Z kroniky
ZÁPIS ZE ZÁCHRANNÉ VÝPRAVY DO SUMCOVA SRUBU
Srub ptt. Sumce leží v horách, 20 km od našeho města. Protože teď na podzim plení lesní sruby individua a často v nich i přezimují, usnesli jsme se, že srub zkontrolujem v pátek třináctého. Případná individua zneškodníme, přespíme a ráno odjedeme domů, abychom se mohli věnovat svým šabatkám.
18.00 – scházíme se u ptt. lorda strážce kasy. Šabatka Gábina doprovází ptt. pisoára a neustále se ho táže, zda si nezapomněl prášky na srdce. Ptt. pisoár ji pětkrát ujistí, že prášky nezapomněl. Když to nepomůže, vyjme je z kapsy, ukáže své šabatce a nechá kolovat. Jak prý by je mohl zapomenout, když je tak pracně z doktora vyloudil! Podle nesvědomitého lékaře totiž Otouš prášky na srdce vůbec nepotřebuje. Lakotný felčar povolil, až když mu ptt. pisoár pohrozil, že ho dá do televize.
18.10 – vyrážíme ve starém Sumcově mercedesu. Vejdem se i se zásobami jídla a pití na celou noc. Vezeme i truhlářské, tesařské a zámečnické nářadí, abychom zlikvidovali škody po individuích.
19.45 – vystupujem v lesní strži a maskujeme auto větvemi. Nakládáme na záda stavební nářadí, materiál, potraviny a pití. Stoupáme do stráně. Stmívá se.
20.00 – Je černá noc. Srub je v pořádku. Ptt. prostý lid tvrdí, že individua srub ušetřila vzhledem k strašidlům. Sumec se chechtá: prý strašidla nejsou. Bongo připomíná, co mu prozradila Sumcova šabatka Lída. Za temných nocí vrávorají prý kolem srubu mrtvoly švédské národnosti. Jsou to vojáci, kteří se tu ve třicetileté válce utopili v močále. Někdy utopenci buší na dveře. A přímo v chatě něco v noci šeptá, ale není to vidět. Proto sem šabatka Lída nechce jezdit.
21.00 – Opékáme nad krbem maso, pijeme. Ptt. Sumec s posměchem vzpomíná, jak se tu šabatka Lída každou chvíli vyděsila k smrti. Švédské mrtvoly skrz okno viděla pětkrát, šeptání slyšela skoro každou noc. I Sumec tu prý častokrát zažil bušení na dveře: ti, co bušili, někdy kvíleli, jindy prosili, aby je Sumec s Lídou nechali u kamen ohřát. Většinou šlo o postavy fyzické (vandráci, lyžaři, zbloudilá hajného žena, šílený Němec), párkrát ale i o jevy nevysvětlitelné. Ptt. prostý lid žádá, aby mu ptt. lord strážce kasy vysvětlil, jak to, že nevysvětlitelné. Sumec naštvaně opáčí, že kdyby to dokázal vysvětlit, nebyly by to jevy nevysvětlitelné. Bongo přikývne a pak bez ustání šilhá ke dveřím.
22.30 – Ptt. rychtář bez výstrahy usne a z rukou mu vypadne zbraň, žehlička na lyžařský vosk. V téže chvíli přímo v chatě cosi strašně zavyje. Všichni vyskočí. Zjistí se, že to jen ptt. lordovi strážci kasy dopadla žehlička na palec. Všichni usednou. Začínám se potit. Ptt. pisoár tiše kvílí. Nemůže najít prášky.
23.15 – Z kouta zní podivné klepání a chřestění. Jako by do dveří bušil kostlivec. Všichni ztrnou.
23.20 – Ptt. prostý lid s údivem zjišťuje, že se mu kdovíproč už pět minut sama od sebe klepe noha. Že buší kolenem do stojanu s lyžemi. Všichni si oddychnou.
23.50 – Něco tady fakt šeptá. Není to česky. Šeptá to pořád. Ptt. pisoár začne taky šeptat, že si musí vzít prášky. Po Otoušově šeptání to první šeptání utichne.
23.55 – Ptt. pisoár prohledává kapsy. Nechal prášky na srdce v autě. Musí pro ně, jinak nepřežije noc. Nechce, abychom ho provázeli. Není přece srab. My musíme hlídat chatu. Ozbrojen plynovou pistolí pisoár vyráží. Noc ho pohltí. Čekáme dál.
0.20 – Ptt. rychtář se probouzí a připouští, že mohl šeptat ze spaní. Šeptává prý v dialektu himalájských Šerpů. Prý ho na to už pár ženských upozornilo.
1.30 – Na močálu cosi kvílí. Blíží se to. Zní dusot více nohou. Ptt. rychtář míní, že se Otouš vrací.
2.55 – Zřetelně slyšíme smutný ženský hlas. Kroky a praskot větví znějí ze všech stran. Vyhlédnu z okna. Míhá se tam stín. A druhý!
3.00 – Pronikavý výkřik. Zvířecí skřek za chatou mu odpovídá. Asi objevili srub. Zvednem sekery a latě. Bongo startuje motorovou pilu. Ptt. rychtář se vydá ke dveřím.
…
