INTERPOL: PŘÍPAD NOVODOBÉ MEDUSY (1973)
Edward D. Hoch
Edward D. Hoch je mezi autory v žánru mystery ojedinělým zjevem, neboť se v posledních třech desetiletích věnoval téměř výhradně krátkým povídkám. Během kariéry publikoval téměř 850 kriminálek, detektivek a napínáků, z nichž mnohé vyšly v časopise Ellery Queen Mystery Magazíne, kde se stal od poloviny sedmdesátých let velice známým autorem. Je bývalým prezidentem společnosti Mystery Winners of America, od níž v roce 1968 obdržel Edgarovu cenu za nejlepší povídku a v roce 2001 mu stejná společnost udělila titul velmistra. Kromě toho sestavil některé významné antologie a sbírky, a dokonce si našel čas i na napsání jednoho či dvou románů. Každoročně je čestným hostem Boucherovské konference, která mu udělila Anthonyho cenu za nejlepší krátkou povídku a v roce 2001 jej poctila Cenou za celoživotní úspěchy. V roce 2000 pak Hoch obdržel Očko, cenu za celoživotní dílo, udělovanou společností Private Eye Winners of America. Ve všem, co dělá, je ztělesněním elegance, inteligence a ostrovtipu. Edward D. Hoch žije s ženou Patricií v Rochesteru ve státě New York.
Na přesvědčivou Medusu byla Gretchen příliš pohledná, a to i v té příšerné paruce s kroutícími se plastovými hady. Když se na sebe podívala do zrcadla, mohla se jen podivovat prapodivnému řetězci událostí, na jehož konci ji zde Dolliman angažoval. Jenže pak se ozval zvonek a byl čas na jevištní výstup.
Začala se sunout vzhůru přes propadlo v podlaze, přičemž ji zahaloval mrak umělé mlhy. Když se chuchvalec rozptýlil natolik, aby ji obecenstvo spatřilo, ozvaly se obvyklé polekané výkřiky. Toby, který hrál roli Persea vyzbrojeného mečem a štítem, poté vykročil směrem k ní, aby ji zabil. Nebylo to přesně podle bájesloví, ale publikum složené z turistů to zřejmě uspokojovalo.
Když Toby napřáhl meč k úderu, myslela Gretchen na zcela jiné věci. Vzpomínala na charterové lety na Dálný východ, na večírky a zábavu. Ze všeho nejvíce však vzpomínala na zlato. Věděla, že přichází o obrovský obchod, ale jednou už se rozhodla.
Toby se přesně držel scénáře, který již sehráli snad stokrát: zatlačil Gretchen do převalující se mlhy a sebral gumovou hlavu Medusy, kterou tam měli ukrytou. Pohled na zkrvavenou hlavu vždy vyvolal v hledišti vlnu úleku a ani dnešek nebyl výjimkou. Gretchen nahmatala propadlo a otevřela ho. A zatímco dav tleskal a Toby se ukláněl, ona slezla po žebříku do dolního patra.
A právě tam ji o hodinu později našli. Ležela zkroucená u paty žebříku a její paruka Medusy se válela o pár metrů dál. Její hrdlo pak bylo rozseknuté prudkou ranou - jakoby úderem meče.
Inzerát v pařížském vydání anglicky psaného Herald-Tribune zněl velmi prostě: Hledáme novou Medusu pro Bájeslovnou pouť. Zájemci pište na Box X-45.
Laura Charmeová si inzerát dvakrát přečetla a zeptala se: „Sebastiane, co je to Bájeslovná pouť?“
Sebastian Blue se otočil v křesle a odpověděl: „Zajímavá otázka. Generální tajemník by na ni taky rád znal odpověď. Předloni pouť založil v Ženevě švýcarský občan jménem Otto Dolliman. Na povrchu je to jen pouhá turistická atrakce, ale uvnitř se toho může ukrývat víc.“
Seděli v Sebastianově kanceláři v nejvyšším patře ústředí Inter-polu na pařížském předměstí Saint-Cloud. Byl to jeden z těch dní, kdy děvčata v překladatelském oddělení zapomenou na kalendář a naposledy si na sebe vezmou letní šaty. Také Laura začínala právě na překladatelském, než ji generální tajemník přiřadil k Sebastianovi, Angličanovi středního věku původem ze Scotland Yardu, a pověřil je vyšetřováním celosvětové trestné činnosti související s aeroliniemi.
„A co se stalo se starou Medusou?“ zeptala se Laura Sebastiana.
„Byla to západoněmecká letuška jménem Gretchen Spenglerová. Zdá se, že byla před dvěma týdny zavražděna.“
„No to je skvělé, a já se vsadím, že tam mám nastoupit za ni! Tohle už jsem párkrát zažila!“
Sebastian se na ni přes stůl usmál. „To řekni generálnímu tajemníkovi. Byl to jeho nápad. Zdá se, že slečna Spenglerová …
