Rozestřeno časem

O pohádce

Mezi pány pohádkáři cítím se pořád spíše jako host. Host nejvýš pokorný. Asi proto, že vím o tajemné nesmírnosti a čistotné náročnosti dětského světa. A protože ji pořád respektuju. A nadmíru si tedy považuju těch, kdo – krásně mocni plné rodné řeči – výsostně krokovali příští prostor naší národní pohádky. Velcí básníci. Erben, Němcová, Hrubín a další. Kteří i jednou provždy naznačili šťastnou možnost blízkosti mezi pohádkou a poezií.

Čímž jsem se, myslím, bez mučení přiznal, kde mi v pohádce nejlíp. Kam se tlačím rodem. Ano, ke klasickému pohádkovému příběhu, který mi nabízí (oproti básni) výrazovou šířku a volnost, ale zároveň tiše přikazuje i světit daný zákon. Zákon toku. A napětí. A přirozené i nadpřirozené pravdy. A ještě se mi chce říct: zákon vlastní řeči. Natolik svrchované autorské řeči, aby se stala jedním z předních komponentů příběhu. Ne květnatost. Ne květnatý, zdobný jazyk. Ale splavnou, hudební, plně obrazivou řeč s vnitřní kadencí a vlastním vnitřním napětím. Řeč vlastní dramatické síly.

Chce to samozřejmě i věřit na jistou nesmrtelnost žánru. Bláhově pohádkově doufat, že staletá studna naší pohádkovosti nemá dno – že při všem dlouhém čerpání a vyčerpávání příběhů je možno stále ještě nacházet nové motivy a obměny, které budou mít sílu vzrušivě znít a naléhavě doléhat k dětem, k uším lidského osudu, podobně vlastně dávného a staletími se opakujícího.

Proto zkouším i v klasické pohádce pátrat po nových hrdinech a tajemstvích a zázracích. Proto mi třeba vystupují v pohádkových knihách čtyři Vládcové světa: Sever, Východ, Západ a Jih nebo Královna s vlčí tváří, anebo zase nadpřirozené bytosti a mocnosti z tajemného prostoru mezi nebem a zemí: Pán ohně, Paní Mlha, Paní Duha, Paní Bouře a její synové Hrom a Blesk. A tak dále… A stojí, myslím, jistě za to pokusit se obohatit nová vyprávění i o nový rozměr vidění krajiny, o nový rozměr citlivosti okolního živého i neživého světa, o nový rozměr dramatického dialogu a básnické zkratky, o zvýraznění vnitřního rytmu řeči.

Ano, mluvím o možnostech žánru. Nekladu žádné požadavky na příští tvorbu – ty si musí každý autor nastolit pro sebe sám. Jen se mi chce dokázat (i sám sobě),…