jej nepozorovaně proměnilo z objektu v subjekt strachu - i když nebyl z těch, které by nějaká běžná rodinná nehoda vyvedla z klidu. Byla na něm patrná stopa pýchy, které si později všimli i u jeho dcery, a to, co řekl o otci dítěte, si připomínali jeho posluchači ještě roky potom.

"Je mi putna, co si lidi myslej - esi se ten Lavinin kluk potatí, budete valit voči. To si nemyslete, že jediný lidi sou tu ti vokolo. Laviny cosi přečetla, a viďála takový věci, o kerých vy si akorát tak vykládáte. Počítám, že její muž je z tyhle strany Ayle…