Proč bychom se netěšili (Zdeněk Šmíd)

SONG O MARGARETĚ

Škuner Margareta tenkrát smůlu měl,
polámal mu tajfun stěžně,
z plachet zbyly cáry,
bloudil kolem světa, kompas zrezivěl,
krysy snědly zásoby a
dno u rvaly skály,
mečouni jim sudy s vodou propíchali,
propíchali,
je to rána, na lodi však neplakali

jednonohej kapitán
a pidlovokej Džim
a fialovej Číňan
a Rus, co znal jen džin,
a dcera krále Zulů
a Dán, co věštil smůlu
a rostl na něm mech
a jmenoval se Pech.

I v tropickým ráji práce muže ctí,
berou pití na Tahiti
lepiti chtí díry,
ale bubny zdáli věští neštěstí,
svolávají kanibaly
nekřesťanské víry.
Pak se z proutí lidožrouti vyřítili,
vyřítili,
je to rána, přece se však nezděsili

jednonohej kapitán
a pidlovokej Džim
a zdrogovanej Číňan
a Rus, co znal jen džin,
a dcera krále Zulů
a Dán, co věštil smůlu,
a rostl na něm mech
a jmenoval se Pech.

Škuner Margareta dovede se bít,
svištěj koule, skáčou boule,
džungle šílí děsem,
už je po nich veta, padá na ně síť,
už je chytli, je to v pytli,
už je vedou lesem.
Už je po všem, bublaj kotle, škrtěj pouta,
škrtěj pouta,
k večeři si připravujou lidožrouta

jednonohej kapitán
a pidlovokej Džim
a tetovanej Číňan
a Rus, co znal jen džin,
a dcera krále Zulů
a Dán, co věštil smůlu,
a rostl na něm mech
a nikdy neměl pech.