Český novinář, publicista, reportér, humoristicko-satirický spisovatel, dramatik, autor písňových textů a kabaretiér, představitel demokratického proudu. Vlastním jménem Eduard Schmidt.
Eduard Bass se narodil v Praze první den roku 1888, jako syn majitele kartáčnické firmy na Smíchově. V roce 1905 ukončil studia na staroměstské obchodní akademii. Po prázdninách podnikl cestu na zkušenou do Belgie a po návratu šel studovat chemii na pražskou techniku a zároveň byl učněm ve firmě svého otce. Na podzim 1906 studoval dočasně na technice v Curychu. V letech 1906-1916, kdy pracoval jako obchodní zástupce otcovy firmy, podnikl nesčetné cesty do zahraničí. Navštívil Mnichov, Itálii, Berlín a Vídeň a všude ho ze všeho nejvíc zajímal svět kultury, zejména pak nejrůznější formy lidové zábavy, kabarety, šantány, tingltangly. Žil tak vlastně dvojí život – na jedné straně se snažil vyhovět otci, na straně druhé jeho srdce i mysl směřovaly jinam.
Již v roce 1907 začal Bass příležitostně vystupovat v Schöblově kabaretu v domě U Bílé labutě Na Poříčí, kde recitoval Gellnerovy a Šrámkovy básně (zde vznikl jeho pseudonym Bass, k čemuž ho inspiroval jeho hluboký hlas.). Od roku 1912 působil jako konferenciér v Lucerně a v letech 1913-1920 vystupoval v kabaretu Červená sedma. Zpočátku studentská zábava zde dosáhla výborné literární a divadelní úrovně. Bass se postupně stal recitátorem, hercem, zpěvákem, písničkářem, autorem a překladatelem kupletů a šansonů i autorem drobných próz a jednoaktovek.
Počátkem první světové války zkrachovala kartáčnická továrna v Hostivaři a tak se Bass mohl cele věnovat svému zájmu. Ze zdravotních důvodů byl ušetřen válečných útrap a byl písařem ve vojenské nemocnici na Hradčanech, odkud byl uvolňován na vystoupení. V té době se oženil se s herečkou a nadanou sochařkou Táňou Krykovou.
V letech 1916-1917 byl Bass zároveň ředitelem kabaretu Rokoko a psal do novin a časopisů: Nová doba, Právo lidu, Kopřivy, Humoristické listy apod. Po zániku Červené sedmy se svými spolupracovníky Jiřím Červeným a dalšími publikoval satirické kabaretní texty v edici Syrinx, kterou řídil, a v letech 1919-1920 redigoval satirický časopis Šibeničky.
Další dvě desetiletí života spojil Bass s Lidovými novinami, do jejichž redakce vstoupil roku 1921 a kde pracoval jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a autor tzv. rozhlásků. V létech 1933-1941 pak byl jejich šéfredaktorem. V Lidových novinách se sblížil s Karlem Poláčkem, bratry Čapkovými a dalšími. K jeho vynikajícím kolegům patřili i Rudolf Těsnohlídek, Ondřej Sekora, v Lidových novinách publikovali Vítězslav Nezval, František Halas, Konstantin Biebl a další. Rád se scházel se svými přáteli v pražském podniku Café Montmartre v domě U Tří divých mužů v Řetězové ulici.
Během okupace byl Eduard Bass nucen přerušit svou novinářskou činnost a věnoval se téměř výhradně spisovatelství, psal díla posilující české národní vědomí. Bassova dlouholetá a intenzivní láska k cirkusu vyústila na začátku II. světové války v rozhodnutí vytvořit románovou kroniku cirkusového podniku jako kolektivního díla lidí oddaných společné věci – Cirkus Humberto.
Na sklonku války zemřela Bassovi žena. Ihned po osvobození se stal znovu šéfredaktorem obnovených Lidových novin, které vycházely pod názvem Svobodné noviny. Pro nemoc však z redakce brzy odešel. Svůj poslední novinový článek napsal 28. října 1945. Ještě týž den ho stihla srdeční mrtvice.
Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme. Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického. Krása je jen v představách. Ve skutečnosti to je jen boj o právo za každou cenu – na život a na smrt.
Ať už říkají cokoli, ve skutečnosti mají žáci i učitelé školu rádi: jsou tam přestávky.
Nejlepší obchod, jejž může mladý člověk provésti, jest dobře se oženit.
Láska se nedá měřit trváním. Z jednotek času rozhodují o ní ty nejkrásnější. Jediným okamžikem se prohrává nebo vítězí a jediná noc může mít pro lásku větší cenu než celý život.
Jedna je pro mne hrozná otázka: kde je moje místo? Ochotný ke všemu a všude diletant, nevím stále, co začít a co dělat. Myslím však, že jsem úlohu svou našel… Budu pojítkem, jedním z neznámých, kteří udržují pracovníky pohromadě.
Srdce praská velikášstvím, nikoliv velikostí.
Nešťastná láska není to nejhorší. To pravé neštěstí je nemilovat.
Eduard Bass