Honoré de Balzac

Podpořte LD sdílením:

Share

[20.5.1799-18.8.1850]

Životopis

Honoré de Balzac (vlastním jménem Bernard-François Balssa), francouzský představitel realismu a romantismu, jeden z největších spisovatelů 19. století, se narodil roku 1799 v Tours a zemřel ve věku 51 let v Paříži. Balzac je průkopníkem kritického realismu a tvůrcem nesmírně rozsáhlého díla. Po celý svůj život tvořil s nesmírnou pílí a měl obrovskou vůli, ale tak jak byl geniálním spisovatelem, byl i katastrofálním podnikatelem. Všechny podniky, do nichž se pustil, zkrachovaly a jeho dům neustále obléhali věřitelé. A přitom svá nejlepší díla napsal právě v době největší finanční krize.

Pocházel z měšťanské rodiny, ve škole však příliš nevynikal – stěží dokončil gymnázium. Přesto se pokusil o studium práv. Ale již tehdy toužil po spisovatelské dráze, a tak si na rodičích vymohl, že ho budou 2 roky podporovat s podmínkou, že prokáže svůj talent. Neuspěl, a dostal se tak před zásadní životní volbu. Nakonec odmítl praktické zaměstnání a začal se živit psaním podřadných děl.

Krátce před svou třicítkou se však rozhodl skoncovat s tímto typem literatury a poprvé se podepsal pod historický román Šuani (1829). Na něj navazovaly další kratší práce, jako je Gobseck (1830), kde poprvé použil postavu chamtivce, a Šagrénová kůže (1831), jejímž ústředním motivem je kůže, která sice splní všechna přání, ale stále se zmenšuje, a až zmizí, způsobí svému majiteli smrt. Tyto romány se staly základními kameny k Balzacovu životnímu dílu – Lidské komedii. Ta měla být tvořena 137 prózami, rozdělenými do Studií mravů, Studií filozofických a Studií analytických, dále do podskupin podle oblasti a povolání. Kostru tohoto ambiciózního cyklu však tvoří zejména 3 romány: Otec Goriot (1835), Ztracené iluze (1837, 1839, 1843) a Lesk a bída kurtizán (do 1847).

Příznačné je, že motivy a postavy přecházejí z jednoho díla do jiných, nebývá dodržena dějová posloupnost a vedlejší postavy se nám ukazují i z jiných úhlů pohledu. Balzac tak chtěl vytvořit systematický obraz společnosti, zachytit ji „v pohybu“. Používal při tom důkladné popisy, jejichž detaily měly svůj základ v autorově pozorovací schopnosti – v souvislosti s tím se u něj mluví o tzv. druhém zraku. Svým postupem položil základy kritického realismu.

Další díla, která jistě stojí za zmínku jsou Evženie Grandetová (1834), kde autor dále rozvinul téma lakomce ničícího životy všech lidí kolem něj, román Sestřenice Běta (1846), ve kterém je hlavní postavou intrikánka, „poznamenaná“ osudem své chudé příbuzné, nebo Plukovník Chabert (1832)

Důležitou roli v Balzacově životě hrály ženy, především pak paní de Berny, starší o více než 20 let. Později se chtěl oženit s ovdovělou šlechtičnou Hanskou, s níž ho spojovala i touha po vstupu do vysoké společnosti, sňatku s ní se však dočkal, až když bylo jasné, že brzy zemře.

