Hrůza v Dunwichi

V.

Příští zimu se stalo něco podivuhodného: Wilbur se poprvé vydal mimo oblast Dunwiche. Korespondoval s Widener Library v Harvardu, Bibliotheque Nationale v Paříži, Britským muzeem, Univerzitou v Buenos Aires a knihovnou Miskatonické univerzity v Arkhamu, zoufale potřebnou knihu mu však nepůjčili. Nakonec se tedy vydal na cestu, otrhaný, špinavý, zarostlý, s neobvyklým přízvukem, aby osobně projednal zapůjčení svazku z Miskatonicu, kam měl z geografického hlediska nejblíž. Vysoký téměř osm stop, s tlumokem z Osbornova krámku, objevil se jednoho dne jako ohavný temný chrlič v Arkhamu s žádostí o zapůjčení obávané knihy, držené pod zámkem v univerzitní knihovně - byl to hrůzyplný Necronomicon, který napsal šílený Arab Abdul Alhazred, latinská verze od Olause Wormia vyšlá ve Španělsku v 17. století. Wilbur město nikdy dřív neviděl, ale jeho myšlenky ovládala jediná touha - dostat se na univerzitní půdu. Tam nevšímavě prošel kolem hlídacího psa, který cenil bílé tesáky a téměř šílel vztekem a nepřátelstvím a divoce se vzpínal v pevném řetězu.

Wilbur měl s sebou velmi cenný, ale neúplný výtisk v anglické verzi od dr. Deea, který mu odkázal děd, a jakmile se dostal k latinské verzi, okamžitě začal oba texty porovnávat, aby objevil určitou pasáž, která by měla být na straně 751 jeho vlastního svazku. Alespoň tolik zdrženlivě sdělil knihovníkovi - byl to týž Henry Armitage, vzdělanec (titul mistra svobodných umění z Miskatonicu, doktora filozofie z Princetonu, doktora literárních věd z univerzity Johna Hopkinse), který kdysi navštívil farmu a nyní Wilbura zdvořile zahrnoval otázkami. Ten musel přiznat, že hledá jednu formuli či zaklínadlo, ve kterém je hrozné jméno Yog-Sothotha, a překvapilo ho, že našel tolik rozporů, opakování a dvojsmyslů, které jeho hledání značně ztěžují. Když si opisoval formuli, kterou si nakonec vybral, dr. Armitage bezděčně nahlédl přes jeho rameno do otevřených stránek, na levé stránce latinské verze se skvěly monstrózní hrozby míru a rozumu celého světa.

Nemůžeme si myslet (text uvádíme tak, jak si ho Armitage v duchu přeložil), že člověk je buď nejstarším či posledním pánem země, nebo že všeobecně známé formy života a jeho podstat jsou jediné. Velestaří byli, Velestaří jsou a Velestaří budou. Nikoli v prostorech, které známe, ale mezi nimi. Poklidní ve své prvotnosti, bezrozměrní a pro nás neviditelní. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je branou. Yog-Sothoth je klíč i strážce brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, to vše obsahuje Yog-Sothoth. On ví, kudy Velestaří prošli, kudy stále vedou Jejich cesty a proč Je nikdo nemůže spatřit. Podle Jejich pachu může člověk rozeznat Jejich blízkost, ale Jejich podobu nemůže nikdo znát, snad jen v rysech těch, které zplodili s lidmi, a ti jsou nejrůznější, mohou se podobat skutečným lidským přízrakům nebo stínům, které nevidíme ani nenahmatáme, a to jsou Oni. Procházejí se neviděni a obestřeni vůní na osamělých místech, kde jsou ve vhodnou dobu pronesena určitá Slova a vyk…