Proč bychom se netěšili (Zdeněk Šmíd)

VODÁCKÁ HOLKA

Když vlny se valí a peřeje řvou
a šutry z nich civí jak sůvy,
loď praská a umrlčí zvon bije tmou,
tak řekni, kdo pomoct ti umí?

Kdo pádlem jen kmitne a převrátí loď,
pak ječí jak staženej z kůže,
že ty seš ta atrapa, ty seš ten cvok,
co za každý cvaknutí může?

Je pěkná jak ráno a voní jak les,
když na dřevo u ohně hrává,
je zrádná jak kočka a věrná jak pes
ta holka, co při tobě spává.

Tu vodáckou holku si navěky nech,
netop ji, nezaháněj,
svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,
svý prachy, svý strachy, svůj poslední dech
jí poctivě odevzdávej.
A Němcům ji neprodávej.

Kdo připálí rejži a přesolí čaj,
kdo sůl nechá v posledním kempu,
kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj,
kdo zná všechny písničky trempů,
kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob,
kdo sladce hned šeptá, hned vříská,
koho bys roztrh a praštil a kop
a po kom se celej den stýská?

Až vlasy nám odbarví nebeskej král
a vrásky nám počmáraj kůži,
svý holce dej pusu a řekni: jdem dál,
a na pádlo polož jí růži.

Tu vodáckou holku si navěky nech,
netop ji, nezaháněj,
svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,
svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech
jí poctivě odevzdávej.
A lásku za lásku dávej.

A hlavně ji neprodávej Němcům.