Dílo

Jednotlivá díla

  • Poslední Šuani / Šuani / Chouani (Les Chouans, 1829)
  • Sarrasine (Sarrasine, 1830)
  • Šagrénová kůže / Oslí kůže (Le Peau de chagrin, 1831)
  • Třicetiletá (La Femme de trente ans, 1831-1832)
  • Ludvík Lambert (Louis Lambert, 1832)
  • Farář Tourský (Le curé de Tours, 1832)
  • Plukovník Chabert, 1922 (Le Colonel Chabert, 1832)
  • Venkovský lékař (Le Médecin de campagne, 1833)
  • Evženie Grandetová, 1975 (Eugénie Grandet / Eugenie Grandet, 1833) (anotace)
  • Hledání absolutna (La Recherche de l´Absolu, 1834)
  • Otec Goriot (Le père Goriot, 1835 / Father Goriot) (anotace)
  • Usmířený Melmoth (Melmoth reconçilié, 1835)
  • Gobseck, 1948 (Gobseck, 1840 / Gobseck)
  • Stará panna (La Vieille fille, 1836)
  • Mše ateistova (La messe de l´athée, 1836)
  • Kabinet starožitností (Le Cabinet des antiques, 1836)
  • Ztracené iluze, 1959 (Illusions perdues, 1837-1843 / Lost Illusions) (ukázky)
    1. Dva básníci (Les Deux Poètes, 1837 / Two poets)
    2. Maloměstský veleduch v Paříži (Un grand homme de province à Paris, 1839 / A distinguished provincial at Paris)
    3. Eva a David / David Séchard neboli Útrapy vynálezcovy / Utrpení vynálezce (Ève et David / Les Souffrances de l’inventeur, 1843 / Eve and David)
  • Lilie v údolí (Les Lys dans la vellée, 1840)
  • Lesk a bída kurtizán / Záletná žena, 1965 (Splendeurs et misères des courtisanes, 1838-1847) (4 díly) (ukázky)
    1. Jak milují lehké holky (Comment aiment les filles)
    2. Nač přijde láska staré pány (À combien l’amour revient aux vieillards)
    3. Kdo se dá cestou nepravou (Où mènent les mauvais chemins)
    4. Vautrinovo poslední převtělení (La dernière incarnation de Vautrin)
  • Temný příběh / Temná událost (Une ténébreuse affaire, 1841)
  • Venkovská musa / Okresní múza (La Muse du départment, 1843)
  • Modesta Mignonová (Modeste Mignon, 1843)
  • Venkované, 1952 (Les Paysans, 1844)
  • Sestřenice Běta (La cousine Bette, 1846 / Cousin Betty)
  • Bratranec Pons, 1964 (Le cousin Pons, 1847)
  • Dopisy Cizince
  • Historie třinácti, 1927 (Histoire des Treize, 1833-1835 / The thirteen)
  • Poslanec z Arcis (Le député d’Arcis, 1847) (dokončeno Charlesem Rambouem)
  • Vévodkyně de Langeais (La Duchesse de Langeais, 1834)
  • César Birotteau (César Birotteau, 1837)
  • Serafita (Séraphîta, 1834-35)
  • Svatební smlouva (Le Contrat de mariage)
  • Slavný Gaudissart (L’illustre Gaudissart, 1833)
  • Výjevy z pařížského života (Un grand homme de province à Paris)
  • Vášeň v poušti (Une passion dans le désert)
  • Bankovní dům Nucingen (La Maison de Nucingen)
  • Znamenitá žena / Zaměstnanci (Les Employés ou la Femme supérieure)
  • Gambara (Gambara)
  • Dcera Evina (Une fille d’Ève)
  • Massimila Doniová (Massimilla Doni, 1839)
  • Beatrice (Béatrix)
  • Petřička (Pierrette)
  • Petr z Grassou (Pierre Grassou)
  • Pařížská kněžna / Tajnosti princezny z Cadignanu / Tajemství princezny z Cadignanu (Les Secrets de la Princesse de Cadignan)
  • Vesnický farář (Le Curé de village)
  • Z. Marcas (Z. Marcas)
  • Uršula Mirouetová (Ursule Mirouët, 1841)
  • Paměti dvou novomanželek (Mémoires de deux jeunes mariées)
