Lidé z maringotek

Úvod spisovatelův

Věnovati knihu čtenářům je zajisté trochu nezvyklý způsob a jsem si vědom, že se mi může vykládat i ve zlém, jako bych si chtěl čtenářskou přízeň zajistit i takovým nějakým chytráctvím. Nevím však opravdu, jak jinak osvědčiti vděčnost za zcela výjimečnou účast, kterou mi projevili čtenáři Cirkusu Humberto. Každý spisovatel má nějaké milé zkušenosti se zájmem svého publika, ale neslyšel jsem od žádného z nich, že by byl zahrnut tolikerými projevy zájmu, kolik jsem jich písemně, telefonem i osobně sklidil za onen román.

Skoro všecky ústily v otázku, kde jsem k tomu přišel, jak dlouho jsem žil v cirkusu a kdo mi byl k jednotlivým postavám modelem. Je to otázka patrně náramně pro svět důležitá, vždyť i dva vynikající historikové umění považovali za nezbytné napsati – v této době! – sta a sta řádek prudké polemiky o to, zda malíř František Tichý, autor kouzelných grafických listů z ovzduší cirkusu, byl nebo nebyl aktivně činným artistou. Ale jako oba tito učení znalci ve svých sáhodlouhých vývodech spějí k shodnému výroku, že umělci není třeba provozovati řemeslo, aby dovedl zachytit jeho svébytné prostředí, tak snad i naše širší obec čtenářská dojde k poznání, že ne všechno, co v literatuře působí dojmem živé pravdy, je pouhá slovní kopie určitých, konkrétně existujících skutečností. Takový názor by nesmírně snižoval tvořivou schopnost lidské fantazie. Tři nejznamenitější artisté světa, jaké si ani Barnum and Bailey nedovedli opatřit, bylo trio Dlouhý, Široký a Bystrozraký, a to si se všemi jeho podivuhodnými příběhy vymyslil lidový pohádkář. Mohl-li jeden z vás neznámých z ničeho vytvořit tak dokonalou trojici, proč upírati bájivou schopnost těm, kteří nejsou neznámi?

Pohádkář se ovšem netají s tím, že vás vede v říši fantazie, kdežto my, pozdní jeho následovníci, jsme své ctižádosti dali za úkol, aby fantazii spojila s realitou. Jsme čihaři fakt a skutečností, jenže také o tomto lovu platí přísloví: Jen drápkem uváz, chycen ptáček celý. Přiznává se vědě zázrak, že z několika nalezených kůstek a kloubů sestrojí dokonalou představu zvířete dávno vyhynulého; proč nepřiznati umění, že z útržku zaslechnuté věty vytuší živou postavu a z mlčící tváře vyčte celý její osud? Jistěže nedospěje tím k pravdě, abych tak řekl, fotografické, ale může ve šťastném …