Hrůza v Dunwichi

IX.

V pátek ráno se Armitage, Rice a Morgan vydali vozem do Dunwiche, kam přijeli kolem jedné hodiny odpoledne. Byl příjemný den, ale i za nejjasnějšího slunce se zdálo, že kolem podivuhodně kulatých kopců a hlubokých, stinných roklí postiženého kraje se vznáší jakási tichá hrozba a tušení zla. Tu a tam zahlédli na kopcích proti nebi ponuré kamenné kruhy. V Osbornově krámku byli všichni zamlklí a ustrašení, takže poznali, že se stalo něco hrozného, a brzy se dozvěděli o zničeném domu a rodině Elmera Frye. Celé odpoledne jezdili po Dunwichi a vyptávali se domorodců na podrobnosti a na vlastní oči s mrazením v zádech uviděli pochmurné trosky Fryeova domu polepené térovitým slizem, který se dosud neztratil, s neuvěřitelnými stopami vyrytými na dvoře, spatřili zmrzačený dobytek Setha Bishopa a na různých místech ohromné pásy poničené vegetace. Armitageovi připadalo, že stopa vedoucí na Strážnou horu a zpět má téměř kataklyzmatický význam, a na vrcholku si dlouho prohlížel kámen v podobě obětního oltáře.

Návštěvníci se nakonec dověděli i o skupině policistů, kteří ráno přijeli z Aylesbury poté, co jim telefonicky oznámili tragédii Fryeových. Rozhodli se tedy vyhledat tyto úředníky a porovnat si poznámky, jak jen to bude možné. Tento bod, jak zjistili, se daleko lépe naplánoval než uskutečnil, protože policisty nemohli nikde najít. Přijelo jich ve voze pět, ale vůz nyní stál opuštěný u Fryeova dvora. Domorodci, kteří všichni s policisty mluvili, zpočátku vypadali stejně zmateně jako Armitage a jeho společníci. Pak starého Sama Hutchinse něco napadlo, zbledl, strčil do Freda Farra a ukázal směrem k nedaleké rokli.

"Panebože," zalapal po dechu, "já jim řikal, že do rokle nemaj chodit, to by mě nikdá nenapadlo, že to někdo udělá, dyš sou tu ty stopy a ten smrad a dole skřehotaj lelci jak vo půlnoci..."

Domorodci i návštěvníci se otřásli hrůzou a v té chvíli se zdálo, že každé ucho se napjalo v instinktivním, podvědomém naslouchání. Armitage, který teprve nyní zcela pochopil tu hrozbu a její ohavnost, se chvěl odpovědností, která na něj dolehla. Brzy nastane noc a tou dobou se strašidelná masa vydá na svou tajemnou pouť. Negotium perambulans in tenebris..., opakoval si starý knihovník formuli, kterou se naučil zpaměti, a pevně svíral papír s druhou možnou formulí, kterou se také naučil. Viděl, že jeho elektrická svítilna funguje. Rice vedle něj vytahoval z kufříku kovový rozprašovač, jaký se používá v souboji s hmyzem, zatímco Morgan vyjmul z pouzdra těžkou ručnici, na kterou spoléhal přes veškerá varování kolegů, že žádná hmotná zbraň jim nepomůže.

Armitage, který přečetl ponurý deník, si palčivě uvědomoval, jaké představení jej čeká, nechtěl však Dunwichany ještě víc strašit nějakou narážkou nebo náznakem. Doufal, že zjevení zaženou zpátky do světa příšer, odkud vzešlo, aniž by se ukazovalo. Jak stíny houstly, začali se domorodci trousit domů, kde se ve strachu zabarikádovali přesto, že všem bylo jasné, že jakékoli lidské závory a zámky jsou…