Lesk a bída kurtizán

Nucingen se v očekávání blaženosti věnuje toaletě

Lidé i prostředky, to vše bylo ze strany Peyrada ukryto v tažení, v němž mu jeho přítel Corentin pomáhal, což pro ně oba byla hračka. A tak historie o této věci mlčí, jako mlčí o pravých příčinách nejednoho převratu. Řekněme však, jaký byl výsledek:

Pět dní po Nucingenově rozhovoru s Peyradem na Champs-Élysées vystoupil jednoho rána z přepychového kabrioletu asi padesátiletý muž s křídově bílou tváří, jakou společenský život poznamenává diplomaty, oblečený v modrém soukenném obleku dosti elegantního vzezření, že vypadal skoro jako ministr. Otěže hodil sluhovi a zeptal se lokaje sedícího na lavici před vchodem, zda je baron de Nucingen doma. Sluha mu uctivě otevřel nádherné zasklené dveře.

„Pán se jmenuje?“ zeptal se sluha.

„Řekněte panu baronovi, že přicházím z avenue Gabriel,“ odpověděl Corentin. „Má-li hosty, nevyslovujte to nahlas, nebo vás vyhodí.“

Za minutu se sluha vrátil a zavedl Corentina přes řadu obytných místností do baronovy pracovny.

„Pane barone, přicházím jménem pana Peyrada…“

„Tóbže,“ řekl baron a zavřel oboje dveře na zástrčku.

„Milenka pana de Rubempré bydlí v rue Taitbout, v bývalém bytě slečny de Bellefeuille, která bývala milenkou generálního prokurátora pana de Granville.“

„Tak blízko!“ zvolal baron. „To je náhoda!“

„Rád věřím, že jste se do té nádherné osoby zbláznil, sám se na ni rád dívám,“ odpověděl Corentin. „Lucien je na tu holku tak žárlivý, že jí zakazuje, aby se ukazovala na veřejnosti. A ona ho musí mít velice ráda, protože za ty čtyři roky, co převzala po té Bellefeuillové byt i se zařízením a její postavení, nikdy ji žádný z nájemníků ani domovník nezahlédli. Ta princezna vychází pouze potmě. Vždycky odjíždí v kočáře se staženými záclonkami a přes obličej má hustý závoj. Lucien tu ženu neukrývá jen ze žárlivosti: má se oženit s Klotyldou de Grandlieu. Přirozeně že mu záleží jak na té parádní milence, tak na snoubence. Takže teď jste pánem situace, protože Lucien obětuje své potěšení svým zájmům a své ješitnosti. Jste bohatý a patrně tu jde o vaše poslední štěstí, tak buďte štědrý. Dosáhnete cíle přes komornou. Dejte jí dvacet tisíc franků a ona vás schová v ložnici své paní. To vám snad stojí za to!“

Žádným řečnickým uměním nelze vylíčit jasnou, jednoznačnou a stručnou Corentinovu výpověď. Baron ji zaznamenal tím, že projevil údiv, kterýžto výraz ze své kamenné tváře už dávno vyhostil.

„Přišel jsem vás požádat o pět tisícifrankových bankovek pro mého přítele Peyrada; ty, co jste mu dal, nedopatřením někde vytrousil,“ pokračovat Corentin svým nejlepším rozkazovačným tónem. „Peyrade se příliš dobře vyzná v Paříži, než aby si dával inzeráty, a spoléhá na vás. Jenže tohle není to nejdůležitější,“ řekl Corentin a změnil tón, aby žádost o peníze nezněla příliš vážně. „Nechcete-li mít na stará kolena zármutek, zařiďte Peyradovi, aby dostal místo, o něž vás žádal, což je pro vás docela snadné. Generální ředitel státní policie už včera patrně dostal přípis v tom smyslu. Teď jde jen o to, aby se o tom Gondreville zmínil policejnímu prefektovi. Zkrátka, řekněte Malinoví, hraběti Gondrevillovi, že jde o laskavost pro jednoho z těch, kdo ho dokázali zbavit pánů de Simeuse, a vyhoví vám…“

„Tady je máte,“ řekl baron a podal Corentinovi pět tisícifrankových bankovek.

„Přítelem komorné je lokaj jménem Paccard, který bydlí v rue de Provence u jednoho kočárníka a dává se najímat od všech těch, kdo si hrají na panstvo. A právě přes komornou paní van Bogseck se dostanete k Paccardovi, což je takový piemontský hromotluk, který má rád vermut.“

„Jak se ta gomorná jmenuje?“ zeptal se baron.

„Eugenie,“ odpověděl Corentin, uklonil se baronovi a odešel.

Baron de Nucingen, na vrcholu blaženosti, nechal obchod obchodem a pracovnu pracovnou a vrátil se do svého bytu ve šťastném stavu dvacetiletého mladíka ve slastném očekávání první schůzky s první milenkou. Baron vzal ze své soukromé pokladny všechny tisícovky, což byl obnos, který by zajistil štěstí celé jedné rodině, to jest padesát pět tisíc franků, a strčil je jen tak do kapsy u fraku. Ale marnotratnost milionářů se nemůže srovnávat s jejich ziskuchtivostí. Jakmile jde o vrtoch nebo nějakou vášeň, boháči přestávají počítat. Je totiž právě daleko obtížnější splnit vrtochy než získat zlato. Největší vzácností v&…