Lidé z maringotek

Podotknutí
mistra těžké váhy

– Sím uctivě za velectěné vodpuštění, že taky moje sladká maličkost cejtí v sobě ňáký to podotknutí. Takto je to ovšem jako den, že v tomdle řečnickým ringu nejsem doma, na jazyku jsem si žádnej biceps nevytrénoval, to si jako rozumíme. Já taky du čistě do vobrany, du hned do parteru, jen aby se vidělo věcný stanovisko těžký váhy. Vono se to hezky bájí vo čtyřnásobným saltu a vo skoku na koně, ale hopsněte si na šimla, dyž máte dvě stě šedesát liber brutto za netto, to by se myslím Šemík poněkud probořil a rajtoval rovnou do guláše. To je tedy můj případ, dvě stě šedesát liber bez čestnejch metálů a před vobědem, po vobídku dvě stě šedesát pět, a jsou-li navrch švestkové knedle, tedy dvě stě šedesát sedum. Nepočítaje ovšem nápoje, to není inbegrifn, anžto dvé piv-paf-puf, tralala, obnáší už kilo, a já jich taky doved napojit do těla štyrycet. Napojit a dokázaně udržet v potrubí, prosím, na to kladu váhu, protože dyž piju, tak piju, abych z toho něco měl, a ne jen tak na proplachování ledviny. A to holt musí mít člověk zažívací traktor správně seřízenej.

Tak to bych teda jako jedinej reprezentant těžkoatletickýho sportu v týdle líbezný sešlosti prosil nejpřednějc za velectěný nahlídnutí, že nejde měřit jen tak vejkon a vejkon, dyž nejsou z voboru. Vona každá věc má svoje extrovní piškuntálie, von třebas hadí muž neveme na ramena šestičlennou rodinu s bytovým zařízením a já zas nemůžu poletovat po hrazdě jako otokárek přemyslový. To je jednou jako den, že ano, a teď k tomu musíme přidat otázku, esli sou ženský vod toho, aby jako pozvedly a zvelebily mužskej vejkon, esli člověk potřebuje ženskou, aby se vytáh do rekordu. A tu tedy, vezmu-li v potah moji milovanou Karolín, musím dát na velectěný vědomí, že při nejlepší vůli něco takovýho neekzistuje. Můžete arciť proti mně nastoupit do ringu s námitkou, že jako spodák, jako untrman, kerej drží lidskou pyramidu, žádnou ženskou inspiraci nepotřebuju. To by byl na mne docela správnej chvat, ale moje vobrana na to je následovní. Je pravda, že jako untrman žádnej voheň vod ženský nepotřebuju, ale nachlup tak je pravda, že bych ho ani nepřijal, že na sebe v tom ňákým směru vod ženský vůbec působit nedám. Když zapnu muškulaturu, abych nabral do pyramidy rodinu svýho velectěnýho šéfa, tak jsem v ten moment dub kamenáč, tak jsem rostlá skála na koberci, a dyby se přede mnou rozprostřelo pět set hurvisek a eště jedna, řeknu jim jen: Hamby hambatý, vocajď až pocajď! A bodejť by ne, já držím na ramenou tři bratry Klingstr?my, Erika, Paula a Johana, madam Leontin, to je manželka šéfa Erika Klingstróma, madam Gertrud, to je manželka Johanova, a jejich děti Gustl, Trudi a Hanse, osm lidskejch životů, kerý lezou po mých mušklích jako po žebříku, – a to že bych měl na sebe nechat působit žárem ženskýho pohledu z lóže? To voko bych rád viděl, kerý by mi vomámilo biceps!

A tejď přejdu z vobrany do útoku: dyk já sem nebyl vod začátku světa untrman, dyk já sem byl slavnej vzpěrač …