  • Kalvínský mučedník / Kateřina Medicejská (Sur Marie de Médicis)
  • Vstup do života / První krok do života (Un début dans la vie)
  • Honorina (Honorine)
  • Manželská příručka (La Physiologie du mariage, 1829)
  • Maloměšťáci (Les petits bourgeois) (pravděpodobně dokončeno Charlesem Rambouem)
  • Drama na mořském břehu (Un drame au bord de la mer)
  • Poselství (Le message)
  • Drobné trampoty manželského života (Petites misères de la vie conjugale)
  • Žertovné povídky / Rozmarné povídky (Les Cent contes drôlatiques, 1832-1837) (3 díly)
  • Velikost a pád Césara Birotteaua / Příběh o velikosti a pádu Césara Birotteaua voňavkáře, náměstka starosty 2.okresu pařížského, 1951 (Histoire de la grandeur et de la décadence de César Birotteau, 1837)
  • Dům U pálkující kočky, 1950 (La maison du chat-qui-pelote)
  • Výbor z díla, 1948 (2 díly)
  • Venkovský ples (Le bal de Sceaux)
  • Dvojí rodina (Une double famille)
  • Červená hospoda (L’auberge rouge, 1831)
  • Elixír života (L’élixir de longue vie)
  • Černá ovce (La Rabouilleuse, 1842)
  • Mistr Cornelius (Maître Cornélius)
  • Neznámé arcidílo (Le chef d’oeuvre inconnu, 1830-1830)
  • Výjevy ze soukromého života / Scény ze soukromého života (Scénes de la vie privée, 1830) (2 svazky)
  • Chudí příbuzní (Les Parents pauvres, 1846)
  • Vendetta (La Vendetta, 1830)
  • Gaudissart II (Gaudissart II)
  • Spekulant (La Bourse)
  • Prokleté dítě (L’enfant maudit)
  • Vautrin (La Derniere Incarnation de Vautrin, 1847)
  • Venkovský velikán
  • Psanci, 1949
  • Dva Hectorové
  • Karel Pointel
  • Dědička z Birague
  • Klotylda z Lusignanu
  • Stoleté výročí
  • Ardenský vikář
  • Poslední víla
  • Anička a zločinec
  • O prvorozeneckém právu
  • Nestranné dějiny řádu jezuitského
  • Wann-Chlore
  • Šetření o politice dvou ministrů
  • Kritický anekdotický slovníček pařížských vývěsních štítů
  • Stanovy navržené svazu spisovatelů
  • Fyziologie úředníka
  • Návrh zákona o autorském právu
  • Umění uvázat si kravatu
  • Umění platit dluhy
  • Občanský zákoník
  • Úplná rukověť společenského chování / Trestní zákoník
  • Galantní příručka
  • Příručka pro obchodní cestující
  • Mercadet
  • Přadlena
  • Poznámky o nesmrtelnosti duše
  • Poznámky o filosofii a náboženství
  • Svatý Ludvík / Jan Ludvík
  • Robert Normanský
  • Kniha Jobova
  • Tragédie Sulla
  • Cromwell
  • Filozofické romány a povídky (3 svazky)
  • Bezděční herci
  • Balzac o umění
  • Črty a portréty
  • Flora Brazierová
  • Kuratela
  • Macecha
  • Quinolovy nápady
  • (Lettres á l’étrangére) (4 díly)
  • (Madame Firmiani)
  • (La Paix du ménage)
  • (La Fausse Maîtresse)
  • (Étude de femme)
  • (Albert Savarus)
  • (La Femme abandonnée)
  • (La grenadière)
  • (Autre étude de femme)
  • (La Grande Bretèche)
  • (Un ménage de garçon)
  • (Facino Cane)
  • (L’Interdiction)
  • (Un prince de la bohème)
  • (Esquisse d’homme d’affaires d’après nature)
  • (Les comédiens sans le savoir)
  • (Un épisode sous la Terreur)
  • (Les Proscrits)
  • (L’envers de l’histoire contemporaine)
  • (Jésus-Christ en Flandres)
  • (Les Marana)
  • (Adieu, 1830)
  • (Le Réquisitionnaire)
  • (El Verdugo)

