Malá skleněná gilotinka

Čirok

Kdyby byl Kovacs Lájos věděl nebo jen tušil, že se kdy setká s Mr. G. O. Alisterem z košťatového trustu chicagského, byl by zůstal u svého kramářství v Dolní Vatře^[2] a byl by se ještě dnes jmenoval Lövy Kohn. Ale tak se stal předním maďarským exportérem čiroku,^[3] a jeho žena Arasska zasedala celé dny u okna kavárny National.

Když se blížily žně, nahromadila se Kovacsovi korespondence: sedláci i ředitelé panství mu oznamovali, kolik metráků věrojatně sklidí. Kovacs vyvolal několik rozčilujících hádek na burze, než se cena ustálila, a pak prodával rakouským továrníkům vagón po vagóně, dokud ještě měl něco v záznamu. Do dvou měsíců se mu sezóna skončila, měsíc pak ještě trvalo inkaso, koncem září byl už obyčejně volný. Od října do května přicházely pak stížnosti, reklamace, hrubiánské dopisy a hrozby žalobou. O to se však už Kovacs nestaral, to vyřizoval přímo JUDr. Kiss a byl by v tom čert, aby ten nevykouzlil aspoň pět procesů za zimu. A to byly procesy, panečku, srdce se smálo! Všechno „splatné a žalovatelné v Pešti – oba kontrahenti^[4] se podrobují uzancím^[5] pešťské burzy“ – tak to bylo na každé smlouvě černé na bílém. Jak se chýlilo k rozepři, oznámil doktor Kiss adresu odpůrcovu doktoru Hajnalovi a ten už si dovedl zařídit, aby dostal zastupování protivné strany. A když Kiss s Hajnalem uspořádali štvanici, mohl se nad cizím klientem udělat kříž. První instanci vyhrál Kiss, druhou pro útěchu Hajnal, pak však Kiss rekuroval až k sedmi kurfiřtům, Kovacs rozhoupal makléře, senzály^[6] a přísežné znalce, politikové intervenovali u soudců, maďarské zájmy byly navýsost ohroženy a maďarské zákony jim pomohly: cizinec se ukličkoval a síť výdajů obrovského procesu se nad ním zatáhla. Kovacs byl slušný, spokojil se s 10 % palmáre^[7] obou advokátů a nadehnal příští sezónu novou zvěř.

Někdy se arci Kovacs spletl a začal si při i se svými dodavateli. Ale pak klesl u maďarských soudců zájem a Lovy Kohn proces prohrál. A tak měl rok pravidelně rozdělený: tři měsíce pracoval a devět měsíců seděl. Jmění mu rostlo stejně hlavou jako zadnicí.

Jednou – bylo to ještě v těch dobách, kdy metrický cent sorgha stál třicet korun – seděl ve své kanceláři a prohlížel celou korespondenci. Bylo to těsně před sklizní a kupa dopisů před ním představovala věrojatný výsledek žní všech jižních komitátů,^[8] kde se sorghum pěstovalo. Najednou někdo zazvoní a služka přinese navštívenku: Mr. G. O. Alister, Chicago, Illinois, U. S. A.

Kovacs Lájos mu vyšel vstříc. Mr. Alister byl drobný mužíček s vycpanými rameny a hluboce vystřiženou vestou. Mluvil tvrdou němčinou a jeho zamyšlený pohled vypadal trochu nesměle. V klubovce skoro zmizel, nebýt mohutných žlutých střevíců.

Pomalu se rozpovídal: v Americe se čirok neurodil a trust výrobců košťat ho poslal, aby se poohlédl po sklizni evropské.

Kovacsovi zasvítily oči.

