Bronzový poklad

Tři kupci

Pod velkými vltavskými proudy, nedaleko ústí křivolaké Kocáby, je pěkná, slunná rovinka, jako stvořená k táboření unavených plavců, kteří buď již propluli nebezpečnými peřejemi a zde odpočívají, nebo se teprve chystají vzhůru proti vodě a sbírají síly na překonání divých proudů. Na palouku je postaveno několik prostých stanů. Na větvích do kruhu zabodnutých a nahoře do špičky svázaných je rozprostřeno několik kůží, které chrání obyvatele stanu před deštěm. Tato skrovná obydlí stačí kupcům i jejich družinám, aby jim poskytla přístřeší na několikadenní zastávce po dlouhém putování.

Za paloukem se vypíná terasovitý stupeň se skupinou několika velikých smrků. Stromy jsou podivně prořezány; některé větve jsou úplně odseknuty, jiné jen v polovině a jiné zase jsou ponechány neporušené. Vznikly tím nápadné stromovité tvary, podobné z dálky fantastickým figurám, odlišujícím se na prvý pohled od obyčejných stromů. Zkušený poutník arci ví, že to jsou památeční stromy, přisekané do zvláštních tvarů, aby byly buď nápadnými ukazovateli cesty, nebo pomníky neobyčejných událostí. A poněvadž zde cestu ukazovala dostatečně sama řeka, jsou tyto stromy nad paloukem zajisté znamením pamětihodných událostí, nejspíše šťastného překonání nebezpečných proudů. Snad každá kupecká karavana zanechala tu po sobě na památku jeden přisekaný strom.

Veliká popeliště u těch památníků svědčí, že tu asi bývají přinášeny hojně děkovné oběti Velikému duchu za šťastnou cestu.

Přední skupina stanů náleží proslulému kupci Keltovi, jenž sem po proudu přijel z poledních krajin se svými sluhy a s hochem Skrčkem z rodu medvědího.

Druhá skupina stanů, rozložená až pod samými památečními stromy, náleží bohatému kupci Vindovi, jenž postupoval od půlnoci proti proudu Veliké řeky a nyní zde odpočívá. Loďstvo obou kupců je dobře přivázáno k břehu a stráže obcházejí bedlivě celý tábor ve dne i v noci.

Oba kupci jsou zřejmě přátelé, neboť sedí na kamenných sedátkách u společného táborového ohně. Třetí čestné sedátko tady připravené zůstává prázdné, neobsazené. Družiny obou kupců, sluhové, plavci a nosiči, pokud nejsou zaměstnáni službou strážní, kuchařskou nebo opravami, obstupují táborový oheň v uctivém kruhu. Někteří pletou provazy.

„Obávám se, Vinde, že se našemu Jestřábovi něco přihodilo.

Přísahali jsme přece slavnou přísahu Velikému duchu, že se na tomto pro nás tak památném místě všichni sejdeme každá tři léta, pokud budeme živi... Jestřáb nepřišel ani tehdy před třemi léty, ani nyní.

Jeho popel snad odpočívá někde v hrobě a na jeho mohyle roste travička.“

„I já tak smýšlím, milý Kelto, druhu věrný. Pospíchal jsem, abychv ujednanou dobu byl na místě, neboť mě prahy u velikých ostrovů velmi zdržely. Jednu lodici jsem tam zanechal rozbitu... Už jsem myslil, že mě letní slunovrat zastihne u těch ostrovů, avšak napjali jsme všechny síly a na dlouhých provazcích jsme táhli čluny, až nám ramena krvavěla. Ale přijeli jsme včas. Slunovrat právě nastal, avšak Jestřába tu nem…