Souborné dílo

Citáty

Některé ženy se dovedou zamilovat do velikosti právě tak lehce, jako jiné do mladosti.

Jen Bůh má právo konat dobro, a proto ti, kdož se mu pletou do řemesla jsou za to krutě trestáni.

Je možné milovat a přitom nebýt šťastný. Je možné být šťasný a nemilovat. Ale milovat a být přitom šťastný, to by byl zázrak.

Láska je penězokaz, který mění haléře na zlaté mince a zlaté mince na haléře.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Manželství je věda.

Co se dělá, má se vždycky dělat pořádně, i když je to pošetilost.

Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit , usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?

Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.

Láska, která hledí, jak by se ušetřila, není nikdy opravdová.

Milenec je jako zakázané ovoce.

Člověk získává na síle tím, že se přizná ke svým slabostem.

Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.

Je pozoruhodné, s jakou lehkostí romantické dívky zapomínají na své sny, když se jim naskytne zjev méně ideální, ale zato bezpečnější.

Nevědomost je matkou vší zločinnosti. Příčinou zločinu je nedostatek uvažování.

Bez velké vůle neexistují velké talenty.

Láska buď neodpouští nic, nebo odpustí všechno.

Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.

Láska je jediná vášeň neuznávající minulost ani budoucnost.

Když žena učiní z muže osla, namlouvá mu, že je lvem se železnou vůlí.

Každá žena lže. Lež ohleduplná, lež odpustitelná, lež vznešená, lež strašná, ale lhaní je nutnost. A když se tato nutnost jednou připustí, pak už nezbývá, než se naučit lhát.

Až se člověk doví, proč se zamiloval, přestává milovat.

Ctnostná žena má v srdci o jedno vlákénko více nebo méně než jiné: buď je hloupá, nebo vznešená.

Láska – odpouští všechno, anebo nic.

Často je třeba dvou mužů, aby dali dohromady jednoho dokonalého milence.

Autor, který se neumí odhodlat k tomu, aby snesl oheň kritiky, by se vůbec neměl dávat do psaní. Jako se cestovatel nesmí dát na cestu, spoléhá-li na stále jasnou oblohu.

Láska neodpustí buď nic, anebo všechno.

Iluze štěstí v blízkosti určité ženy je možná jen proto, že nás nikdy nenapadne vzpomenout si na to, co známe již nazpaměť.

Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný.

Láska je poezií smyslů.

Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.

Nejobtížněji snášejí lidé šťastného člověka.

Láska je jediná věc, při níž i hlupáci nabývají jisté velikosti.

Čtyřicetiletá žena pro tebe udělá vše, dvacetiletá nic.

Když vidím, jak jsou ženy krásné, složité a komplikované, a muži až neuvěřitelně prostoduší a prostí, nechce se mi věřit, že by první žena mohla být stvořena právě z Adamova žebra.

Která žena, byť by byla sebenevinnější, si nepřeje budit závist?

Je snadnější být milencem než manželem, protože je těžší být denně duchaplným, než pronést občas pěknou poznámku.

Lidské pokolení není rozdělené mezi dobré a špatné, ale mezi špatné a horší.

Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.

Je-li vůbec něco smutnějšího než zneuznaný génius, je to nepochopený žaludek.

Není špatných dětí bez špatných matek.

Láska a církev vyžadují krásných přikrývek na své oltáře.

Budoucnost národa je v rukou matek.

Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola nic.

Hloupost se projevuje dvojím způsobem – buď mlčí, nebo je výmluvná. Mlčenlivá hloupost je snesitelnější.

Manželství musí neustále bojovat proti draku, který všechno spolkne – proti zvyku.

Manželství je jako soudní proces – jedna strana je vždy nespokojena.

Běda v lásce jako v umění tomu, kdo všechno říká na plno.

Manželstvím končí každá láska.

Lásku si člověk za srdce nevytrhne, to není bolavý zub.

