beletrie

Po obědě jsem se rozhodl, že se vrátím do kanceláře. Otevřel jsem dveře a za mým stolem seděl nějaký chlápek. Nebyl to McKelvey. Neznal jsem ho. Lidé rádi sedávali za mým stolem. A vedle toho sedícího chlápka stál ještě jeden chlápek. Vypadali nebezpečně; byli klidní, ale nebezpeční. / „Jmenuju se Dante,“ řekl ten za stolem. / „A já se jmenuju Fante,“ řekl ten druhý. / „Já jsem neříkal nic. Snažil jsem se…

v šestnácti letech / za krize / chodíval jsem domů opilý / a všechny mé svršky – / trenýrky, košile, ponožky – / kufr a stránky povídek / bývaly rozházené na / trávníku před domem a po / ulici. / moje matka čekávala / za stromem: / "Henry, Henry, nechoď / dál.. zabije / tě, četl tvoje / povídky…" / "může mi políbit / prdel…" / "Henry, prosímtě, vem / si tohle… a / najdi si podnájem." / ale strachoval se, / že bych nemusel / dodělat školu / a tak jsem se vždycky / vrátil. / jednou veče…

Problém byl v tom, že jste neustále museli volit mezi jedním neštěstím a / jiným neštěstím, a nehledě na to, co jste si vybrali, odkrajovali z vás po / větších kouskách, dokud z vás nic nezůstalo. A v pětadvaceti většina lidí / skončila. Celý ten zatracený národ blbců řídících auto, jedících, dělajících / děti, dělajících všechno tím vůbec nejhorším možným způsobem, jako třeba / hlasování pro prezidentského kandidáta, který jim nejvíc připomíná je / samotné. / „Našel…