„Škoda, že jste nepřišel loni. To jsme nevěděli, kam se slámou. Letos je jí jen maličko a cena ovšem stoupla.“

„Na ceně nezáleží, Mr. Kovacsi. Hlavně na množství. Jde o to, abychom mohli naložit plné lodi, jinak se převoz nevyplatí.“

„Hm – to je arci trochu těžké. Část sklizně už je zakoupena. Museli byste ji přeplatit, abychom mohli rozvázat smlouvy.“

„Prosím, kolik žádáte za cent? Nabízím vám devadesát korun s dodáním do Terstu.“

Kovacs se musel zdržet, aby se prudkým pohybem neprozradil. On nakupoval za 25! A dopisy na stole nabízely mu sta vagónů!

„Rozhodněte se, Mr. Kovacsi. Kolik set vagónů můžete dodat?“

Kovacs se obrátil ke stolu, aby zakryl své rozčilení. Proběhl korespondenci, tužkou si dělaje poznámky. Mr. Alister čekal s ospalým výrazem.

„Měl bych tu sedm set vagónů.“

„Více ne?“

Kovacsovi se zachvěla ruka. Na těch sedmi stech by vydělal přes šest milionů. Cítil, jak se mu krev žene do hlavy a žíly na čele nabíhají. Podíval se na Mr. Alistera. Seděl v klubovce a div neusnul. Kovacs se znovu prohrábl korespondencí. Věděl ze zkušenosti, že výdělek žní překročí vždy o dobrých 30 % tyto nabídky. A kdyby se ostře šlo po sedlácích, sehnalo by se snad i více. Jen když mu nevpadne do toho konkurence. Ale při těchto cenách může vše přeplatit.

„Mr. Alister, co byste říkal tisíci vagónů?“

„Tisíc je víc než sedm set. Víc byste nesehnal?“

Kovacse div neranila mrtvice. Tohle už bylo devět milionů zisku!

„Řekněme, že ještě něco po vsích vyškrabu. Jedenáct set vagónů celkem. Velkých, stopadesátek.“

„Jedenáct set vagónů. To je 16 500 tun. Dobrá. Jakou mi dáte záruku za dodání?“

Kovacs se rozmýšlel. Jeho jmění vydřené z obchodů, z vyhraných procesů i z těch, jež si raději odseděl, odhadovali na milion, ve skutečnosti blížilo se dvěma. Kdyby se spojil s menšími handlíři, sehnal by snad tři miliony, kdyby přibral oba své doktory, dosáhl by i pěti milionů. Ale pak by se musel dělit a to se mu nijak nechtělo.

„Mr. Alister, podívám se zítra do banky. Vždyť tu stejně nějaký den zůstanete. Znáte Budapešť?“

Mr. Alister zavrtěl hlavou. Kovacse napadla myšlenka: prožene Amerikána nočním životem! Však on někde v šámbru změkne a bude s ním jiné pohovoření.

„Musíte být mým hostem, Mr. Alister. Podíváme se dnes do Orfea. Jste volný?“

Mr. Alister ospale přikývl, ač se zdálo, že mu při zmínce o Orfeu očka trochu oživla. Smluvili se pak krátce: za hodinu se sejdou v kavárně.

Kovacs ho vyprovodil až na schody a vrátil se, aby si oddechl.

Vyhlídkou na ohromný zisk se přímo dusil. Ne, neřekne o tom nikomu, snad se mu podaří shrábnout vše sám. Měl by arci hned telegrafovat na všechny strany, aby si čirok zajistil, ale byl příliš vzrušen. Ostatně je dost času až zítra, se sklizní se stejně dosud nezačalo. A zazvonil na sluhu, aby mu připravil večerní oblek.

Zato G. O. Alister se na schodech jako by vyměnil. Sotva za Kovacsem zapadly dveře, seběhl ze schodů, vyrazil z domu jako raketa, vskočil do jedoucího auta a za dvě minuty se vřítil do hotelu. V salónku se houpal v židli ramenatý chlap s lulkou.

„Haló, Murphy,“ křikl naň Alister, „jsou vaši lidé pohromadě?“

„Kdykoli poručíte, Mr. Alister!“

„Pu…