Muži a ženy mohou bez újmy na cti vášnivě vzplanout vícekrát. Je to také přirozené, rozletět se za štěstím. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře, ale bez břehů.

Manželství je založeno na úctě, na obětech, které jeden přináší druhému.

Láska a práce mají tu ctnost, že činí člověka lhostejným k vnějšímu světu.

Nevím, zdali pravá láska působí tolik půvabných radostí, jako jimi oplývá moudré podvádění. Takové pokrytectví má cenu ctnosti.

Bíti děti není ještě pojistkou proti opuštěnosti.

Neustálá práce je zákonem jak pro umění, tak pro život.

Když chce žena vládnout, musí předstírat, že dělá to, co chce muž.

Někteří lidé jsou jako nuly, musí před nimi stát nějaká cifra a pak se jejich hodnota zdesateronásobí.

City se projevují o to méně, čím jsou hlubší.

Láska je souzvuk potřeby a citu, manželské štěstí je výsledkem naprosté duševní shody obou manželů.

Člověk vyžene svou náturu dveřmi a ona vleze za ním oknem.

Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.

Lekáme se cholery a přece je alkohol mnohem horší metlou než cholera.

Čím jsou ženy krásnější, tím méně myslí na budoucnost.

Každá žena má přednosti vlastní jenom jí samé.

Láska se nikdy nechodí dívat do matriky. Nikdo nemiluje ženu proto, že je tak a tak stará, proto, že je krásná nebo ošklivá, hloupá nebo duchaplná. Miluje, protože miluje.

Čest je nad peníze.

Manžel by měl vždy vědět, co chybí jeho ženě, neboť ona vždy ví, co jí chybí.

Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.

Milenka, která není vším, není ničím.

Naděje je paměť, která touží.

Manžel nemá nikdy chodit první spát ani poslední se probouzet.

Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.

Lepší pamět než láska má nenávist.

Jeden z nejsilnějších jedů, ubíjejících nejspolehlivější lásku, je inkoust.

Člověk couvne, aby mohl lépe skočit.

I nejřečnější ženu naučí láska mlčet.

Milenec nalítne na všechny rozmary ženy a tam, kde manžel oprávněně pokrčí rameny, je milenec okouzlen.

Láska má své iluze a každá iluze má svůj zítřek. Z toho důvodu se už tolik milenců rozešlo, ač věřili, že jsou spojeni navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti prošly touto dvojí zkouškou života, rozvinuly v ní své chyby a své pře.

Historie žen je historií nejhorší tyranie vůbec, protože slabý utiskoval silného.

Člověk dokáže vyniknout jen pod železným tlakem nutnosti.

Vnější zdání je pro hlupáky polovina života.

Není již života tam, kde není lásky.

Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil.

Kritika je jako kartáč. U příliš jemných látek se nedá použít, protože pak by z nich nic nezbylo.

Neštěstí má tu dobrou stránku, že nás učí poznávat opravdové přátele.

Láska by měla být vysoce výběrová. Až dosud se však lidé páří podle stejných zákonů jako zatoulaní psi.

Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu.

Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.

Genialita mužova je v tom, dovede-li obratně zachytit odstíny rozkoší lásky, rozvíjet je, dát jim nový sloh a vlastní výraz. Mezi dvěma lidmi, kteří se nemilují, znamená tato genialita nemravnost. Avšak laskání, jež vyvěrá z lásky, není nikdy nemravné.

Má osud všeho, co u člověka je veliké, a všeho, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená, nebo není. Existuje-li, pak provždycky a stále vzrůstá.

Muž má zmoudřet do třiceti a zbohatnout do čtyřiceti, jinak nemůže nic čekat od života.

Láska, smrtelná jako všechno na tomto chmurném světě, umírá nejpřirozenější smrtí v manželství.

Láska žije jen z důvěry.

Co je na první lásce nejpůvabnější? Skutečnost, že zřídkakdy končí sňatkem.

Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.

Honoré de Balzac

e-knihy

  • 30. 4. 2023