Rozestřeno časem

Bojím se o všechno, co stojí za to

Český orloj následuje po vaší poslední vydané sbírce Mariášky, která vyšla v roce 1970. Lze říci, když zatím neznáme vaši další tvorbu, že je pokračováním nebo snad vrcholem vašich rozsáhlých skladeb, v nichž se zamýšlíte nad lidským životem a situacemi, kterého utvářely?

Ano, Mariášky byla moje poslední publikovaná kniha. Po ní následovala kniha veršů Jak se trhá srdce, zařazená do edičního plánu Klubu přátel poezie na rok 1971. Ta však už nevyšla… Nakladatelství Československý spisovatel mi ji v listopadu roku 1973 vrátilo.

Teprve pak jsem napsal Český orloj. Jde o rozsáhlejší skladbu na klasické téma „rozhovoru otce se synem“, ve které je na ploše dvanácti měsíců v roce zaznamenáno vše to úzkostné a uhrančivé a velebné a zoufalé, co leží o tomto čase na srdci člověku v této zemi, mluví-li den co den v duchu se svým dosud nedospělým, leč už už na vlastní vandr spěchajícím dítětem.

Výrazným rysem Českého orloje je láska k domovu. Vyslovujete ji prostě, bez nejmenšího nánosu sentimentu, v ryzí podobě. Myslíte si, že jí stále ještě lidé rozumějí, když současné rychlé tempo života jako by odhazovalo kladné emoce jako zbytečnou zátěž a směřovalo někdy až k vypočítavému racionalismu?

Chci doufat, že ano. Vlastně ne – věřím v to. A horoucně se o to sám se sebou dennodenně hádám a přu. Asi proto, že se bojím ztratit další z jistot, o které je opřena naše zdejší existence i naše zdejší práce, jejíž ctižádostí je patřit všem. Čímž zároveň ani na vteřinu nezlehčuju tichou hrůzu z okolní lidské lhostejnosti a otrlosti a sobectví.

Jak žije sbírka v autorově zásuvce? Dokončil jste ji v roce 1973, pracoval jste na ní během doby, nebo ji odevzdal nakladatelství v původní podobě?

Kniha v zásuvce žije smutně. Ač důstojně. Do nakladatelství Práce jsem ji před půldruhým rokem odevzdal v té podobě, jak byla před šestnácti lety dokončena. Pravda, párkrát to za tu dobu i zkoušela dostat se na světlo boží. Ale v roce 1978 (a pak v roce 1982) ji Československý spisovatel vrátil s tím, že „neodpovídá uměleckým nárokům, které klademe na poezii vydávanou v našem nakladatelství“. Dal jsem si tehdy ten dopis, podepsaný sekretářkou Veselou, zarámovat a pověsil jsem si ho nad pracovní stůl… Abych ho měl na očích, kdybych se náhodou stal pyšnej…

Která inspirace k Českému orloji byla silnější: Mánesovo výtvarné vidění, nebo vaše prožitky z dětství?

Mánes v tomto případě na vině není. I když jeho cyklus je samozřejmě trvale uložen v mé paměti a jistě taky podvědomě spoluvytvářel prostor, který jsem si zvolil pro svůj „český rok“.

Pojmenovávat inspiraci toho kterého díla se mi zdá vždycky trochu bláhové……