Malá skleněná gilotinka

Pražský Sherlock Holmes

Mařena přijela do Prahy do služby. Ráno ji pán vyvedl z domu v Hopfenštokově^[96] ulici, ukázal jí, kde je kupec, kde řezník, kde pekař, zavedl ji na Karlovo náměstí, prošel s ní parkem a ukázal jí Černý pivovar,^[97] kam bude chodit pro pivo. Mařena kývla, že si to všecko bude pamatovat, šťastně ráno nakoupila a šťastně i v poledne trefila do Černého pivovaru. Ale sotva vzala džbánek s pivem, zabřinkla venku na náměstí muzika. S Mařenou to trhlo. Vyběhla na chodník a dívala se jako vyjevená. Shora se valily proudy lidí, muzika vyhrávala, že jí to nohama škubalo. A všechny ty davy se nesly pěkně v taktu, jen se to houpalo. Mařena byla jako omámená. Jakživa něco tak pěkného neslyšela. Ale už se celý ten příval vojáků a civilistů dostal až před Černý pivovar. A najednou vzal někdo Mařenu pod paží. „Mařenko, pojďte s námi!“ vykřikl neznámý a protože muzika hrála a protože Mařeně už nohy tancovaly a protože ji ten mladík znal, ačkoliv se zaboha nemohla rozpomenout odkud, podlehla strhujícímu proudu, stiskla pevně džbánek a šla. A trumpety se smály, činely břinkaly a buben jako by si pochvaloval každé vykročení; a všechen ten radostný rytmus nesl Mařenu jako ve snách. Teprve když dohráli třetí kousek, prolétlo jí hlavou: páni čekají na pivo! Zamrazilo ji, vytrhla se svému průvodci, prodrala se tlačenicí ven a počkala, až celý průvod přešel. Pomalu se rozhlédla kolem, ale bylo jí úzko. Před ní stála nějaká vysoká věž, kolem byly samé ohromné paláce, nastavené řady tramvají rozjížděly se všemi směry, hřměly po kolejnicích, zvonily, automobily houkaly, pískaly, mečely, drožkáři křičeli, lidé se hrnuli sem a tam, všecko pospíchalo, ujíždělo, kvapilo, jen Mařena byla tu sama se svým džbánečkem, opuštěná, neznámá v neznámém. Najednou padla na ni z toho všeho spěchu a z těch velikých budov hrozná úzkost. Točila se vpravo i vlevo, ale kudy přišla, nevěděla. Jen cítila víc a více, že se dá do pláče, do strašlivého breku, aby se ti lidé nad ní smilovali a dovedli ji k pánům. A jak už natahovala moldánky, někdo ji zezadu oslovil:

„Copak tu hledáte, panenko, copak?“

Ohlédla se, za ní stál policajt. Veliký, silný, červené tváře. „Já… já nemohu trefit domů,“ vyrazila Mařena, „šla jsem kousíček, docela maličký kousíček s muzikou a teď se tu nevyznám.“

„A kdepak bydlíte?“

„Já… já nevím, jak se to jmenuje.“

„Jak dlouho jste v Praze?“

„První den.“

„A jak se jmenuje váš pán?“

„Já nevím.“

„A kde jste byla pro pivo?“

„Já nevím!“

Mařeně se už hrnuly slzy po tvářích. Policajt se díval na ni zamyšlen. Tohle byl těžký případ.

Najednou dostal nápad.

„Ukažte sem to pivo!“

Vzal džbánek, odfoukl zbytek pěny, podíval se do něho, čichl si rozvážně a nasadiv k ústům pomalu učinil doušek. Pak si jazykem protřel patro, aby odborně prozkoumal chuť, a náhle se obrátil k Mařeně:

„U Primasů?“^[98]

Mařena zavrtěla hlavou. Tak se ten pivovar nejmenoval. Strážník učinil nový doušek, znovu jej vychutnával. „U Šenfloků,^[99] co?“

„Ne, jináč.“

„Saprlot, tohle je zvláštní,“ poznamenal strážník a znovu se napil. „To přece není od Fleků?“

„Ne, to se jmenovalo jinak.“

Teď už byl i strážník se svým geniálním nápadem v koncích. Zvedl po čtvrté džbánek, ale vtom kdosi rozhořčeně zahoukl:

„Že se nestydíte! V pravé poledne pít na ulici pivo! To jste ve službě! To si nemůžete zajít někam do domu?“ Policajt sebou trhl, srazil paty, levici se džbánkem přirazil, pravici vznesl k čapce. Pan revírní!

„Poslušně hlásím, pane revírní, já ne pro žízeň. Tuhle holka zabloudila a nevíme, odkud je. Tak snad podle piva…“

Revírní inspektor zabořil oči nejprve na strážníka, pak na Mařenu, pak na džbánek. Vysvětlili mu znovu, co se stalo. Bručel a mručel, blýskal očima po lidech, kteří se už kolem kupili, ale co platné, něco se stát muselo!

„Půjčte sem ten džbánek!“ zavrčel konečně na strážníka.

Ten mu jej uctivě podal a pan revírní nedbaje zvědavců, zvedl džbán a řádně si přihnul. Pak džbán spustil, díval se chvilku kamsi za Prašnou bránu, pak se oblízl, zatáhl za knír a povídal dobrácky:

„Nedělejte moc řečí a ukažte holce cestu. Tohle je Černý pivovar.“