středověk

Ihned po Oldřichově odchodu se dal Ota do uklízení. Vylil zbytek medoviny, vypláchl oba poháry a vrátil je na stůl. Potom ještě přiložil do krbu několik březových polen a upravil si plášť. Dlaní si přejel po tváři. Byla drsná jako struhadlo. Otevřel truhlu a vyňal bronzové zrcadlo, v jehož leštěné ploše chvíli zkoumal svou mladou tvář. Nakonec se usnesl, že to ještě není tak hrozné. Stejně nemá…

KASTILSKÝ EPILOG /   / Rybářská loď dopravila Martina ze Stvolna přes úžinu na pobřeží poloostrova, jehož jižní část ovládali Maurové. Nepřistáli však v přístavu, ale u mola v malé vesnici nedaleko vysoké skály, na níž stála pevnost. Kapitán mu odevzdal velký kožený vak a malou uzamčenou truhličku. Uklonil se a zvedl dlaň k čelu na znamení pozdravu pravověrných. Pak křikl na svou posádku a odrazil od…

Hlavní postavy / Oldřich z Chlumu – královský prokurátor a správce hradu Bezdězu / Ludmila z Vartemberka – manželka královského prokurátora / Ota ze Zástřizlí – panoš královského prokurátora / Diviš – velitel vojenské družiny /   / Osoby z Případu mrtvého mnicha / Přemysl II. Otakar – český král / Hynek Berka z Dubé – severočeský velmož / Vok z Rožmberka – jihočeský velmož / Wilhering – opat kláštera ve Vyšším…

Královský písař vstoupil do komnaty panny Slávky. Seděla v křesle u okna stejně, jako když tu byl včera. Ruce měla složené v klíně a dívala se ven na sluncem prozářenou krajinu. Za hradbou lesa vystupovaly střechy Boskovic a za nimi se rýsovala zelenající se pole. Aniž odvrátila pohled od okna, klidně ho vybídla, aby se posadil. / „Zemřel,“ řekl prostě Jiří Adam z Dobronína. / Teprve teď přestala sledovat krajinu…

Na schůzku s dcerou doksanského pastýře odcházel bakalář Petr ve špatném rozmaru. Být po jeho, vtrhl by do ženského konventu hned. Dokonce navrhoval, že se tam vypraví tajně, i kdyby se měl do budovy vloupat. Jenže Jiří Adam z Dobronína to zamítl. Věděl, že to je zbytečné riziko, protože klášterní služebníci by ho chytili. Proti celému řádu se postavit nemohli. / Když bakalář Petr procházel kolem fortny na…

V jizbě johanitského dvorce v Kněžičkách, osvětlené čadícími loučemi, seděl v čele stolu královský prokurátor. Panoš Ota odpočíval na lavici u stěny. Byl bledý a všechno ho bolelo. Za křeslem královského prokurátora stál velitel Diviš s taseným mečem na znamení, že se projednává hrdelní případ. Kolem stěn hlídali nehnutě královští vojáci s kopími. Před stolem na pečlivě vydrhnuté podlaze ze…

I když by s ohledem na nemoc rakouského vévody přineslo pronásledování jeho oddílů možná úspěch, král Václav se do podobného dobrodružství nepustil. Nešlo mu teď o Fridricha, ale o mladšího bratra Přemysla. To už věděl, že bratr proti němu sice nepovstal, ale to neznamenalo, že má svědomí čisté. Znepokojujících zpráv měl hned několik. Václav však věděl, že záležitost rodiny je ožehavá věc, a proto…

Před létem roku Páně 1269 se Kunhutě narodila druhá dcera. Dostala jméno Anežka. / „Promiň, můj drahý,“ vyhrkla lítostivě Kunhuta, když za ní Přemysl přišel. Bylo to tři týdny po porodu, právě se vrátil ze Štýrska. „Věřila jsem, že ti dám dědice. Ale snad budeš mít rád i ji. Podívej, jak je ta malá krásná.“ / „A proč by nebyla, když je po tobě? Je to sice jen dcera, ale i tak ti velice děkuji, má…

Jiří Adam z Dobronína končil mrzutě prohlídku už druhé knihy městských počtů. Nikde nenašel žádnou chybu. Součty na stránkách souhlasily, u každého zápisu stálo potvrzení, kdy městská rada vydání nebo příjem projednala. Také účty a další papíry byly v pořádku a na měďák odpovídaly zápisům v knize. Nakonec se rozmrzele rozhodl, že toho pro dnešek nechá. Stejně to nemělo žádnou cenu. Co když bylo…

18. KAPITOLA / Na tribunu hradní kaple se dostal Oldřich z Chlumu celkem snadno. Přešel můstek, který ji spojoval s palácem, ale dál to nešlo. Neznámý, který tudy proběhl, zajistil dveře zevnitř závorou. Neponechal nic náhodě. / „Mračil jsem se zbytečně, Oto,“ žaloval unaveně svému panošovi, když se mladík vrátil z nádvoří. „I kdybys běžel přímo za ním, stejně by to nebylo nic platné. Tak už se tím… / …